Moderní sekularismus aneb Cyril a Metoděj přinášejí osvětu i po 1150 letech

V souvislosti s drastickým prosazením círekvních restitucí se i v naší veřejné debatě otevřel nevídaný prostor náboženským otázkám, které jinak v naší spoelčnosti zůstávájí stranou. Nejde však jen o peníze a právní či morální nárok na ně. Téma by mohlo zahrnovat i  individuální náboženské svobody, diskuze se může vést o celé náboženské tradici, o významu religiozity, o sekularizaci a neutralitě moderního státu.

Týden po "restitucích" se pak objevil případ zákazu svatozáře na nových slovenských mincích. Ten může vyvolat protievropské a protisekuralistické nálady, ukazuje však, že koncept sekularizovaného státu je životný a neustupuje, jak by se mohlo zdát například po případu Lautsi uzavřenému v roce 2011.

Případ Soile Lautsi vs. Italská republika u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP)[1] a zejména diskuze nad jeho dvěma naprosto rozpornými závěry ukázal, jak může být vnímání sekularismu v Evropě rozporné. 

Vyčíslení pohledávky v cizí měně v insolvenčním řízení - některá uskalí přepočtu podle § 175 insolvenčního zákona

Podle § 175 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen "InsZ") platí, že pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Přepočet pohledávky v cizí měně na českou měnu není jen škodolibostí zákonodárce. Přepočet je důležitý např. pro hlasování na schůzi věřitelů, kdy podle § 49 odst. 1 InsZ platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. 

Ustanovení § 175 InsZ představuje na první pohled jasnou instrukci, jak přepočet cizoměnové pohledávky realizovat. Zdání však může klamat. Insolvenční zákon totiž neodpovídá zejména na to, jakým způsobem přepočítat příslušenství pohledávky. Tato otázka má význam tam, kde nastala splatnost příslušenství cizoměnové pohledávky před zahájením insolvenčního řízení (pokud totiž nastala splatnost po zahájení insolvenčního řízení, přepočte se všechno kurzem platným v den zahájení insolvenčního řízení). 

Na co Alexy neodpověděl?

V pondělí 15.10.2012 poctil svou návštěvou pražskou Právnickou fakultu Univerzity Karlovy jeden z nejslavnějších a nejvlivnějších německých právníků a teoretiků Robert Alexy.

Ač podle zlých jazyků tohoto představitele iusnaturalismu v soudobé právní teorii zná pouhé 1  % studentů pražské fakulty, dorazilo opravdu mnoho posluchačů. Naše fakuta na tom patrně přeci jen není tak zle, což dokazuje i vlemi kvalitní diskuze po samotné úvodní přednášce.

Vztek, naděje a nároky poškozených prodejců alkoholických nápojů

Stále více se hovoří o možných požadavcích prodejců alkoholu na kompenzaci ušlého zisku v souvislosti s „prohibicí“ uvalenou na českou republiku v předvečer páteční noci. Jaké právní nástroje by mohli prodejci dychtící po satisfakci využít? 

V prvé řadě je nutné vymezit, v jakém právním režimu se zde pohybujeme. Nebyl vyhlášen žádný z krizových stavů a tak nejsme na bází zvláštní komplexní úpravy. Ministerstvo zdravotnictví využilo kompetence, kterou získalo v reakci na moravskou povodeň z roku 1997. Zákon umožňuje, aby MZ bezodkladně nařídilo mimořádná opatření mimo jiné při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů (§ 80 odst. 1 z.č. 258/2000 Sb.). Mimořádnými opatřeními můžou být zákaz nebo omezení prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení (§ 69 z.č. 258/2000 Sb.). Důležitý je moment účinnosti těchto opatření. Může jím být již okamžik jejich vyhlášení prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání (§ 95 z.č. 258/2000 Sb.). Ministerstvo tedy postupovalo v rámci tohoto nástroje v souladu s účelem zákona a nelze mu patrně dosud nic právně vytknout. Jak a na kom by tedy mohly výrobci a prodejci tvrdého alkoholu žádat náhradu škody? 

Důkaz odkazem na spis v rejstříkovém řízení aneb jak uvažuje úředník

Proč je vedení rejstříkového řízení neprostupnou džunglí a proč nemůže úředník zajít do vedelší kanceláře a ověřit skutečnost, která je jasná jako korupčníkova vina?

Pojďme na to však od začátku. Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Slouží k publicitě základních údajů zejména o podnikajících právnických osobách. Tyto subjekty vyžadují rychlé a předvídatelné jednání. Ač je vedení (ve smyslu spíše parovodu než managementu) rejstříku velmi konzervativní a nepřátelské každé novotě či neobvyklosti, předvídatelností někdy bohužel úplně neoplývá.

Zpeněžení zástavy podle nového občanského zákoníku

Ustanovení § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") stanoví, že zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Učebnice občanského práva (srov. Knappová, M. Občanské právo hmotné 1. 4., aktualizované a doplněné vydání. ASPI, 2005, str. 456 a násl.) toto ustanovení interpretuje tak, že se zástavnímu věřiteli pro zpeněžení zástavy nabízejí tři možnosti. Podle učebnice může zvolit klasický postup, který spočívá v žalobě proti dlužníku na splnění závazku a navazujícím výkonu rozhodnutí na základě rozsudku v tomto sporném nalézacím řízení (zde má učebnice patrně na mysli možnost výslovně deklarovanou v § 165a odst. 3 ObčZ). Druhou možností je dle učebnice zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen "ZoVD"). Třetí možností je dle učebnice soudní prodej zástavy podle občanského soudního řádu. 

Fotbal vs. hokej

Mnoho českých sportovních fanoušků občas zabředne do debaty, který z těchto dvou sportů je atraktivnější. Zajímavá na jejich srovnání je však i otázka procesních pravidel. Ač mají oba sporty svůj původ v angloamerické kultuře, hokej mnohem více asimiloval kontinentální vlivy. Pohled na tyto dva sporty tak často vyjadřuje střet dvou kultur, ale i dvou pojetí spravedlnosti, které však nemusí nutně s těmito kulturami přímo souviset. Právě probíhající mistrovství Evropy ve fotbale (někdy spíše v kopané) nám přináší další oživení (právněfilozofických) debat na tomto poli. John Terry zoufale vykopává míč z prázdné brány již evidentně za brankovou čárou. Brankový rozhodčí však nereaguje a gól není uznán. Ukrajinský trenér Oleg Blochin vzteky málem praská... To je scéna ze současnosti. 

Materiální publicita zápisů do katastru nemovitostí

Dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jen "NOZ") ustanovení § 984 NOZ sleduje  "ochranu dobré víry těch, kdo nabudou věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby oprávněné podle stavu zápisů ve veřejném seznamu takové právo zřídit". Podle tohoto ustanovení platí mimo jiné, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Tento princip doplňuje princip materiální publicity zápisů do veřejného seznamu (kterým bude rovněž katastr nemovitostí) neboli princip co je psáno, to je dáno (srov. rovněž § 980 odst. 2 NOZ).

Představuje však toto ustanovení opravdu nějakou revoluční novinku? Neplatí princip materiální publicity ve vztahu k zápisům do katastru nemovitostí již nyní? A není naopak nový občanský zákoník poněkud zpátečnický pokud jde o ustanovení řešící zajištění souladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem a ochranu osob dotčených v jejich právech vadnými nebo nesprávnými zápisy (§ 985 a 986 NOZ)?

Jak na transfer pricing?

O co jde v transfer pricingu? Zjednodušeně se jedná o daňovou optimalizaci, kterou provádějí zejména nadnárodní skupiny. Můžou se však o ní pokusit i menší společnosti s odpovídajícími partnery či pobočkami v jiných daňových jurisdikcích či s vhodným partnerem v tuzemsku.

V zásadě lze transfer pricing (TP) rozdělit na mezinárodní a tuzemský. Při mezinárodním TP je zisk přesunut do oblasti s nižším zdaněním. Tuzemský TP pracuje s jednou daňovou úrovní, ale zisk je převáděn do ztrátové společnosti či společnosti čerpající investiční pobídky či jiná zvýhodnění.

Jak ponížit senát?

Zdá se, že prezident Klaus se opět chystá dobře fungující metodou rozšířit své pravomoci na úkor ostatních ústavních institucí a snížit ústavněprávní jistotu v České republice. Již dříve se mu podařilo kontroverzním výkladem ústavněprávních norem i postupem praeter legem zvětšit váhu svého úřadu, tak proč ne na konci svého úřadování.

Nyní se chystá vrátit políček senátu, nebo spíše mu uštědřit pořádnou facku.

O co jde? Prezident se (zdá se) nehodlá smířit s odmítnutím svého kandidáta na nového ústavního soudce. Chystá se tedy stejnou osobu znovu navrhnout na v brzké době uvolněné místo, ač byla daná osoba již jednou senátem odmítnuta. Kdo je kandidátem a proč je naprosto irelevantní, jde o princip.

Nad otázkou snížení základního kapitálu na nulu, aneb co možná chybí právní úpravě reorganizace dlužníkova podniku

Reorganizační plán představuje mnohostrannou dohodu o řešení úpadku, která má dalekosáhlé hmotněprávní dopady. Slovo "dohoda" možná není namístě, protože reorganizační plán bude zřídka podpořen všemi věřiteli (skupinami věřitelů), kteří ho podle insolvenčního zákona schvalují (srov. zejména § 337 odst. 1 a 2 InsZ). V případě, že reorganizační plán není podpořen všemi skupinami věřitelů, může nastoupit insolvenční soud, který schválí plán i přes nesouhlas některých skupin věřitelů (§ 348 odst. 2 InsZ). Nahrazení souhlasu určité skupiny věřitelů s reorganizačním plánem závisí na tom, o jakou nesouhlasící skupinu věřitelů jde. Zkoumá se mimo jiné to, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý. Zákon pak vymezuje, jak má soud k judikatornímu závěru o spravedlivosti reorganizačního plánu dospět vůči jednotlivým skupinám věřitelů. Pro ty, kteří nechtějí nahlížet do zákona - test spravedlivosti reorganizačního plánu vypadá jinak u zajištěných věřitelů (§ 349 odst. 1 InsZ), jinak u nezajištěných věřitelů uplatňujících svá práva v insolvenčním řízení přihláškou (§ 349 odst. 2 InsZ) a konečně také u společníků (§ 349 odst. 3 InsZ). 

Co měla udělat soudkyne Langerová?

Českým mediálním prostorem proběhla zpráva, že řidič olomouckého autobusu byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za přimalování tykadel manželovi soudkyně, která ho do vězení poslala. Podle soudkyně Langerové, manželky Ivana Langera (ODS), jde o nejtvdohlavějšího pachatele, se kterým se kdy setkala.

Věc přirozeně není takto jednoduchá. Řidič Smetana poškodil (zničil) cizí věc, konkrétně plakáty propagující politické strany a jedna z poškozených (ODS) na něj za to podala trestní oznámení. Ke škodě věcně skutečně došlo a řidič se hrdě přiznal. Věc dostala k vyřízení soudkyně Langerová patrně náhodou. Potud fakta.

Jak měla v takové situaci postupovat? Nebo spíše, mohla postupovat jinak než pachatele, který se ke svému činu přiznal a který odmítl nést odpovědnost v podobě nejmírnějšího možného trestu, poslat do skutečného vězení?

Úroková doložka ve směnce - otázka možnosti použití nestandardních úrokových sazeb

Ustanovení Čl. 1, § 5 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen "ZSŠ") stanoví, že ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nenapsanou. Z ustanovení vyplývá, že lze úrokovat toliko vistasměnky a lhůtní vistasměnky.

Standardní úroková doložka může znít např. "s úrokem ve výši 10%" nebo "s úrokem ve výši 5% p.a.". Lze však zajísté zvolit flexibilnější variantu úrokové doložky jako např. "s úrokem ve výši 3M PRIBOR + 3% p.a. do zaplacení". Pokud jde o posléze uvedený příklad, může být taková úroková doložka neplatná, neboť se objevují názory (ne úplně špatně odůvodněné), že až do zaplacení směnku nelze úročit a ji lze úročit toliko do okamžiku její splatnosti (sankci za nezaplacení poté přebírají sankční šestiprocentní úroky ve smyslu Čl. 1, § 48 ZSŠ).

Proč se zbavujeme konkurenceschopnosti?

V čem tkví naše konkureceschopnost? Mimo jiné v našem demokratickém právním státě. Vynutitelnost práva, právní jistota a předvídatelnost rozhodnutí státních orgánů je jednou z největších konkurenčních výhod našeho společesnkého zřízení vůči asijským a nově i jihoamerckým ekonomickým dravcům.

Co však činí česká elita, aby si tuto výhodu uchovala a rozvinula ji. Nic? Naopak, snaží se jí zničit. V poslední době se množí trestuhodné aféry v mnoha oblastech státní správy. Pověst justice se rozpouští v nekonečné řadě skandálů, sousloví justiční mafie se běžně používá a jeho užití je chráno i soudně (bohužel oprávněně:)

Komentátoři nejen Mladé fronty Dnes tepají "právnictvo", jako škodlivou část společnosti tyjící ze zákrut paragrafů a nepřehledného právního systému. Přeci by vše šlo dělat lépe podle toho co je dobré a co zlé, každý přeci ví, jak to je, tak nač nějaký proces.

Právnici si však za tyto nešvary mohou sami. Neslavný (pravděpodobný) konec plzeňské právnické fakluty dlouho sloužil jen jako námět na zábavný rozhovor, nikoliv rozhořčený návrh něco dělat. Prezidentův kandidát na nového ústavního soudce, předseda pražského soudu městského, budí despekt některých odborníků a obavy o nezávislost dalšího justičního orgánu. Podnikatelké záměry některých advokátů a exekutorů jsou pak (částečně) zneužívány k vykreslení těchto jako nesolidních chamtivců. Reforma vyskokoškolského studia by v současné logice měla asi právnímu vědomí a důvěře v právníky v dlouhodobém horizonu zasadit ránu z milosti.

To vše v situaci, kdy je právní rámec společnsoti snad nejdůležitější v historii. Snad se však objeví nějaká gorila a situaci mocně zvrátí.

Co to znamená sjednat v pracovním právu?

Podle zákoníku práce ve znění účinném do půlnoci 31.12.2011 platilo, že u vedoucích zaměstnanců může být mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně v rámci limitu práce přesčas v kalendářním roce sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto. V takovém případě dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno nepříslušely (§ 114 odst. 3).

Jinými slovy, pokud si to vedoucí zaměstnanec (tedy pracovník, jemuž podléhají jiní zaměstnanci, je tedy v organizační struktuře minimálně na střední pozici) se zaměstnavatelem dohodl, práci přesčas již neměl nijak honorovanou. Počítalo se s tím, že manažeři často pracují nehledě na pracovní dobu a spíše jsou odměňováni za své výsledky. Jejich honoráře tomu také odpovídaly.

Nicméně od časného rána 1.1.2012 se zavádí možnost sjednání mzdy s přihlédnutím k práci přesčas v rozsahu až 150 hodin za kalendářní rok u všech zaměstnanců; u vedoucích může být takto přihlédnuto až k celkovému rozsahu práce přesčas (zde se tedy nic nemění).

Co však znamená, že byla mzda sjednána? Objevily se názory, že novela přináší velmi výhodné uvolnění pro zaměstnavatele, kteří v pracovní smlouvě sjednají se zaměstnancem, že mu bude mzda určena mzdovým výměrem, a že zároveň takto sjednaná mzda pokryje i práci přesčas.

To je však nepřesná představa. „Sjednat“ by nemělo být zaměňováno s „určit“. Zaměstnanec nemůže být nucen souhlasit s pokrytím 150 hodin přesčasové práce mzdou, kterou mu může zaměstnavatel kdykoliv změnit.

Zaměstnavatel tedy od nového roku stojí před určitým dilematem. Buď mávne rukou a novou možnost paušálních přesčasů nevyužije a bude pokračovat v určování mzdy mzdovým výměrem. Nebo může vyhodnotit větší výhodnost „zničení“ přesčasů za cenu pevně sjednané částky přímo v pracovní smlouvě či v dohodě o mzdě a mzdové výměry opustit.

Zákon tedy přináší možnost volby, nikoliv bezbřehou svobodu.

Na závěr nutno podotknout, že např. být ústavním činitelem je poslání bez nároku na odměnu za práci přesčas, nakolik je však toto pravidlo možné aplikovat na každého zaměstnace, je otázkou.