Proč se zbavujeme konkurenceschopnosti?

V čem tkví naše konkureceschopnost? Mimo jiné v našem demokratickém právním státě. Vynutitelnost práva, právní jistota a předvídatelnost rozhodnutí státních orgánů je jednou z největších konkurenčních výhod našeho společesnkého zřízení vůči asijským a nově i jihoamerckým ekonomickým dravcům.

Co však činí česká elita, aby si tuto výhodu uchovala a rozvinula ji. Nic? Naopak, snaží se jí zničit. V poslední době se množí trestuhodné aféry v mnoha oblastech státní správy. Pověst justice se rozpouští v nekonečné řadě skandálů, sousloví justiční mafie se běžně používá a jeho užití je chráno i soudně (bohužel oprávněně:)

Komentátoři nejen Mladé fronty Dnes tepají "právnictvo", jako škodlivou část společnosti tyjící ze zákrut paragrafů a nepřehledného právního systému. Přeci by vše šlo dělat lépe podle toho co je dobré a co zlé, každý přeci ví, jak to je, tak nač nějaký proces.

Právnici si však za tyto nešvary mohou sami. Neslavný (pravděpodobný) konec plzeňské právnické fakluty dlouho sloužil jen jako námět na zábavný rozhovor, nikoliv rozhořčený návrh něco dělat. Prezidentův kandidát na nového ústavního soudce, předseda pražského soudu městského, budí despekt některých odborníků a obavy o nezávislost dalšího justičního orgánu. Podnikatelké záměry některých advokátů a exekutorů jsou pak (částečně) zneužívány k vykreslení těchto jako nesolidních chamtivců. Reforma vyskokoškolského studia by v současné logice měla asi právnímu vědomí a důvěře v právníky v dlouhodobém horizonu zasadit ránu z milosti.

To vše v situaci, kdy je právní rámec společnsoti snad nejdůležitější v historii. Snad se však objeví nějaká gorila a situaci mocně zvrátí.