Jak ponížit senát?

Zdá se, že prezident Klaus se opět chystá dobře fungující metodou rozšířit své pravomoci na úkor ostatních ústavních institucí a snížit ústavněprávní jistotu v České republice. Již dříve se mu podařilo kontroverzním výkladem ústavněprávních norem i postupem praeter legem zvětšit váhu svého úřadu, tak proč ne na konci svého úřadování.

Nyní se chystá vrátit políček senátu, nebo spíše mu uštědřit pořádnou facku.

O co jde? Prezident se (zdá se) nehodlá smířit s odmítnutím svého kandidáta na nového ústavního soudce. Chystá se tedy stejnou osobu znovu navrhnout na v brzké době uvolněné místo, ač byla daná osoba již jednou senátem odmítnuta. Kdo je kandidátem a proč je naprosto irelevantní, jde o princip.

Nad otázkou snížení základního kapitálu na nulu, aneb co možná chybí právní úpravě reorganizace dlužníkova podniku

Reorganizační plán představuje mnohostrannou dohodu o řešení úpadku, která má dalekosáhlé hmotněprávní dopady. Slovo "dohoda" možná není namístě, protože reorganizační plán bude zřídka podpořen všemi věřiteli (skupinami věřitelů), kteří ho podle insolvenčního zákona schvalují (srov. zejména § 337 odst. 1 a 2 InsZ). V případě, že reorganizační plán není podpořen všemi skupinami věřitelů, může nastoupit insolvenční soud, který schválí plán i přes nesouhlas některých skupin věřitelů (§ 348 odst. 2 InsZ). Nahrazení souhlasu určité skupiny věřitelů s reorganizačním plánem závisí na tom, o jakou nesouhlasící skupinu věřitelů jde. Zkoumá se mimo jiné to, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý. Zákon pak vymezuje, jak má soud k judikatornímu závěru o spravedlivosti reorganizačního plánu dospět vůči jednotlivým skupinám věřitelů. Pro ty, kteří nechtějí nahlížet do zákona - test spravedlivosti reorganizačního plánu vypadá jinak u zajištěných věřitelů (§ 349 odst. 1 InsZ), jinak u nezajištěných věřitelů uplatňujících svá práva v insolvenčním řízení přihláškou (§ 349 odst. 2 InsZ) a konečně také u společníků (§ 349 odst. 3 InsZ). 

Co měla udělat soudkyne Langerová?

Českým mediálním prostorem proběhla zpráva, že řidič olomouckého autobusu byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za přimalování tykadel manželovi soudkyně, která ho do vězení poslala. Podle soudkyně Langerové, manželky Ivana Langera (ODS), jde o nejtvdohlavějšího pachatele, se kterým se kdy setkala.

Věc přirozeně není takto jednoduchá. Řidič Smetana poškodil (zničil) cizí věc, konkrétně plakáty propagující politické strany a jedna z poškozených (ODS) na něj za to podala trestní oznámení. Ke škodě věcně skutečně došlo a řidič se hrdě přiznal. Věc dostala k vyřízení soudkyně Langerová patrně náhodou. Potud fakta.

Jak měla v takové situaci postupovat? Nebo spíše, mohla postupovat jinak než pachatele, který se ke svému činu přiznal a který odmítl nést odpovědnost v podobě nejmírnějšího možného trestu, poslat do skutečného vězení?

Úroková doložka ve směnce - otázka možnosti použití nestandardních úrokových sazeb

Ustanovení Čl. 1, § 5 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen "ZSŠ") stanoví, že ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nenapsanou. Z ustanovení vyplývá, že lze úrokovat toliko vistasměnky a lhůtní vistasměnky.

Standardní úroková doložka může znít např. "s úrokem ve výši 10%" nebo "s úrokem ve výši 5% p.a.". Lze však zajísté zvolit flexibilnější variantu úrokové doložky jako např. "s úrokem ve výši 3M PRIBOR + 3% p.a. do zaplacení". Pokud jde o posléze uvedený příklad, může být taková úroková doložka neplatná, neboť se objevují názory (ne úplně špatně odůvodněné), že až do zaplacení směnku nelze úročit a ji lze úročit toliko do okamžiku její splatnosti (sankci za nezaplacení poté přebírají sankční šestiprocentní úroky ve smyslu Čl. 1, § 48 ZSŠ).

Proč se zbavujeme konkurenceschopnosti?

V čem tkví naše konkureceschopnost? Mimo jiné v našem demokratickém právním státě. Vynutitelnost práva, právní jistota a předvídatelnost rozhodnutí státních orgánů je jednou z největších konkurenčních výhod našeho společesnkého zřízení vůči asijským a nově i jihoamerckým ekonomickým dravcům.

Co však činí česká elita, aby si tuto výhodu uchovala a rozvinula ji. Nic? Naopak, snaží se jí zničit. V poslední době se množí trestuhodné aféry v mnoha oblastech státní správy. Pověst justice se rozpouští v nekonečné řadě skandálů, sousloví justiční mafie se běžně používá a jeho užití je chráno i soudně (bohužel oprávněně:)

Komentátoři nejen Mladé fronty Dnes tepají "právnictvo", jako škodlivou část společnosti tyjící ze zákrut paragrafů a nepřehledného právního systému. Přeci by vše šlo dělat lépe podle toho co je dobré a co zlé, každý přeci ví, jak to je, tak nač nějaký proces.

Právnici si však za tyto nešvary mohou sami. Neslavný (pravděpodobný) konec plzeňské právnické fakluty dlouho sloužil jen jako námět na zábavný rozhovor, nikoliv rozhořčený návrh něco dělat. Prezidentův kandidát na nového ústavního soudce, předseda pražského soudu městského, budí despekt některých odborníků a obavy o nezávislost dalšího justičního orgánu. Podnikatelké záměry některých advokátů a exekutorů jsou pak (částečně) zneužívány k vykreslení těchto jako nesolidních chamtivců. Reforma vyskokoškolského studia by v současné logice měla asi právnímu vědomí a důvěře v právníky v dlouhodobém horizonu zasadit ránu z milosti.

To vše v situaci, kdy je právní rámec společnsoti snad nejdůležitější v historii. Snad se však objeví nějaká gorila a situaci mocně zvrátí.