Pravidelná otázka u advokátních zkoušek zní následovně:
Bude na tom po pěti letech od uzavření smlouvy o půjčce po právní stránce lépe (A) věřitel, který se svým dlužníkem ve smlouvě sjednal, že dlužník zaplatí na výzvu věřitele (popř. o splatnosti ve smlouvě o půjčce s dlužníkem nic nesjednal), anebo (B) věřitel, který s dlužníkem sjednal, že "zaplatí až bude moct"? Pro někoho možná bude překvapením, že (B) je správně! Nárok věřitele (A) je totiž po pěti letech již promlčen, kdežto v případě (B) má možnost věřitel se svými nároky stále něco udělat. Podle ustálené judikatury totiž platí, že nárok věřitele v případě (A) se promlčuje den poté, kdy věřitel uzavřel smlouvu o půjčce. Pokud tedy bude takový věřitel žalovat po pěti letech od uzavření smlouvy na plnění a dlužník namítne promlčení, žaloba věřitele bude zamítnuta. Naopak v případě (B) věřitel musí podat u soudu žalobu na nahrazení projevu vůle dlužníka ohledně doby plnění podle § 163 odst. 3 OSŘ (nejde přitom o žalobu na určení, a proto se v těchto případech nemusí dokládat naléhavý právní zájem) a teprve poté, kdy dobu plnění určí soud a zesplatní tak dluh, může věřitel, v případě, že dlužník nebude plnit, podat žalobu na plnění. V každém případě věřitel (B) ještě může se svým závazkem něco učinit a nespoléhat se jen na to, že jeho dlužník námitku promlčení u soudu nevznese. Postavení věřitele (B) je navíc výhodné v tom, že právo podat žalobu podle § 163 odst. 3 OSŘ se podle ustálené judikatury nepromlčuje.
Bude na tom po pěti letech od uzavření smlouvy o půjčce po právní stránce lépe (A) věřitel, který se svým dlužníkem ve smlouvě sjednal, že dlužník zaplatí na výzvu věřitele (popř. o splatnosti ve smlouvě o půjčce s dlužníkem nic nesjednal), anebo (B) věřitel, který s dlužníkem sjednal, že "zaplatí až bude moct"? Pro někoho možná bude překvapením, že (B) je správně! Nárok věřitele (A) je totiž po pěti letech již promlčen, kdežto v případě (B) má možnost věřitel se svými nároky stále něco udělat. Podle ustálené judikatury totiž platí, že nárok věřitele v případě (A) se promlčuje den poté, kdy věřitel uzavřel smlouvu o půjčce. Pokud tedy bude takový věřitel žalovat po pěti letech od uzavření smlouvy na plnění a dlužník namítne promlčení, žaloba věřitele bude zamítnuta. Naopak v případě (B) věřitel musí podat u soudu žalobu na nahrazení projevu vůle dlužníka ohledně doby plnění podle § 163 odst. 3 OSŘ (nejde přitom o žalobu na určení, a proto se v těchto případech nemusí dokládat naléhavý právní zájem) a teprve poté, kdy dobu plnění určí soud a zesplatní tak dluh, může věřitel, v případě, že dlužník nebude plnit, podat žalobu na plnění. V každém případě věřitel (B) ještě může se svým závazkem něco učinit a nespoléhat se jen na to, že jeho dlužník námitku promlčení u soudu nevznese. Postavení věřitele (B) je navíc výhodné v tom, že právo podat žalobu podle § 163 odst. 3 OSŘ se podle ustálené judikatury nepromlčuje.
