Autorskoprávní aspekty internetových vyhledávačů I.

Caching, neboli dočasné meziukládání informací

V dnešním světe internetu vyvstává pro právní teorii řada problémů, se kterými je nutno se vypořádat. Vzhledem k (ne)dostupným publikacím, dynamice technického vývoje a také díky nedávné přednášce špičky evropského informačního práva Prof. Hugenholtze v Praze na podobné téma jsem se rozhodl o nástin určitých problémů, se kterými se můžeme setkat v souvislosti s činností internetových vyhledávačů. V této první části bych se rád věnoval problémům spojených s podstatou fungování vyhledávačů – cachingu, tedy dočasnému (mezi)ukládání informací na server vyhledávače.

Zakládá registrace ke směnárenské činnosti právo provádět tuto činnost? Aneb osvědčení a "uvědomění" jako prostředek, kterým se rozhoduje o veřejných subjektivních právech

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona (dále jen "DZ") nabízet nebo provádět směnárenskou činnost jako podnikání může pouze fyzická nebo právnická osoba, která byla k této činnosti předem registrována Českou národní bankou (dále jen "ČNB"). K žádosti o registraci ke směnárenské činnosti musí doložit žadatel řadu dokumentů uvedených ve vyhlášce ČNB č. 376/2009 Sb., o směnárenské činnosti. Jedná se zejména o výpisy z rejstříků trestů osob, které vykonávají vliv na žadatele v rámci jeho korporátní struktury. Zároveň je třeba ČNB doložit, kdo je skutečným vlastníkem žadatele ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (lidově nazývaný jako zákon o praní špinavých peněz). ČNB je přitom poměrně restriktivní a opatrná a není tak jednoduché ji přesvědčit o tom, že žadatel skutečného vlastníka nemá. Jsou známy případy renomovaných společností, které registrovány nebyly právě s poukazem na to, že neodkryly dostatečně svou korporátní strukturu.

Hra o trůny, aneb státověda v praxi

Seriál na motivy knižní předlohy G.R.R. Martina je dle mého názoru velmistrovským dílem a zároveň by mohl sloužit jako jednoduchá rukověť ke studiu státovědy. Jistě, mnoho fantasy a sci-fi literatury má ambici barevně a sofistikovaně předvést „hru o trůny“, tedy státovědecké či politologické úvahy a body jejich eminentního zájmu.

Kdo se bojí nového občanského zákoníku? Laik nebo právník?

Již delší dobu uvažuji, že napíšu post, který bude mít tak trochu filosofický charakter a bude pojednávat o poslaneckou sněmovnou čerstvě schváleném návrhu nového občanského zákoníku (dále jen "NOZ"). Vládní návrh je k dispozici zde, důvodová zpráva potom zde. 

Dlouhou dobu jsem podléhal negativním iluzím, že NOZ je úplná blbost, protože přináší terminologické novoty, na které běžní lidé nejsou zvyklí a že tedy srozumitelnost NOZ pro laiky (což je údajně jeden z jeho hlavních cílů), natož pak pro právníky, bude komplikovaná. Musím přiznat, že na tomto stanovisku trvám bohužel nadále. NOZ bude skutečně ne příliš dobře srozumitelný díky své "diskontinuitní" terminologii, způsobu vyjadřování a příliš technické systematice - a to pro obě skupiny čtenářů!

Nicméně pokud se člověk do NOZ řádně začte a pochopí jeho filosofii, zjistí, že je to z hlediska právní vědy velice zdařilé dílo, které je při pochopení jeho struktury myšlenkové konzistentní a navíc i přiměřeně srozumitelné. K tomu všemu přináší opravdovou revoluci v českém, podle mého názoru, lehce zdegenerovaném, právním myšlení!