Hra o trůny, aneb státověda v praxi

Seriál na motivy knižní předlohy G.R.R. Martina je dle mého názoru velmistrovským dílem a zároveň by mohl sloužit jako jednoduchá rukověť ke studiu státovědy. Jistě, mnoho fantasy a sci-fi literatury má ambici barevně a sofistikovaně předvést „hru o trůny“, tedy státovědecké či politologické úvahy a body jejich eminentního zájmu.

Nicméně seriál z produkce HBO tento cíl naplňuje s takovou bravurou, až se téměř tají dech. Nutí nás promýšlet témata jako jsou monarchie vs. demokracie, čest vs. hédonismus, jednotlivec vs. společnost, civilizace vs. kultura, právo vs. svoboda, spravedlnost vs. pragmatismus atd.
Instituce a právo! To jsou však pojmy, které se při sledování výpravného seriálu často derou na mysl (tedy alespoň někomu). Právo je zde zosobněno ve svých obou formách.

Tedy jako právo jednotlivce, subjektivní právo. Typicky samozřejmě právo na trůn, ale i právo na to být následován, poroučet, či naopak povinnost sloužit, pracovat či vládnout.

Na druhé straně je zde právo vyobrazeno jako řád. Důsledné prolínání dvou světů – civilizace, kde feudální panovník těží z institutu „trůnu“ a tradičního práva na něj a nemusí o něj surově bojovat stylem muž proti muži. Civilizace je protknuta instituty jako soukromé vlastnictví, či rodina, jejíž členové mají práva a uchovávají si své postavení i jako mrzáci (Bran), od narození znevýhodnění (Tyrion ), či bastardi (Snow).

Druhým světem je naopak kultura - nezkrotná horda nomádů, kteří žijí bez civilizačních institucí, přesto podle daných pravidel. Ten osobně nejsilnější a nejzdatnější je i nejmocnějším. Pravidla jsou mystická a kladou mnohem více nároků na aktuální stav, nekonzervují mocenský řád.

Oba systémy více či méně stojí a padají na kvalitách aktérů, přesto je ten civilizační zárodkem dlouhodobě udržitelnějšího a válek prostšího systému institucionalizace vlády, která dříve či později povede k absolutismu a pak k demokracii. Král nemusí být nejlepší voják, atlet a samec. Sama funkce je zárodkem moci, ostatní tomu však musí věřit a král nesmí dělat přehmaty (Burn them all!).

Avšak vlastně je zde ještě třetí svět, ten za zdí, kde pravidla neplatí. Kde nejsou žádné instituce či kulturní vzorce. Platí zde jen síla a iracionální děs.

Civilizace je pokročilejší formou společenské smlouvy. Smlouvy, kterou v každé společnosti implicitně uzavíráme na ochranu společnosti i jednotlivců, jejich práv a dalších generací. Je zárodkem státu, který teprve plní úlohu skutečné ochrany a garanta blahobytu.
Státověda v praxi, ne?

PS: Zjistil jsem, že závislost na seriálu je zdaleka tou nejhorší. Nejenže je nemožné odvyknout, ale nelze si ani objektivně drogu opatřit v situaci, kdy seriál bude k dispozici až v dubnu dalšího roku. Případné substituty pak mohou vést k prohloubení závislosti a navíc mohou vytvořit novou posedlost.