Francouzské regionální volby, aneb opožděná aktualita a námět k zamyšlení

V neděli 14., respektive 21. března se ve Francii konaly volby do regionálních rad (zastupitelstev). Levice v nich drtivě zvítězila (průměrně 53% hlasů) a s výjimkou tradiční pravicové bašty Alsaska získala všechny metropolitní regiony.

V čem jsou však tyto volby zajímavé, krom Sarkozyho osudové porážky a tím pádem zdá se konce zamýšlených reforem? Volby se konají poměrně netradiční metodou. Jde o poměrný, ovšem dvoukolový systém!

Tento systém byl zaveden v roce 2003 a tehdy byly též upraveny nové regiony, které pro účely „krajského“ vládnutím již nerespektují klasické departmenty.

Jak ale funguje dvoukolový poměrný systém?

AdWords, aneb Google pod nátlakem konzervativních francouzských soudů

Před pár dny vydal Evropský soudní dvůr (dále jen "ESD") významné rozhodnutí týkající se služby AdWords poskytované na Googlu. Soud ve svém rozhodnutí (Joined Cases C‑236/08, C‑237/08 and C‑238/08) odpověděl na některé předběžné otázky, které přišly z francouzského Kasačního soudu. Pokusím se nyní krátce shrnout, o co v tomto zajímavém IT sporu šlo.

Pro ty, kteří neznají AdWords a způsob jeho fungování bych nejdříve vysvětlil podstatu této služby. Zjednodušeně řečeno. AdWords je reklamní služba, která umožňuje, aby vedle přirozeného výsledku hledaného řetězce slov došlo na stránce s výsledky vyhledávání k zobrazení reklam v závislosti na hledaných klíčových slovech, které uživatel zadal do vyhledávače. Zájemci si mohou u Googlu objednat, že jakmile uživatel vyhledávače zadá určitý řetězec slov (např. "hezký český holky"), Google mu vyhledá kromě přirozeného výsledku rovněž několik odkazů na zboží nebo služby těchtů zájemců. Tyto reklamy se zobrazí v liště zpravidla vpravo od výsledků vyhleádvání. Google poté získává peníze za každé kliknutí na odkaz umístěný v tomto reklamním baneru. Využití služby AdWords probíhá automaticky. Zájemce si v internetovém průvodci vybere klíčová slova, se kterými chce spojit svou reklamu a poté si navrhne své obchodní sdělení, které se má uživatli internetu zobrazit při zadání klíčového řetězce do vyhledávače (a které má přesvědčit zákazníka ke kliknutí). Google tedy nijak aktivně nezasahuje do využívání této služby (všechno se děje automaticky přes internetového průvodce).

Zákaz exorbitantní jurisdikce v nařízení Brusel I

Abychom se odpíchli od ústavně-právní problematiky, která se objevila v mém posledním příspěvku, rozhodl jsem se napsat o něčem praktičtějším. Oborem, který bych si rád vzal na mušku je mezinárodní právo soukromé.

Pro připomenutí. Tzv. nařízení Brusel I (44/2001) upravuje soudní příslušnost, uznávání a výkon rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Toto nařízení do značné míry eliminuje použitelnost zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen "ZMPS"). Nařízení Brusel I spadá do oblasti mezinárodního práva procesního, které je podmnožinou mezinárodního práva soukromého.

Ochrana základních práv v soukromoprávním kontextu continued...

V mém nedávném článku jsem se zabýval otázkou vlivu základních práv ve sféře soukromoprávních vztahů. Nejdříve jsem se zabýval kanadskou Chartou základních práv a vysvětlil jsem tamější přístup k této problematice (RWDSU v. Dolphin Delivery Ltd.). Poté jsem se zaměřil na to, jak se touto oblastí zabýval německý ústavní soud a k jakým závěrům dospěl (rozhodnutí Lüth). Nakonec jsem přidal několik úryvků z nálezů českého ústavního soudu (I. ÚS 185/04, Pl. ÚS 38/06). Můj závěr v tomto kontextu byl, že základní lidská práva nepůsobí přímo v horizontálních vztazích (tj. ve vztazích mezi účastníky soukromoprávních vztahů) a jejich vliv se v nich uplatňuje toliko zprostředkovaně, tj. nepřímo. V diskusi k mému příspěvku byly vzneseny některé argumenty, které jsem (snad přesvědčivě) vyvrátil poukazem na argumentaci českého ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o úvod do problematiky "prozařování" základních práv do soukromoprávních vztahů, rád bych své závěry doplnil o právně-teoretickou argumentaci, která snad vysvětlí, proč nemají základní lidská práva přímý účinek v soukromoprávních vztazích (byť i toto je předmětem diskusí a ústavy některých švýcarských kantonů či ústava JAR explicitně říkají, že se jejich listiny práv a svobod vztahují na celou oblast právního řádu, tj. i na vztahy soukromoprávní).

Listiny základních práv a svobod byly přijaty, aby poskytly základní garance jednotlivci ve vztahu k veřejné (státní) moci. Jejich primárním účelem tak nikdy nebyl přímý účinek v soukromoprávních vztazích. Přesto se základní práva a svobody v soukromoprávních vztazích (nepřímo) uplatňují díky svému "prozařujícímu efektu". Základem tohoto prozařujícího efektu je přitom samotná podstata lidského práva jako takového.

K čemu u nás máme finančního arbitra?

Tento post bude relativně stručný. Rád bych ho kvalifikoval jako jakýsi povzdech nad tím, jak jsem se zase jednou přesvědčil o tom, že najít opravdového odborníka v určitém oboru je poměrně obtížné.

Tentokrát bude řeč o finančním arbitrovi. Jen pro připomenutí. Finanční arbitr je správním orgánem, který by měl přispívat zejména k mimosoudnímu řešení sporů mezi uživateli bankovních služeb a bankovními institucemi. Jedná se o zajímavý orgán, který byl zřízen na základě směrnice EU. Pro bližší informace si můžete prohlédnout jeho stránky zde. Jeho zřízení rozhodně považuji za krok správným směrem, přesto se mu již podařilo mě zklamat.