Před pár dny vydal Evropský soudní dvůr (dále jen "ESD") významné rozhodnutí týkající se služby AdWords poskytované na Googlu. Soud ve svém rozhodnutí (Joined Cases C‑236/08, C‑237/08 and C‑238/08) odpověděl na některé předběžné otázky, které přišly z francouzského Kasačního soudu. Pokusím se nyní krátce shrnout, o co v tomto zajímavém IT sporu šlo.
Pro ty, kteří neznají AdWords a způsob jeho fungování bych nejdříve vysvětlil podstatu této služby. Zjednodušeně řečeno. AdWords je reklamní služba, která umožňuje, aby vedle přirozeného výsledku hledaného řetězce slov došlo na stránce s výsledky vyhledávání k zobrazení reklam v závislosti na hledaných klíčových slovech, které uživatel zadal do vyhledávače. Zájemci si mohou u Googlu objednat, že jakmile uživatel vyhledávače zadá určitý řetězec slov (např. "hezký český holky"), Google mu vyhledá kromě přirozeného výsledku rovněž několik odkazů na zboží nebo služby těchtů zájemců. Tyto reklamy se zobrazí v liště zpravidla vpravo od výsledků vyhleádvání. Google poté získává peníze za každé kliknutí na odkaz umístěný v tomto reklamním baneru. Využití služby AdWords probíhá automaticky. Zájemce si v internetovém průvodci vybere klíčová slova, se kterými chce spojit svou reklamu a poté si navrhne své obchodní sdělení, které se má uživatli internetu zobrazit při zadání klíčového řetězce do vyhledávače (a které má přesvědčit zákazníka ke kliknutí). Google tedy nijak aktivně nezasahuje do využívání této služby (všechno se děje automaticky přes internetového průvodce).
Jednoho krásného dne se pár chytrých hlav ve Francii dalo dohromady a rozhodli se, že využijí AdWords za účelem propagace svého zboží s tím, že se jejich obchodní sdělení bude zobrazovat při zadání klíčového řetězce "Louis Vuiton" a "Vuiton". Nebyl to však známý výrobce kosmetiky, který tuto službu využil, ale producenti falešných produktů "Louis Vuiton". Podle francouzských soudů Google porušil zprostředkováním služby AdWords ochrannou známku Louis Vuiton. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zásadní právní otázku, dostala se celá věc k francouzskému kasačnímu soudu, který položil ESD několik předběžných otázek.
Pokud jde o odpověď na první otázku, ESD se přiklonil ke stanovisku generálního advokáta a rozhodl, že Google svou službou AdWords neporušuje bezprostředně ochrannou známku jejího vlastníka (v tomto případě Louis Vuiton). ESD řekl, že Google poskytnutím této služby nepoužívá ochrannou známku jejího vlastníka ve smyslu čl. 5 (1), (2) směrnice o sbližování práva v oblasti ochrany ochranných známek a čl. 9 (1) nařízení o evropské ochranné známce. ESD tak, zdá se, zamítl extenzivní výklad těchto dvou článků, aby zahrnovaly rovněž jakéhosi "prostředníka", který je využit vlastním neoprávněným uživatelem ochranné známky. Jinými slovy zde ESD odmítl to, čemu v Americe říkají tzv. "contributory infringement". Ten spočívá v tom, že právní subjekt neoprávněně užije ochrannou známku i tehdy, jestliže přispěje poskytnutím svých služeb k porušení ochranné známky třetí osobou. ESD v této souvislosti naznačuje, že takové porušení může implikovat odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti. Patrně však tato povinnost nebude vyplývat z ustanovení určených bezprostředně k ochraně ochranných známek. To mě samozřejmě vede k otázce, které zákonné ustanovení by bylo klíčovým pro žalobu týkající se odpovědnosti takového poskytovatele služeb informační společnosti (klíčovým pro otázku protiprávnosti). Samotná odpovědnost souvisí s odpovědí na druhou předběžnou otázku.
ESD zdůraznil, že AdWords představuje hostingovou službu ve smyslu čl. 14 směrnice o elektronickém obchodu (je zajímavé, že generální advokát měl jiný názor a AdWords jako hosting nekvalifikoval). Google totiž v rámci AdWords shromažďuje na svých serverech data obsahující klíčová slova, která si zájemce o reklamu vybral, odkaz na jeho stránku, včetně průvodního komerčního sdělení, které se objevuje na postranním banneru. I když se jedná o data o objemu několika málo bajtů, jistě se jedná o správný závěr o tom, že u AdWords k hostingu skutečně dochází (ostatně bylo již několikrát judikováno, že např. eBay představuje hostingového poskytovatele služeb informační společnosti, přestože by jistě řada "ajťáků" řekla, že zde o žádný hosting nejde). V případě tedy, že Google vystupuje při poskytování služby AdWords toliko jako prostředník, tj. jeho účast je pasivní ve smyslu čl. 14 shora uvedené směrnice, potom se na něj vztahuje odpovědnostní exempce. To však pouze za předpokladu, že dozví-li se o nelegálním obsahu uložených informací, bude jednat bez zbytečného odkladu s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup ("notice-and-take-down" procedura).
Pokud jde tedy o samotnou otázku odpovědnosti Googlu. Předpokládejme, že se skutkový průběh věcí vyvíjel tak, že Louis Vuiton notifikoval Google o nelegálním obsahu uloženém na jeho serverech. Google však tato data nevymazal, ani k nim nezamezil přístup (shora uvedený čl. 14). Zcela jistě tedy nemůže benefitovat z odpovědnostní exempce a může být proto žalován společností Louis Vuiton. Vzhledem k tomu, že ESD vyloučil, že by "prostředník" typu Google mohl užít ochrannou známku, tedy porušit čl. 5 a čl. 9 shora uvedených právních předpisů, je podle mě nutné zodpovědět otázku, které zákonné ustanovení by v tomto případě mělo být základem odpovědnosti Googlu? Jestliže Google neporušil specifická ustanovení adresovaná k ochraně ochranných známek, potom mohl porušit toliko nějakou obecnější povinnost vztahující se k poskytování hostingových služeb informační společnosti. Zákonem, který (poměrně nevhodně a nepřehledně) transponuje směrnici o elektronickém obchodu je zákon o některých službách informační společnosti. Odpovědnost budou tedy implikovat jeho příslušná ustanovení vztahující se k odpovědnosti "hostingového providera" za nelegální obsah.
Na závěr bych rád uvedl, že mě nepřekvapuje, že k tomuto sporu došlo právě ve Francii. Francie je totiž v otázkách IT práva tradičně velice konzervativní a snaží se aplikovat principy platné v offline světe na online svět. Generální advokát uvedl ve svém názoru, že v jiných evropských zemích byly tyto otázky vyřešeny soudy ku prospěchu poskytovatelů služeb informační společnosti typu AdWords (jen pro upřesnění, Yahoo, konkurent Googlu, má podobnou službu jako AdWords).
Vzhledem k tomu, že na tento příspěvek patrně opět nikdo nebude reagovat, dávám tady do placu velice obecnou otázku: Myslíte si, že je možné aplikovat právní zásady platné v offline světě na online svět?
Pro ty, kteří neznají AdWords a způsob jeho fungování bych nejdříve vysvětlil podstatu této služby. Zjednodušeně řečeno. AdWords je reklamní služba, která umožňuje, aby vedle přirozeného výsledku hledaného řetězce slov došlo na stránce s výsledky vyhledávání k zobrazení reklam v závislosti na hledaných klíčových slovech, které uživatel zadal do vyhledávače. Zájemci si mohou u Googlu objednat, že jakmile uživatel vyhledávače zadá určitý řetězec slov (např. "hezký český holky"), Google mu vyhledá kromě přirozeného výsledku rovněž několik odkazů na zboží nebo služby těchtů zájemců. Tyto reklamy se zobrazí v liště zpravidla vpravo od výsledků vyhleádvání. Google poté získává peníze za každé kliknutí na odkaz umístěný v tomto reklamním baneru. Využití služby AdWords probíhá automaticky. Zájemce si v internetovém průvodci vybere klíčová slova, se kterými chce spojit svou reklamu a poté si navrhne své obchodní sdělení, které se má uživatli internetu zobrazit při zadání klíčového řetězce do vyhledávače (a které má přesvědčit zákazníka ke kliknutí). Google tedy nijak aktivně nezasahuje do využívání této služby (všechno se děje automaticky přes internetového průvodce).
Jednoho krásného dne se pár chytrých hlav ve Francii dalo dohromady a rozhodli se, že využijí AdWords za účelem propagace svého zboží s tím, že se jejich obchodní sdělení bude zobrazovat při zadání klíčového řetězce "Louis Vuiton" a "Vuiton". Nebyl to však známý výrobce kosmetiky, který tuto službu využil, ale producenti falešných produktů "Louis Vuiton". Podle francouzských soudů Google porušil zprostředkováním služby AdWords ochrannou známku Louis Vuiton. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zásadní právní otázku, dostala se celá věc k francouzskému kasačnímu soudu, který položil ESD několik předběžných otázek.
- Zda Google službou AdWords porušuje čl. 5 (1), (2) směrnice, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách a čl. 9 (1) nařízení o evropské ochranné známce?
- Zda představuje služba AdWords hostingovou službu ve smyslu čl. 14 směrnice o elektronickém obchodu?
Pokud jde o odpověď na první otázku, ESD se přiklonil ke stanovisku generálního advokáta a rozhodl, že Google svou službou AdWords neporušuje bezprostředně ochrannou známku jejího vlastníka (v tomto případě Louis Vuiton). ESD řekl, že Google poskytnutím této služby nepoužívá ochrannou známku jejího vlastníka ve smyslu čl. 5 (1), (2) směrnice o sbližování práva v oblasti ochrany ochranných známek a čl. 9 (1) nařízení o evropské ochranné známce. ESD tak, zdá se, zamítl extenzivní výklad těchto dvou článků, aby zahrnovaly rovněž jakéhosi "prostředníka", který je využit vlastním neoprávněným uživatelem ochranné známky. Jinými slovy zde ESD odmítl to, čemu v Americe říkají tzv. "contributory infringement". Ten spočívá v tom, že právní subjekt neoprávněně užije ochrannou známku i tehdy, jestliže přispěje poskytnutím svých služeb k porušení ochranné známky třetí osobou. ESD v této souvislosti naznačuje, že takové porušení může implikovat odpovědnost poskytovatele služeb informační společnosti. Patrně však tato povinnost nebude vyplývat z ustanovení určených bezprostředně k ochraně ochranných známek. To mě samozřejmě vede k otázce, které zákonné ustanovení by bylo klíčovým pro žalobu týkající se odpovědnosti takového poskytovatele služeb informační společnosti (klíčovým pro otázku protiprávnosti). Samotná odpovědnost souvisí s odpovědí na druhou předběžnou otázku.
ESD zdůraznil, že AdWords představuje hostingovou službu ve smyslu čl. 14 směrnice o elektronickém obchodu (je zajímavé, že generální advokát měl jiný názor a AdWords jako hosting nekvalifikoval). Google totiž v rámci AdWords shromažďuje na svých serverech data obsahující klíčová slova, která si zájemce o reklamu vybral, odkaz na jeho stránku, včetně průvodního komerčního sdělení, které se objevuje na postranním banneru. I když se jedná o data o objemu několika málo bajtů, jistě se jedná o správný závěr o tom, že u AdWords k hostingu skutečně dochází (ostatně bylo již několikrát judikováno, že např. eBay představuje hostingového poskytovatele služeb informační společnosti, přestože by jistě řada "ajťáků" řekla, že zde o žádný hosting nejde). V případě tedy, že Google vystupuje při poskytování služby AdWords toliko jako prostředník, tj. jeho účast je pasivní ve smyslu čl. 14 shora uvedené směrnice, potom se na něj vztahuje odpovědnostní exempce. To však pouze za předpokladu, že dozví-li se o nelegálním obsahu uložených informací, bude jednat bez zbytečného odkladu s cílem odstranit tyto informace nebo k nim znemožnit přístup ("notice-and-take-down" procedura).
Pokud jde tedy o samotnou otázku odpovědnosti Googlu. Předpokládejme, že se skutkový průběh věcí vyvíjel tak, že Louis Vuiton notifikoval Google o nelegálním obsahu uloženém na jeho serverech. Google však tato data nevymazal, ani k nim nezamezil přístup (shora uvedený čl. 14). Zcela jistě tedy nemůže benefitovat z odpovědnostní exempce a může být proto žalován společností Louis Vuiton. Vzhledem k tomu, že ESD vyloučil, že by "prostředník" typu Google mohl užít ochrannou známku, tedy porušit čl. 5 a čl. 9 shora uvedených právních předpisů, je podle mě nutné zodpovědět otázku, které zákonné ustanovení by v tomto případě mělo být základem odpovědnosti Googlu? Jestliže Google neporušil specifická ustanovení adresovaná k ochraně ochranných známek, potom mohl porušit toliko nějakou obecnější povinnost vztahující se k poskytování hostingových služeb informační společnosti. Zákonem, který (poměrně nevhodně a nepřehledně) transponuje směrnici o elektronickém obchodu je zákon o některých službách informační společnosti. Odpovědnost budou tedy implikovat jeho příslušná ustanovení vztahující se k odpovědnosti "hostingového providera" za nelegální obsah.
Na závěr bych rád uvedl, že mě nepřekvapuje, že k tomuto sporu došlo právě ve Francii. Francie je totiž v otázkách IT práva tradičně velice konzervativní a snaží se aplikovat principy platné v offline světe na online svět. Generální advokát uvedl ve svém názoru, že v jiných evropských zemích byly tyto otázky vyřešeny soudy ku prospěchu poskytovatelů služeb informační společnosti typu AdWords (jen pro upřesnění, Yahoo, konkurent Googlu, má podobnou službu jako AdWords).
Vzhledem k tomu, že na tento příspěvek patrně opět nikdo nebude reagovat, dávám tady do placu velice obecnou otázku: Myslíte si, že je možné aplikovat právní zásady platné v offline světě na online svět?
8 komentářů:
Zajímavý článek. K autorově otázce - rozhodně nikoliv, troufám si říct, že vstupujeme do nové epochy internetového práva, kdy bude třeba vytvořit nový právní rámec s novými principy a právo s ezačne ohýbat dle pravidel internetu a ne naopak. Francie je, alespoň co já četl zemí s celkem extrémním postojem co se týče internetu - viz. zřízení vysokého úřadu Hadopi, který prolamoval zásadu o vině a trestu může rozhdnout pouze soud, kdy dostal pravomoc potrestat majitele IP adresy za protiprávní jednání v souvislosti se sdílením dat(zjednodušeně řečeno). Problém byl ten, že ne vždy majitel IP adresy je pachatalem, což ale Hadopi nezajímalo, resp. mu to ukládal zákon. Tento úřad byl již naštěstí Ústavní radou zrušen.
Nemohu si také odpustit svůj pohled na věc, kdy je opět nesmyslně došlapováno na softwarové giganty, de facto za jejich úspěšnost. Viz. rozsudek italského soudu z minulého měsíce, kdy pracovníci Googlu nestihli odstranit video se závadným obsahem z aplikace Google video včas a dostali 6měsíců vězení nepodmíněně. Je třeba si uvědomit, že toto rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky a internet se všemi jeho výhodami jak ho známe dnes již za pár let nemusí tuto podobu vůbec mít.
T.O.
K Hadopi se zde chtěl vyjádřit Ondra, takže mu nechávám tímto prostor. Každopádně souhlasím, že je to poměrně hodně restriktivní zákon. Zvlášť když v podstatě trestá "malé rybky" a ty velké se jeho monitoringu mohou úspěšně vyhnout.
K těm manažerům. Nemám o tom případu zase tolik informací, abych mohl učinit tak rychlý závěr (je to prvostupňové rozhodnutí a navíc jde, podle mě, tak trochu o novinářskou kachnu). Pokud vím, tak šlo o video s nějakou šikanou chlapce s Downovým syndromem. Pokud Google porušil čl. 14 shora uvedené směrnice (transponované nesporně do italského práva), potom to pro jeho manažery může mít trestněprávní konsekvence (v případě, že trestní odpovědnost právnických osob je v Itálii vyloučena). Čl. 14 hovoří o odpovědnosti obecně, tj. jak občanskoprávní, tak trestněprávní.
K HADOPI jen tolik (je to velmi zajímavé, ale široké téma), že nebylo zrušeno, jen omezeno..právě zejména s ohledem na soudní přezkum...
Zrovna dnes jsem narazil na zajímavý článek, který sumarizuje úspěšnost "Hadopi law". Výsledek všeho toho humbuku byl, že jen 3% uživatelů přestala stahovat nelegální obsah na základě peer-to-peer technologie. Zbytek přesedlal z peer-to-peer na přímé linky typu rapidshare (nárůst využití této technologie o neuvěřitelných 27% po zavedení zákona!) a stahují vesele dále. Hadopi law totiž na tento druh stahování údajně nedopadá. Takže se patrně zákon minul účinkem.
Tak řekl bych, že HADOPI může, resp. mohlo dokázat postihnout jak malé tak i velké rybky, o to tu nejde. Problémem je, že se počítalo s jakousi objektivní odpovědností vlastníka IP adresy a pak jeho rozsah pravomocí.
V Itálii, tuším (doufám, že toto slovo tady není zakázané), že trestní odpovědnost právnických osob existuje, zřejmě ale ne pro tento druh jednání.
K peer to peer technologiím bych jen řekl, že jsou dosti na ústupu. Svědčí o tom soudní omezení největšího serveru s torrenty mininova.org, který je nyní na pokraji bankrotu z jasných příčin. Uživatelé se globálně houfně přeorinetovali na internetová sdílená úložiště, která i v současné době rostou jak houby po dešti. Začínají se ovšem objevovat případy soudních procesů proti zmíněnému rapidsharu a dovoluji si předpokládat podobný vývoj jako u slavné mininovy(kdyžtak odhledám podrobnosti).
Jen pro zajímavost a hodně na okraj uvádím, že se podařila vydat první počítačová hra, jejíž protipirátská ochrana nebyla od svého uvedení na trh, tedy před nějakými dvěma měsíci, doposud prolomena. Je vidět že to jde i bez soudního omezování.
T.O.
Zajímavé doplnění...Podle mě se dočkáme v příštích desetiletích převratného vývoje a po těžkém boji i přehodnocení práv k duševnímu vlastnictví jako takových...
PS: PC hry jsou na ústupu...až je mi jich líto...
Další doplnění..Už i české Novinky.cz, tento věhlasný informační server, nalezly zajímavou zprávu stran italské justice a googlu..
Viz. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/197339-zamestnanci-googlu-zneuzili-pravo-na-soukromi-rozhodl-soud.html
Ano, o tom už byla řeč v jednom z mých dřívějších komentů. Připomínám, že je to prvostupňové rozhodnutí. A myslím, že to bude přehodnoceno právě s poukazem na čl. 14 Směrnice o elektronickém obchodu, který reguluje jak občanskoprávní, tak trestněprávní odpovědnost. Brzy tady hodím příspěvek na ty odpovědnostní exempce poskytovatelů služeb informační společnosti, aby to bylo trochu jasnější.
Okomentovat