Stále více se hovoří o možných požadavcích prodejců alkoholu na kompenzaci ušlého zisku v souvislosti s „prohibicí“ uvalenou na českou republiku v předvečer páteční noci.
Jaké právní nástroje by mohli prodejci dychtící po satisfakci využít?
V prvé řadě je nutné vymezit, v jakém právním režimu se zde pohybujeme. Nebyl vyhlášen žádný z krizových stavů a tak nejsme na bází zvláštní komplexní úpravy.
Ministerstvo zdravotnictví využilo kompetence, kterou získalo v reakci na moravskou povodeň z roku 1997. Zákon umožňuje, aby MZ bezodkladně nařídilo mimořádná opatření mimo jiné při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů (§ 80 odst. 1 z.č. 258/2000 Sb.).
Mimořádnými opatřeními můžou být zákaz nebo omezení prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení (§ 69 z.č. 258/2000 Sb.).
Důležitý je moment účinnosti těchto opatření. Může jím být již okamžik jejich vyhlášení prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání (§ 95 z.č. 258/2000 Sb.).
Ministerstvo tedy postupovalo v rámci tohoto nástroje v souladu s účelem zákona a nelze mu patrně dosud nic právně vytknout.
Jak a na kom by tedy mohly výrobci a prodejci tvrdého alkoholu žádat náhradu škody?
