Ochrana základních práv v soukromoprávním kontextu, aneb trocha kanadských stávek a německé nacistické kinematografie

Přestože se nepovažuji za zdatného odborníka v ústavně-komparatistickém konetxtu, při studiu konstitucionalismu jsem narazil na zajímavé případy týkající se ochrany lidských práv v soukromoprávních vztazích. Když jsem tyto případy četl, uvědomil jsem si, že jsem se vlastně nikdy nezajímal o rozsah aplikace Listiny práv a svobod. Jako samozřejmost jsem bral, že Listina práv a svobod je součástí ústavního pořádku, aniž bych se dál pídil, za jakým účelem byla schválena a na které právní vztahy ji lze vlastně aplikovat.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Kanadě ve věci RWDSU v. Dolphin Delivery Ltd., [1986] 2 S.C.R. 573 mi v tomto ohledu otevřelo oči. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí z tamější "kuchyně". Text rozhodnutí byl publikován např. na http://csc.lexum.umontreal.ca/en/1986/1986scr2-573/1986scr2-573.pdf.

Quo vadis ÚS?

"Rozhodnutí Ústavního soudu pokládám za neodpovědný krok, který může mít zásadní negativní dopad nejen na politický vývoj v zemi, ale i na prohloubení hospodářské krize," komentoval rozhodnutí ÚS předseda ODS Mirek Topolánek.

Nejtvrdší postoj zaujal šéf ČSSD Jiří Paroubek. "Zasahuje-li Ústavní soud do ústavních předpisů, sám ústavu porušuje," prohlásil ve sněmovně. A na dotaz HN později Paroubek upřesnil: "Myslím, že precizace postavení Ústavního soudu by byla vhodná."

Klaus se také pustil do tvrdé kritiky Ústavního soudu (ÚS). "Nález Ústavního soudu není neutrální právní analýzou, ale zaujatou politickou obhajobou Lisabonské smlouvy ze strany jejích stoupenců. Je to vidět i na zcela neadekvátním konfrontačním způsobu zpracování i prezentace tohoto nálezu," prohlásil.

Toto jsou v zásadě nezávislé výňatky z českého tisku posledních měsíců. Je zřejmé, že politická scéna, respektive její hlavní hráči jsou nespokojeni s fungováním českého ústavního soudu. Proč je tomu tak? Je to exces ve stále nedostatečně pevné demokracii či normální stav ve vyspělé zemi?