Výrok a odůvodnění nálezu českého ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ve věci stížnosti poslance Miloše Melčáka dokonale dovršil překvapení, jež mezi většinu české odborné veřejnosti vneslo vyhlášení usnesení Pl. ÚS 24/09, kterým se de facto pozastavovaly volby do poslanecké sněmovny. Volby byly zrušeny a budou až v řádném termínu v květnu tohoto roku. Nález samotný a jeho dopad se však nevyčerpá pouze tímto zásahem do politického života České republiky a nevedl pouze k vypjaté reakci mnohých politiků.
Jaký je však poměr celé kauzy k problematice vztahu mezinárodního a ústavního práva? Odpověď je nasnadě a týká se zejména přenesených pravomocí České republiky. ÚS si v minulosti vytvořil podobnou doktrínu jako Spolkový ústavní soud (SÚS). Ten ve svých slavných rozhodnutích Solange I z roku 1974, Solange II z roku 1986 a Maastricht z roku 1993 postupně upravoval své přesvědčení, že evropské (potažmo mezinárodní) právo musí respektovat lidská práva a svobody minimálně na úrovni zajištěné ústavním pořádkem (Základním zákonem), pokud chce působit přednostně před právem vnitrostátním. Nepřekročitelným limitem je samozřejmě zejména tzv. materiální ohnisko ústavy.
Právě výklad tohoto neurčitého právního pojmu je stěžejní!