Výrok a odůvodnění nálezu českého ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/09 ve věci stížnosti poslance Miloše Melčáka dokonale dovršil překvapení, jež mezi většinu české odborné veřejnosti vneslo vyhlášení usnesení Pl. ÚS 24/09, kterým se de facto pozastavovaly volby do poslanecké sněmovny. Volby byly zrušeny a budou až v řádném termínu v květnu tohoto roku. Nález samotný a jeho dopad se však nevyčerpá pouze tímto zásahem do politického života České republiky a nevedl pouze k vypjaté reakci mnohých politiků.
Jaký je však poměr celé kauzy k problematice vztahu mezinárodního a ústavního práva? Odpověď je nasnadě a týká se zejména přenesených pravomocí České republiky. ÚS si v minulosti vytvořil podobnou doktrínu jako Spolkový ústavní soud (SÚS). Ten ve svých slavných rozhodnutích Solange I z roku 1974, Solange II z roku 1986 a Maastricht z roku 1993 postupně upravoval své přesvědčení, že evropské (potažmo mezinárodní) právo musí respektovat lidská práva a svobody minimálně na úrovni zajištěné ústavním pořádkem (Základním zákonem), pokud chce působit přednostně před právem vnitrostátním. Nepřekročitelným limitem je samozřejmě zejména tzv. materiální ohnisko ústavy.
V bodě 85 prvního Lisabonského nálezu (sp. zn. Pl.ÚS 19/08 z roku 2008) se praví: V případě jasného konfliktu mezi domácí ústavou a evropským právem, který nelze zhojit žádnou rozumnou interpretací, musí mít ústavní pořádek České republiky, zejména jeho materiální ohnisko, přednost. Tento vývod více či méně navazuje na vývody v nálezech ve věci tzv. „eurozatykače“ (Pl. ÚS 66/04 taktéž z roku 2006) a poprvé ve věci tzv. „Cukerných kvót“ (Pl. ÚS 50/04 z roku 2006). V tomto nálezu je vyjádřena myšlenka, že ústavně konformním přenosem pravomocí podle čl. 10a se dané pravomoci dostaly mimo přímý dohled Ústavního soudu a ten jejich výkon může kontrolovat jen v rozsahu čl. 1 odst. 1 a zejména čl. 9 odst. 2 Ústavy, tedy materiálního ohniska ústavy.
Čl. 9 odst. 2 Ústavy je však poměrně abstraktní stroze pravíc: Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
Jeho interpretace právě v souvislosti s mezinárodněprávní dimenzí je ovšem stěžejní a klíčová. ÚS již několikrát pochopitelně odmítnul vytvářet přesný katalog či výčet náležitostí, které považuje za podstatné a jejichž změnu nehodlá připustit. Přesto dal ve svých dřívějších nálezech návod jak tento pojem chápat. Z nálezů sp. zn. Pl. ÚS 36/01, sp. zn. III. ÚS 31/97, sp. zn. Pl. ÚS 19/93 a sp. zn. Pl.ÚS 19/08) v zásadě vyplynulo, že ÚS chápe ohnisko ústavy materiálně a nikoliv formálně a že jde především o svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod.
V posledním nálezu však překročil určitou linii. Pro většinu odborné veřejnosti rozhodl velmi překvapivě a mezi podstatné náležitosti zařadil i obecnost ústavního zákona a zákaz nepravé retroaktivity ústavního zákona a to bez použití testu proporcionality, který ÚS jinak při tak závažných rozhodnutích běžně využívá. Rozhodnutí bylo překvapivé nehledě na slavný článek prof. Holländera z roku 2005[1], kde možnost rušení ústavních zákonů předjímá. Argumentace v nálezu totiž takto zásadnímu kroku, jakým je zrušení ústavního zákona, neodpovídá a nevypořádává se s mnohými námitkami přeloženými soudci Kůrkou a Musilem (ty je možné dohledat zejména v jejich odlišných stanoviscích v bodech 11 - 15 a 28 – 29 u soudce Kůrky a 18 – 21 a 33 – 35 u soudce Musila), jakož i s dalšími doktrinálními námitkami v průběhu jednání nevyslovenými. Toto vše je ovšem na delší a kontroverzní debatu.
ÚS však zejména vytvořil poměrně nejasnou situaci do budoucna. Před jeho výrokem panovala více méně obecná shoda, že zkrácení volebního období jednorázovým ústavním zákonem je sice poměrně nestandardní, ovšem nikoliv neústavní a že neohrožuje podstatné náležitosti demokratického právního státu, alespoň tedy ne v daném konkrétním případě.
Tak tomu tedy není. Co to však znamená? ÚS se jal velmi extenzivně vykládat nejen své pravomoci, ale i samotné materiální ohnisko naší ústavy. V budoucnu se tedy můžeme dočkat nepředpokládaných těžkostí v oblasti mezinárodněprávní (zejména evropské), kdy ÚS může bez jakýchkoliv varování zasahovat do sjednaných mezinárodněprávních závazků. Současné složení ÚS sice takovému výkladu nesvědčí, ale soud může v budoucnu nabýt úplně jiné struktury a nález „Melčák“ využít k nepředvídatelným krokům.
Nejde totiž primárně o šíři materiálního jádra, jde zejména o jeho předvídatelnost. ÚS se tak do jisté míry paradoxně zpronevěřuje své roli posledního ochranného valu ústavnosti, který musí být zejména srozumitelný a právě předvídatelný.
Pozitivním zjištěním je, že veřejnost zatím stojí za ÚS a nevnímá jeho rozhodnutí jako překvapivé vybočení z jeho ústavní role. Pokud by tomu tak nebylo, byla by škoda na pověsti ÚS mnohonásobně větší a těžko napravitelná. Otázkou je, zda si svůj kredit ÚS udrží a zda ho souboj s politiky příliš nevyčerpá a zejména jak se svou novou judikaturou naloží v budoucnu.
[1] Holländer, Pavel. Materiální ohnisko ústavy a diskrece ústavodárce. Právník. č. 4 (2005). Str. 316n
4 komentářů:
"V budoucnu se tedy můžeme dočkat nepředpokládaných těžkostí v oblasti mezinárodněprávní (zejména evropské), kdy ÚS může bez jakýchkoliv varování zasahovat do sjednaných mezinárodněprávních závazků."
Můžeš být trochu konkrétnější v tom, jak by takový zásah ÚS vypadal?
Také by mě zajímalo, jak by mohl ÚS ex post kontrolovat výkon přenesených pravomocí podle čl. 10a Ústavy.
ÚS má poměrně rozsáhlou paletu možností. Například zablokování transpozice pomocí opakovaného rušení prováděcího zákona, nebo se může vydat cestou opřenpou o individuální stížnost. Jeho možnosti dokonce přesahují mou fantaziji, protože když bude chtít, vytvoří si novou pravomoc, tak jak to udělal právě v Melčákovi, kde je možná procesní stránka věci úplně nejslabším bodem odůvodnění....
Na můj vkus děláš ve svém článku hrozně silné závěry, aniž bys je podložil nějakou hlubší argumentací. Jinými slovy je to hrozně vágní. Předpokládám, že se tím zabýváš kvůli tvé diplomce. Pro mě je ten článek ale trochu takový výkřik do prázdna. Nechceš se tedy raději více rozepsat o Melčákovi a podrobit ho nějaké komprihensivní kritice? Donutíš mě tím si ten nález aspoň konečně přečíst a promluvit si o něm s tebou na úrovni.
Přečti si o něm na Jiném právu, jen bych opakoval řečené...
Okomentovat