V nedávné době jsem se setkal se zajímavou právní otázkou týkající se výkladu pojmu "osobní automobil" podle § 85 zákona o DPH (kdybych psal jako správní úřad, jednalo by se o § 85 zákona č. 235/2004 Sb. ze dne 1.dubna 2004, o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů - narážím zde na, podle mého názoru, šílený pseudoformalismus při citaci právních předpisů).
Ve zkratce. § 85 tohoto zákona umožňuje osobám se zdravotním postižením, aby mohly nakupovat osobní automobily bez DPH. Toto ustanovení představuje komplementární právní úpravu k příspěvkům na zakoupení motorového vozidla, na které mají osoby se zdravotním postižením nárok jednou za pět let (srov. vyhláška 182/1991 Sb.). Díky těmto institutům si může osoba se zdravotním postižením dovolit auto "za babku". Nyní se nechám inspirovat pohádkovými případovými studiemi od Ondry a problematiku výkladu pojmu "osobní automobil" vysvětlím na následujícím případu.
Paní Babičková je na vozíčku a auto potřebuje za účelem přepravy. Zažádá si tedy o příspěvek na zakoupení motorového vozidla, který pro vážnost svého postižení dostane. Pak si vyhlédne vhodné auto. Vzhledem k tomu, že si i přes příspěvek na zakoupení motorového vozidla nemůže dovolit nové auto, najde si auto v bazaru, u kterého lze uplatnit nárok na odpočet DPH (jen pro upřesnění - většina aut v bazarech se neprodává s DPH). Vybere si hezkou, modrou Fabii Combi, do které se vleze i s vozíkem. V bazaru jsou na paní Babičkovou hodní, a tak jí vystaví pro forma fakturu, se kterou si zajde na úřad v Horní Dolní a ten peníze převede na účet bazaru (o oprávněnosti příspěvku na zakoupení totiž úřad již dříve rozhodl a zároveň určil, jak bude příspěvek vysoký). Poté si paní Babičková přijede pro již zaplacenou Fabii, doplatí eventuelně to, co není příspěvkem pokryto a odjede s dobrým pocitem. Paní Babičková si poté zavolá na finanční úřad s tím, že by chtěla vrátit DPH. Paní Nepříjemná z finančního úřadu okamžitě paní Babičkovou odpálkuje s tím, že nárok na DPH nemá, jelikož si nevšimla, že zakoupená Fabia je ve skutečnosti vedena jako nákladní automobil N1. Osobní automobily jsou přitom podle paní Nepříjemné M1. Paní Babičkové to nedá a vydá se na finanční úřad osobně. Paní Nepříjemná ji tentokrát odpálkuje podruhé s tím, že u nákladních automobilů N1 nárok na vrácení DPH nemá. Paní Babičková se proto vrátí domů s nepořízenou. Na scéně se však objeví právník, pan Štědrý. Podaří se mu situaci zachránit?
§ 85 odst. 9 stanoví náležitosti žádosti o vrácení DPH. Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí o příspěvku na zakoupení motorového vozidla, c) daňový doklad nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem DPH. Nikde se zde nepíše o tom, že musí žadatel předkládat rovněž velký technický průkaz. Výkladová "finta" finančního úřadu je, podle mě, v samotném použití termínu "osobní automobil". Osobní automobil sice není v zákoně o DPH definován, avšak finanční úřad patrně vychází ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 3). Ten stanoví rozdělení silničních vozidel na druhy a v jejich rámci rozlišuje mimo jiné osobní a nákladní automobily. Vozidla se však dělí nejen na druhy (osobní, nákladní apod.), ale rovněž na kategorie. Kategorizace vozidel je uvedena v příloze k zákonu a zde skutečně narazíme na odlišení M1 a N1 vozidel. Kategorie M slouží pro motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob a kategorie N pro motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu nákladů. V rámci kategorizace vozidel se však nikde nepoužívá druhové označení uvedené v § 3 zákona. Co je to tedy "osobní automobil"?
Finanční úřad si patrně spojil druhové členění silničních vozidel (osobní automobil, nákladní automobil apod.) a jejich kategorizaci (M1, N1 apod.) a dovodil, že osobní automobil prostě nemůže být určen pro dopravu nákladů. Jinými slovy jestliže je automobil kategorizován jako N1 (pro dopravu nákladů), nemůže se jednat o osobní automobil, ale toliko o nákladní automobil (srov. druhy silničních vozidel). Vzhledem k tomu, že zákon o DPH hovoří o vrácení DPH při nákupu "osobního automobilu", paní Babičková má smůlu. Tento právní výklad je ovšem, podle mého názoru, nesprávný.
Členění na druhy (§ 3) a kategorizace vozidel (příloha k zákonu) představují dvě rozdílné specifikace. Vzhledem k tomu, že je kategorizace vozidel prováděna bez vazby na druhy vozidel, není podle mě vyloučeno, abychom měli druh vozidla "osobní automobil" a zároveň měli tento osobní automobil určen pro "dopravu nákladů" v rámci kategorie N1. Vysvětlujte to ale paní Nepříjemné na finančím úřadu, která asi ve volném čase nejezdí Dakar (nevíte náhodou někdo, proč se to pořád jmenuje Dakar, když se to jezdí v Jižní Americe?).
Osobně považuji termín "osobní automobil" za neurčitý právní pojem. Neurčitý proto, že osobní automobil prostě nikde definován není (s termínem přitom pracuje nejeden zákon). Nemyslím si přitom, že je to úplně ideální. Nejedná se totiž o pojem, který by mohl být na první pohled zřejmý, což by ho dostalo z rámce jeho právní neurčitelnosti. K výkladu tohoto pojmu je tedy nutno přistupovat obezřetně, a to i s poukazem na rozdílné specifikace silničních vozidel (mám tím na mysli jejich členění na druhy a kategorie).
Pozornému čtenáři však jistě výklad pojmu "osobní automobil" finančím úřadem nesedí i z celé řady jiných důvodů. Argumenty pana Štědrého:
Ve zkratce. § 85 tohoto zákona umožňuje osobám se zdravotním postižením, aby mohly nakupovat osobní automobily bez DPH. Toto ustanovení představuje komplementární právní úpravu k příspěvkům na zakoupení motorového vozidla, na které mají osoby se zdravotním postižením nárok jednou za pět let (srov. vyhláška 182/1991 Sb.). Díky těmto institutům si může osoba se zdravotním postižením dovolit auto "za babku". Nyní se nechám inspirovat pohádkovými případovými studiemi od Ondry a problematiku výkladu pojmu "osobní automobil" vysvětlím na následujícím případu.
Paní Babičková je na vozíčku a auto potřebuje za účelem přepravy. Zažádá si tedy o příspěvek na zakoupení motorového vozidla, který pro vážnost svého postižení dostane. Pak si vyhlédne vhodné auto. Vzhledem k tomu, že si i přes příspěvek na zakoupení motorového vozidla nemůže dovolit nové auto, najde si auto v bazaru, u kterého lze uplatnit nárok na odpočet DPH (jen pro upřesnění - většina aut v bazarech se neprodává s DPH). Vybere si hezkou, modrou Fabii Combi, do které se vleze i s vozíkem. V bazaru jsou na paní Babičkovou hodní, a tak jí vystaví pro forma fakturu, se kterou si zajde na úřad v Horní Dolní a ten peníze převede na účet bazaru (o oprávněnosti příspěvku na zakoupení totiž úřad již dříve rozhodl a zároveň určil, jak bude příspěvek vysoký). Poté si paní Babičková přijede pro již zaplacenou Fabii, doplatí eventuelně to, co není příspěvkem pokryto a odjede s dobrým pocitem. Paní Babičková si poté zavolá na finanční úřad s tím, že by chtěla vrátit DPH. Paní Nepříjemná z finančního úřadu okamžitě paní Babičkovou odpálkuje s tím, že nárok na DPH nemá, jelikož si nevšimla, že zakoupená Fabia je ve skutečnosti vedena jako nákladní automobil N1. Osobní automobily jsou přitom podle paní Nepříjemné M1. Paní Babičkové to nedá a vydá se na finanční úřad osobně. Paní Nepříjemná ji tentokrát odpálkuje podruhé s tím, že u nákladních automobilů N1 nárok na vrácení DPH nemá. Paní Babičková se proto vrátí domů s nepořízenou. Na scéně se však objeví právník, pan Štědrý. Podaří se mu situaci zachránit?
§ 85 odst. 9 stanoví náležitosti žádosti o vrácení DPH. Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí o příspěvku na zakoupení motorového vozidla, c) daňový doklad nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem DPH. Nikde se zde nepíše o tom, že musí žadatel předkládat rovněž velký technický průkaz. Výkladová "finta" finančního úřadu je, podle mě, v samotném použití termínu "osobní automobil". Osobní automobil sice není v zákoně o DPH definován, avšak finanční úřad patrně vychází ze zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 3). Ten stanoví rozdělení silničních vozidel na druhy a v jejich rámci rozlišuje mimo jiné osobní a nákladní automobily. Vozidla se však dělí nejen na druhy (osobní, nákladní apod.), ale rovněž na kategorie. Kategorizace vozidel je uvedena v příloze k zákonu a zde skutečně narazíme na odlišení M1 a N1 vozidel. Kategorie M slouží pro motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob a kategorie N pro motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu nákladů. V rámci kategorizace vozidel se však nikde nepoužívá druhové označení uvedené v § 3 zákona. Co je to tedy "osobní automobil"?
Finanční úřad si patrně spojil druhové členění silničních vozidel (osobní automobil, nákladní automobil apod.) a jejich kategorizaci (M1, N1 apod.) a dovodil, že osobní automobil prostě nemůže být určen pro dopravu nákladů. Jinými slovy jestliže je automobil kategorizován jako N1 (pro dopravu nákladů), nemůže se jednat o osobní automobil, ale toliko o nákladní automobil (srov. druhy silničních vozidel). Vzhledem k tomu, že zákon o DPH hovoří o vrácení DPH při nákupu "osobního automobilu", paní Babičková má smůlu. Tento právní výklad je ovšem, podle mého názoru, nesprávný.
Členění na druhy (§ 3) a kategorizace vozidel (příloha k zákonu) představují dvě rozdílné specifikace. Vzhledem k tomu, že je kategorizace vozidel prováděna bez vazby na druhy vozidel, není podle mě vyloučeno, abychom měli druh vozidla "osobní automobil" a zároveň měli tento osobní automobil určen pro "dopravu nákladů" v rámci kategorie N1. Vysvětlujte to ale paní Nepříjemné na finančím úřadu, která asi ve volném čase nejezdí Dakar (nevíte náhodou někdo, proč se to pořád jmenuje Dakar, když se to jezdí v Jižní Americe?).
Osobně považuji termín "osobní automobil" za neurčitý právní pojem. Neurčitý proto, že osobní automobil prostě nikde definován není (s termínem přitom pracuje nejeden zákon). Nemyslím si přitom, že je to úplně ideální. Nejedná se totiž o pojem, který by mohl být na první pohled zřejmý, což by ho dostalo z rámce jeho právní neurčitelnosti. K výkladu tohoto pojmu je tedy nutno přistupovat obezřetně, a to i s poukazem na rozdílné specifikace silničních vozidel (mám tím na mysli jejich členění na druhy a kategorie).
Pozornému čtenáři však jistě výklad pojmu "osobní automobil" finančím úřadem nesedí i z celé řady jiných důvodů. Argumenty pana Štědrého:
- K žádosti o vrácení DPH nevyžaduje zákon o DPH přiložení velkého technického průkazu. Je přitom hodně málo pravděpodobné, že by se měl finanční úřad dozvědět z obligatorních náležitostí podání (§ 85 odst. 9), že se jedná o vozidlo kategorie N1 - finančím úřadem nesprávně kvalifikované jako nákladní automobil.
- Jestliže zákonodárce nevyžaduje k žádosti o vrácení DPH velký technický průkaz, patrně nebylo jeho úmyslem omezit nárok na vrácení DPH tím, že si paní Babičková bude moci vybírat jen z vozů M1.
- Úmyslem zákonodárce nebylo omezit nárok na vrácení DPH i z toho důvodu, že vozidla N1 (určená pro přepravu nákladů) mohou být k přepravě zdravotně postižených osob lépe vybavena. Do takového pickupu s výsuvnými dveřmi se paní Babičkové jistě poleze lépe.
- Jestliže zákonodárce/Ministerstvo práce při stanovení podmínek pro rozhodování o příspěvku na zakoupení motorového vozidla nevyžaduje, že půjde o M1 vozidlo (srov. vyhláška 182/1991 Sb.), jistě nebylo jeho úmyslem omezit normativní dopad komplementárního ustanovení uvedného v § 85 zákona o DPH.
Pan Štědrý tedy sepíše jednoduchou žádost, doplní ji náležitostmi podle § 89 odst. 9 zákona o DPH a nechá si případně žádost zamítnout. Zajímá ho ostatně, jaký ve skutečnosti finanční úřad zaujme oficiální výklad (dosud měl jen ústní vyjádření paní Nepříjemné). A světe div se! Patrně zabral první argument. Finanční úřad se bohudík nedozvěděl o tom, že se jedná o N1 vozidlo, a proto DPH paní Babičkové na písemnou žádost vrátí. Otázkou ovšem zůstává, zda tak činí z nevědomosti skutkových okolností, anebo z přehodnocení svého (nesprávného) výkladu právního pojmu "osobní automobil".
Celá věc má ovšem další, etický aspekt. Paní Babičková měla štěstí, že narazila na pana Štědrého. Co by se však stalo paní Babičkové, kdyby byla na věc sama? Paní Nepříjemná z finančního úřadu jí přeci její žádost zamítla nejdřív po telefonu a poté přímo na finančím úřadu (a to zcela neformálně s poukazem, že na věc prostě nemá nárok). Pro paní Babičkovou tímto cesta jednoduše končí. Co řeknou na úřadě, to prostě platí, ne? Podle mě je dost možné, že takových případů je po republice celá řada (a teď nemluvím jen o vracení DPH podle § 85). Sám jsem zažil nejednou, jak se sociálně slabší lidé dostávali do postavení, ve kterém byli poškozováni pro "nesprávný" úřední postup správních úřadů. Těžko říct, co se za motivací úředníků typu paní Nepříjemná skrývá. Je však podle mě jasné, že to příliš voňavé nebude.
P.S. Můj nadpis se alternativně nazývá "na co si dávat pozor při nákupu v bazarech". Rád bych doplnil, že by si měl každý dobře prohlédnout, do jaké kategorie spadá jeho zakoupený "osobní automobil". Jestliže se totiž jedná o kategorii N1, takový automobil má mnohem nižší hodnotu. Konkrétně v osobním automobilu Fabia v kategorii N1 mohou jezdit jen 4 osoby (namísto pěti), musí být vybavena mřížkou, takže se nedají sklopit zadní sedadla apod. Takový vůz navíc nelze prakticky zpět přestavět na M1, jak jsem se dozvěděl na technické kontrole (tedy vlastně jak se to dozvěděl pan Štědrý). Takže pozor na to!
Celá věc má ovšem další, etický aspekt. Paní Babičková měla štěstí, že narazila na pana Štědrého. Co by se však stalo paní Babičkové, kdyby byla na věc sama? Paní Nepříjemná z finančního úřadu jí přeci její žádost zamítla nejdřív po telefonu a poté přímo na finančím úřadu (a to zcela neformálně s poukazem, že na věc prostě nemá nárok). Pro paní Babičkovou tímto cesta jednoduše končí. Co řeknou na úřadě, to prostě platí, ne? Podle mě je dost možné, že takových případů je po republice celá řada (a teď nemluvím jen o vracení DPH podle § 85). Sám jsem zažil nejednou, jak se sociálně slabší lidé dostávali do postavení, ve kterém byli poškozováni pro "nesprávný" úřední postup správních úřadů. Těžko říct, co se za motivací úředníků typu paní Nepříjemná skrývá. Je však podle mě jasné, že to příliš voňavé nebude.
P.S. Můj nadpis se alternativně nazývá "na co si dávat pozor při nákupu v bazarech". Rád bych doplnil, že by si měl každý dobře prohlédnout, do jaké kategorie spadá jeho zakoupený "osobní automobil". Jestliže se totiž jedná o kategorii N1, takový automobil má mnohem nižší hodnotu. Konkrétně v osobním automobilu Fabia v kategorii N1 mohou jezdit jen 4 osoby (namísto pěti), musí být vybavena mřížkou, takže se nedají sklopit zadní sedadla apod. Takový vůz navíc nelze prakticky zpět přestavět na M1, jak jsem se dozvěděl na technické kontrole (tedy vlastně jak se to dozvěděl pan Štědrý). Takže pozor na to!
4 komentářů:
Tento text je vážně ze života. Úředníci zkouší známou techniku: zamítnout poprvé, zamítnout podruhé a snad už dá Babičková pokoj. Ještě, že se našel pan Štědrý, který se nenechal odbýt.... a pomohl tím nejen paní Babičkové. Za paní Babičkovou děkuji Vladimíra Kretová
Dobrý příkald z praxe pane Štědrý:)...Je však problém s pojmem osobní automobil i v jiných oblastech než vracení DPH? Je opravdu nutné tento pojem normativně definovat?
Tak to nevím. Podle mě skřípá i ta nutnost normativní definice pojmu "osobní automobil" v případě § 85 zákona o DPH. Podle mě je jasné, že ten pojem zákonodárce použil bez nějaké vazby na zákon týkajcí se provozu na pozemních komunikacích. A navíc tím, že z obligatorních náležitostí žádosti nevyplývá povinnost předložit velký techničák, pak ani pojem "osobní automobil" nemůže být, podle mého názoru, klíčovým determinantem nároku na vrácení DPH.
Okomentovat