Stále více se hovoří o možných požadavcích prodejců alkoholu na kompenzaci ušlého zisku v souvislosti s „prohibicí“ uvalenou na českou republiku v předvečer páteční noci.
Jaké právní nástroje by mohli prodejci dychtící po satisfakci využít?
V prvé řadě je nutné vymezit, v jakém právním režimu se zde pohybujeme. Nebyl vyhlášen žádný z krizových stavů a tak nejsme na bází zvláštní komplexní úpravy.
Ministerstvo zdravotnictví využilo kompetence, kterou získalo v reakci na moravskou povodeň z roku 1997. Zákon umožňuje, aby MZ bezodkladně nařídilo mimořádná opatření mimo jiné při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů (§ 80 odst. 1 z.č. 258/2000 Sb.).
Mimořádnými opatřeními můžou být zákaz nebo omezení prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení (§ 69 z.č. 258/2000 Sb.).
Důležitý je moment účinnosti těchto opatření. Může jím být již okamžik jejich vyhlášení prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání (§ 95 z.č. 258/2000 Sb.).
Ministerstvo tedy postupovalo v rámci tohoto nástroje v souladu s účelem zákona a nelze mu patrně dosud nic právně vytknout.
Jak a na kom by tedy mohly výrobci a prodejci tvrdého alkoholu žádat náhradu škody?
Nejprve se jejich pozornost obrací k samotnému státu, který prostřednictvím MZ jejich podnikání přidusil.
K tomuto vybízí i existence zvláštního zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (z.č. 82/1998 Sb.).
Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za škodu, která byla způsobena
a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,
b) nesprávným úředním postupem.
Je zřejmé, že o rozhodnutí se jednat nemůže. Mohl by tedy přicházet v úvahu nesprávný úřední postup?
Radek Ondrúš k tomu obecně uvádí: Co lze považovat za nesprávný úřední postup zákon blíže necharakterizuje a jeho přesnou a výstižnou definici nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Za nesprávný úřední postup lze v prvé řadě považovat jak činnost příslušných orgánů, která je v rozporu se zákonem a tedy s jeho konkrétním ustanovením, kdy příslušný orgán při svém postupu porušuje své povinnosti stanovené právním předpisem. Za nesprávný úřední postup však lze považovat i postup správního úřadu, který sice jedná v souladu se zákonem, ale v rámci možností dané mu v rámci správního uvážení postupuje v rozporu s účelem zákona, úmyslem zákonodárce či jen v rozporu s hmotně a procesně právní logikou, kdy takový postup je pak jako věcně nesprávný jiným k tomu příslušným správním úřadem konstatován. Velmi obecně pak lze za nesprávný úřední postup označit každý postup státního orgánu či správního úřadu, který při výkonu veřejné moci postupuje v rozporu s obecně závaznými právními předpisy či v rozporu se zásadami výkonu veřejné moci.
Objevili se tedy názory, že stát by měl být odpovědný např. za to, že nedostatečně prováděl kontroly a tím zavinil současnou situaci. To je však velmi odvážný výklad, který z bodu A (nedostatečná kontrola) do bodu B (ušlý zisk hospodského) vede přes devatero hor a řek.
Je možné, že by samotné mimořádné opatření mohlo být vyhodnoceno jako rozporné, zejména pokud by jeho účinnost trvala neúměrně dlouho. Pak by zde určitý prostor byl.
Druhá cesta, která se poškozeným podnikatelům nabízí, počítá s odpovědností vlastního škůdce, tedy subjektu, který přímo situaci zavinil tím, že na trh uvedl zlověstné metanolové nápoje.
Problém je však opět přetržení příčinné souvislosti. Škůdce sice v tomto případě škodí kde komu, ale ostatním prodejcům nejvíc škody způsobil plošný zákaz pití a ten bychom museli přičíst škůdci. Je však otázkou nakolik ho mohl předvídat.
Určitou cestou by mohla být ochrana před nekalou soutěží a to buď obecně proti jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nebo i konkrétně proti ohrožováním zdraví a životního prostředí, kterým je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví anebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů (§ 52 Obchodního zákoníku).
Ovšem i zde platí určité přetržení příčinné souvislosti a obtížná přičitatelnost veškerých škod.
Prodejci a další poškození to tedy budou mít velmi obtížné a je otázkou, zda se nějaké satisfakce mohou domoci.
Připojuji i mé vyjádření k této otázce pro ČRo1.
0 komentářů:
Okomentovat