Proč je vedení rejstříkového řízení neprostupnou džunglí a proč nemůže úředník zajít do vedelší kanceláře a ověřit skutečnost, která je jasná jako korupčníkova vina?
Pojďme na to však od začátku. Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Slouží k publicitě základních údajů zejména o podnikajících právnických osobách. Tyto subjekty vyžadují rychlé a předvídatelné jednání. Ač je vedení (ve smyslu spíše parovodu než managementu) rejstříku velmi konzervativní a nepřátelské každé novotě či neobvyklosti, předvídatelností někdy bohužel úplně neoplývá.
Například otázka možnosti užít listiny přiložené v jiném rejstříkovém spise k dalšímu rejstříkovému řízení není jasně zodpovězena a soudy k ní mohou přistupovat různě, ač je to otázka veskrze praktická. Vedením rejstříku jsou pověřeny krajské soudy. Jeho administrace je tedy ovládána zákonnými procesními předpisy a jde vlastně o zvláštní civilní řízení. Toto řízení je v principu jednoinstanční. V duchu hesla „každá ves, jiný pes“ jde navíc o judikaturu nijak nekoordinovanou, nesjednocenou a tedy do jisté míry nepředvídatelnou, jak je uvedeno výše. V zásadě zde totiž není možné odvolání. Jistě, proti zamítnutí zápisu lze odvolání podat, nicméně prakticky nikdy se tak neděje z prostého praktického důvodu. Potřeba provést zápis je již pojmově aktuální (více či méně) a není tedy možné čekat na výsledek případného soudního sporu. Téměř vždy je tedy racionální volbou se rejstříkovému soudu podvolit a nikoliv s krví podlitými bulvami plameně klienta přesvědčovat, že nového jednatele ještě půl roku nepotřebuje.
Je nutné podotkonout, že většinou rejstřík funguje bez problémů a většina soudních úředníků se snaží být vůči svým „klientům“ vstřícná. Někdy však narazíme na problém. Odborníci i širší veřejnost dlouhodobě řešili (a řeší) problematiku formy podání v rejstříkovém řízení (zejména jeho příloh). Jedná se zejména o otázku, zda mají být dokumenty v tištěné či elektronické podobě a jaké konkrétní přílohy se v jednotlivých kauzách přikládají. Pojďme se však zaměřit i na ještě konkrétnější otázku nastíněnou v úvodu.
Ustanovení § 200d občanského soudního řádu stanoví, že soud návrh v rejstříkovém řízení odmítne mimo jiné i tehdy, když k návrhu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být podle zvláštního právního předpisu doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech. Vyvstává nám tu zajímavá otázka, co znamená připojit listiny. V běžném soudním řízení je možné odkázat na konkrétní spis a konkrétní listiny v něm uvedené a soud takový odkaz akceptuje jako doložení daných listinných důkazů. Je v rejstříkovém řízení situace odlišná?
Podle ustanovení § 32 odst. 2 obchodního zákoníku musí návrh na zápis být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin. Ve hmotněprávní normě tedy není tak silně vyjádřena nutnost listiny „připojovat“, postačí je doložit! Je však rozdíl mezi doložením a připojením? Připojení evokuje fyzické připojení, případně připojení přílohy v emailu. Jaký je však účel připojení? Doložení! Pokud připojíme odkaz na spis (např. u stejného soudu), nemůže být pochyb o určitosti konkrétní listiny a nemůže být zejména pochyb o tom, že byla doložena.
V praxi se stává, že rejstříkový soud konkrétní podání odmítne či zamítne (např. pro absenci předmětu podnikání). Navrhovatel pak volí cestu nejsnazšího odporu, podá návrh nový. Nicméně nedokládá znovu všechny podklady (často zahraniční výpisy z rejstříků trestu či výpisy z cizozemských obchodních rejstříků) a pouze odkáže na spis k odmítnutému zápisu. Nicméně taková praxe je na hraně výše uvedeného ustanovení, tedy pojmu „připojit“. Je to však praxe veskrze racionální a výklad správný.
Bohužel z důvodů uvedených výše, ne každý rejstříkový soud ho zastává. Někteří úředníci vždy vyžadují připojení konkrétní listiny. Není možné je prvoplánově kritizovat, neb jejich hlavní starostí je, aby byl obchodní rejstřík založen na pevné půdě ověřitelných podkladů. Nicméně sjednocení v tomto bodě by rejstříkové řízení velmi potřebovalo. Kromě konzervativnosti by vedení rejstříkového řízení mělo být ovládáno zásadou racionality a vstřícnosti vůči zapisovaným subjektům, ta by však neměla překročit určité meze, aby nakonec nebyl obchodní rejstřík postaven na vodě. Trvání na fyzickém připojování listin, kterými už rejstříkový soud vlastně disponuje je však za hranou bezpečného přístupu a nesvědčí dobré správě věcí veřejných a ve svém důsledku může nezdravý stres přinášet i samotnému úředníkovi, nejen ostatním zúčastněným.
0 komentářů:
Okomentovat