V nedávné době jsem zde psal krátký článek o tom, jak se od 1.června 2010 změnilo fungování Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP") poté, co vstoupil v platnost Protokol č. 14. Zásadní novinkou byl nový důvod pro nepřijetí stížnosti. Stížnost může být nově prohlášena za nepřijatelnou (tj. odmítnuta, aniž by došlo k meritornímu přezkumu), jestliže 1) stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu. To však neplatí v případě, kdy 2) dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje meritorní přezkoumání ("respect for human rights as defined in the Convention and the Protocols thereto requires an examination of the application on the merits") a také to neplatí v případě, kdy by měla 3) být na základě tohoto důvodu prohlášena za nepřijatelnou stížnost, která nebyla důsledně posouzena vnitrostátním soudem ("duly considered by a domestic tribunal"). Můj předchozí příspěvek si lze přečíst zde.
Na HUDOCu (databázi rozhodnutí ESLP) se objevila jedna stížnost, která byla zčásti prohlášena za nepřijatelnou právě s poukazem na toto nové kritérium (ne)přijatelnosti. Jedná se o stížnost Adrian Mihai Ionescu v. Romania. Odmítnutí stížnosti provedl sedmičlenný senát, takže lze usoudit, že se jedná o důkladně zvážené rozhodnutí. Jak tedy vypadá aplikace tohoto nového kritéria v praxi?
Ionescu je rumunský občan, který si stěžoval na porušení práva na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) ve sporu o 90 Euro s mezinárodní přepravní společností. Porušení Evropské úmluvy o lidských právech ("Úmluva") spatřoval v tom, že soud prvního stupně v Rumunsku neprovedl některé důkazy, které navrhoval a dále si stěžoval na to, že Nejvyšší soud ("High Court") nenařídil veřejné jednání a že prohlášení dovolání za nepřijatelné bylo založeno na pouhém formalistickém přezkumu a svévolném rozhodnutí (porušení práva na přístup k soudu).
Pokud jde o rozhodnutí rumunského soudu prvního stupně, ESLP označil tuto část stížnosti jako zjevně nepodloženou [tedy stížnost zčásti odmítl na základě starého známého kritéria uvedeného v čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy]. Řízení před rumunským Nejvyšším soudem však ESLP přezkoumal již na základě nového důvodu nepřijatelnosti. Z rozhodnutí, podle mého názoru, jasně vyplývá, že tři podmínky uvedené nově v čl. 35 odst. 3 písm. b) musí být splněny kumulativně, aby mohla být stížnost prohlášená za nepřijatelnou. ESLP se tedy nejdříve zabýval tím, zda stěžovatel utrpěl podstatnou újmu. Soud uvedl, že vzhledem k nízké částce, která byla předmětem sporu a vzhledem k osobním finančním poměrům stěžovatele zde skutečně nedošlo k podstatné újmě (§ 35 rozhodnutí). Soud poté zkoumal druhou podmínku, a to zda dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje meritorní přezkoumání. ESLP odkázal na svou judikaturu a uzavřel, že ustanovení soudního řádu, na který si Ionescu stěžoval byla již zrušena, a tak měla jeho stížnost toliko historický význam (§ 38 a 39). Konečně pokud jde o poslední podmínku, totiž zda byla stížnost důsledně posouzena vnitrostátním soudem, ESLP uzavřel, že soud v Bukurešti se zabýval případem meritorně, a proto umožnil stěžovateli uplatnit svá práva v kontradiktorním řízení alespoň před jedním domácím soudem (§ 40).
Příliš květnatné argumentace se v samotném rozhodnutí nedočteme, ale je třeba zdůraznit, že se jednalo o nemeritorní rozhodnutí, které je zpravidla mnohem stručnější (i když znám nemeritorní rozhodnutí, která jsou velice rozsáhlá a těžko se v tomto ohledu odlišují od těch meritorních - např. rozhodnutí týkající se jurisdikce ESLP nebo odmítání stížností ratione materiae). Na druhou stranu rozhodnutí jasně ukazuje, že ESLP musí podniknout trojí test za účelem prohlášení stížnosti za nepřijatelnou podle čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy. Na ECHR blogu se ještě uvádí, že postup, kdy ESLP částečně odmítnul stížnost jako zjevně nepodloženou a částečně ji odmítl z důvodu, že stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu, může do budoucna snížit efektivnost tohoto nového kritéria nepřijatelnosti. S tímto závěrem nelze než souhlasit, neboť rozsáhlá rigorózní analýza nemeritorního rozhodnutí může Štrasburk nepřiměřeně zatěžovat. Možná se však jednalo o pouhou první vlaštovku a tento rigorózní postup nebude pravidlem. Snad tak dojde k tomu, že hrozivé číslo přes 100.000 nevyřízených stížností se začne postupně snižovat.
3 komentářů:
Pro ty, které to zajímá, na ECHR blogu, kam se dá prokliknout z mého příspěvku má velice zajímavý komentář Jiří Kmec z Ministestva spravedlnosti. V porovnání s jeho glosou je můj krátký rozbor velice povrchní.
Dobrý den, pro naši debatu na ECHRblogu je zajímavé čerstvé rozhodnutí o přijatelnosti stížnosti Korolev proti Rusku ze dne 1. 7. 2010 a zejména následující pasáž:
"In the Court's view, the facts of the present case taken as a whole disclose no denial of justice at the domestic level. The applicant's initial grievances against the State authorities were considered at two levels of jurisdiction and his claims were granted. His subsequent complaint against the bailiff's failure to recover the judicial award in his favour was rejected by the district court for non-compliance with domestic procedural requirements. The applicant failed to comply with those requirements, not having resubmitted his claim in accordance with the judge's request. This situation does not constitute a denial of justice imputable to the authorities.
As regards the alleged breaches of domestic procedural requirements by those two courts, the Convention does not grant the applicant a right to challenge them in further domestic proceedings once his case has been decided in final instance (see Tregubenko v. Ukraine, no. 61333/00, 21 October 2003, and Sitkov v. Russia (dec.), no. 55531/00, 9 November 2004). That these complaints were not subject to further judicial review under domestic law does not, in the Court's view, constitute an obstacle for the application of the new admissibility criterion. To construe the contrary would prevent the Court from rejecting any claim, however insignificant, relating to alleged violations imputable to a final national instance. The Court finds that such an approach would be neither appropriate nor consistent with the object and purpose of the new provision.
The Court concludes that the applicant's case was duly considered by a domestic tribunal within the meaning of Article 35 § 3 (b)."
Přijde mi, že ESLP v tom sám nemá úplně jasno a "case"/"affaire" chápe tak trochu v obou námi naznačených významech.
BTW: máte velice zajímavý blog :-)
Abych řekl pravdu, tak po přečtení rozhodnutí z toho o moc moudřejší nejsem.
V rozhodnutí mě spíš zaujalo toto:
"The clause is also consonant with the principle of subsidiarity, as reflected notably in Article 13 of the Convention, which requires that an effective remedy against violations be available at the national level."
Trochu mě to svádí k úvaze nad judikaturou ESLP o přímém přístupu do Štrasburku (tj. bez nutnosti vyčerpat domácí opravné prostředky) v případě, že národní právo neposkytuje "available and effective remedy". Něco ve smyslu Kjeldsen; Klass; Open Door and Dublin Well Woman a podobných případů. Něco jako, že případ bude "duly considered by domestic tribunal" v případě, že zde bude existovat "available and effective remedy" bez ohledu na to, zda národní soudy nakonec zvolí řešení kompatibilní s Úmluvou.
Děkujeme za pochvalu blogu. Jedná se o studentský blog (i když už se školou pomalu končíme). Snad nám vydrží počáteční entuziasmus a najdeme pár dalších nadšenců, kteří se nebudou bát přispívat veřejně.
Okomentovat