Dne 1. června 2010 vstoupil v platnost Protokol č. 14 k Evropské úmluvě o lidských právech. Důvodů přijetí nového Protokolu byla celá řada. Jedním z nich bylo mimo jiné umožnit přistoupení Evropské unie k Evropské úmluvě o lidských právech ("Úmluva"). O tomto přistoupení se již začalo hlasitě mluvit nejen v EU, ale také na úrovni Rady Evropy. Rovněž na jiném právu se objevil příspěvek, který se týká vědecké konference o této problematice. Jedná se o velice zajímavé téma, na které jsem dokonce psal jeden článek, o jehož závěry se se čtenáři našeho blogu brzy podělím. Nicméně, hlavním důvodem přijetí Protokolu 14 bylo odlehčit Štrasburku - nejpřetíženějšímu soudu na světě (pozn. druhý nejpřetíženější soud na světě je Soudní dvůr EU)!
Do 1.června 2010 fungoval Evropský soud pro lidská práva ("ESLP") na základě dočasného Protokolu 14bis, který již do jisté míry zakomponoval od jeho fungování některé novinky, které měl přinést právě Protokol č. 14. Důvodem schválení tohoto přechodného protokolu byl postoj Ruska, které odmítalo Protokol č. 14 přijmout. Evropský soud pro lidská práva tak již nějakou dobu jede v režimu Protokolu 14 a zdá se, že úspěšně. Jen krátce bych zde nyní shrnul novinky, které přináší Protokol č. 14.
Protokol 14 v prvé řadě nahrazuje systém 3-7-17 systémem 1-3-7-17. Zjednodušeně řečeno, bez protokolu č. 14 (či přechodného 14bis) rozhodovaly tříčlenné výbory, sedmičlenné senáty a sedmnáctičlenný Velký senát. Od Protokolu 14 (resp. Protokolu 14bis) se bude jednat o samosoudce, tříčlenné výbory, sedmičlenné senáty a sedmnáctičlený Velký senát. Samosoudce bude moci rozhodovat o přijatelnosti stížností tam, kde bude možné takové rozhodnutí učinit bez dalšího zkoumání ("without further consideration"). Začne tak vykonávat to, co dosud bylo v kompetenci tříčlenných výborů. V případě, že bude mít samosoudce pochybnosti o přijatelnosti stížnosti, předá věc tříčlennému výboru, anebo sedmičlennému senátu. Další novinkou je to, že tříčlenné výbory budou moci nejen rozhodnout o přijatelnosti stížnosti (což ostatně činili dosud), ale rovněž rozhodnout meritorně, a to v případě, že půjde o případ, který lze rozhodnout bez větších pochybností na bázi ustáleného case-law.
Zásadní novinkou Protokolu 14 (pozn. Protokol 14bis tuto inovaci neobsahoval, a proto se jedná o opravdovou novinku!) je zavedení nového důvodu pro nepřijetí stížnosti. Stížnost může být nově prohlášena za nepřijatelnou (tj. odmítnuta, aniž by došlo k meritornímu přezkumu), jestliže stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu. To však neplatí v případě, kdy dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje meritorní přezkoumání ("respect for human rights as defined in the Convention and the Protocols thereto requires an examination of the application on the merits") a také to neplatí v případě, kdy by měla být na základě tohoto důvodu prohlášena za nepřijatelnou stížnost, která nebyla důsledně posouzena vnitrostátním soudem ("duly considered by a domestic tribunal"). Toto ustanovení tedy, podle mého názoru, znamená, že lze odmítat bagatelní stížnosti, avšak pouze tehdy, když se nejedná o důležité otázky týkající se ochrany lidských práv nebo nejde o stížnost, která nebyla důsledně přezkomána vnitrostátními soudy. Vzhledem k posléze uvedeným kvalifikačním podmínkám lze nové kritérium přijatelnosti stížnosti jen uvítat. Pokud by však tyto kvalifikační podmínky Protokol 14 neobsahoval, jednalo by se, podle mého názoru, o cestu nesprávným směrem, neboť i bagatelní spory mohou v sobě obsahovat zásadní právní otázky (vzpomeňme si např. na slavný rozsudek ESD ve věci Costa, kde šlo ve skutečnosti o pár tisíc lir, tedy o pár set korun a ESD zde přesto formuloval patrně nejdůležitější princip evropského práva).
Protokol 14 přináší dále ještě pár změn týkajících se vnitřního fungování soudu (např. otázky týkající se volby soudců apod.) a některých dalších oblastí. Lze však shrnout, že podstatné změny jsou tři, a to možnost přistoupení EU k Úmluvě, změna sytému soudcovských formací a nové kritérium přijatelnosti stížností. Jsem zvědav, zda nový systém odlehčí přetíženému štrasburskému soudu, protože je před ním v současné době něco okolo 120 tisíc nevyřízených stížností a toto číslo patrně s přistoupením EU k Úmluvě ještě poroste (pokud reforma nebude úspěšná)!
Protokol 14 v prvé řadě nahrazuje systém 3-7-17 systémem 1-3-7-17. Zjednodušeně řečeno, bez protokolu č. 14 (či přechodného 14bis) rozhodovaly tříčlenné výbory, sedmičlenné senáty a sedmnáctičlenný Velký senát. Od Protokolu 14 (resp. Protokolu 14bis) se bude jednat o samosoudce, tříčlenné výbory, sedmičlenné senáty a sedmnáctičlený Velký senát. Samosoudce bude moci rozhodovat o přijatelnosti stížností tam, kde bude možné takové rozhodnutí učinit bez dalšího zkoumání ("without further consideration"). Začne tak vykonávat to, co dosud bylo v kompetenci tříčlenných výborů. V případě, že bude mít samosoudce pochybnosti o přijatelnosti stížnosti, předá věc tříčlennému výboru, anebo sedmičlennému senátu. Další novinkou je to, že tříčlenné výbory budou moci nejen rozhodnout o přijatelnosti stížnosti (což ostatně činili dosud), ale rovněž rozhodnout meritorně, a to v případě, že půjde o případ, který lze rozhodnout bez větších pochybností na bázi ustáleného case-law.
Zásadní novinkou Protokolu 14 (pozn. Protokol 14bis tuto inovaci neobsahoval, a proto se jedná o opravdovou novinku!) je zavedení nového důvodu pro nepřijetí stížnosti. Stížnost může být nově prohlášena za nepřijatelnou (tj. odmítnuta, aniž by došlo k meritornímu přezkumu), jestliže stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu. To však neplatí v případě, kdy dodržování lidských práv zaručených v Úmluvě a v jejích Protokolech vyžaduje meritorní přezkoumání ("respect for human rights as defined in the Convention and the Protocols thereto requires an examination of the application on the merits") a také to neplatí v případě, kdy by měla být na základě tohoto důvodu prohlášena za nepřijatelnou stížnost, která nebyla důsledně posouzena vnitrostátním soudem ("duly considered by a domestic tribunal"). Toto ustanovení tedy, podle mého názoru, znamená, že lze odmítat bagatelní stížnosti, avšak pouze tehdy, když se nejedná o důležité otázky týkající se ochrany lidských práv nebo nejde o stížnost, která nebyla důsledně přezkomána vnitrostátními soudy. Vzhledem k posléze uvedeným kvalifikačním podmínkám lze nové kritérium přijatelnosti stížnosti jen uvítat. Pokud by však tyto kvalifikační podmínky Protokol 14 neobsahoval, jednalo by se, podle mého názoru, o cestu nesprávným směrem, neboť i bagatelní spory mohou v sobě obsahovat zásadní právní otázky (vzpomeňme si např. na slavný rozsudek ESD ve věci Costa, kde šlo ve skutečnosti o pár tisíc lir, tedy o pár set korun a ESD zde přesto formuloval patrně nejdůležitější princip evropského práva).
Protokol 14 přináší dále ještě pár změn týkajících se vnitřního fungování soudu (např. otázky týkající se volby soudců apod.) a některých dalších oblastí. Lze však shrnout, že podstatné změny jsou tři, a to možnost přistoupení EU k Úmluvě, změna sytému soudcovských formací a nové kritérium přijatelnosti stížností. Jsem zvědav, zda nový systém odlehčí přetíženému štrasburskému soudu, protože je před ním v současné době něco okolo 120 tisíc nevyřízených stížností a toto číslo patrně s přistoupením EU k Úmluvě ještě poroste (pokud reforma nebude úspěšná)!
0 komentářů:
Okomentovat