Straně Věci Veřejné, která nedávno úspěšně protrhla zakletí pěti procent a stala se tak reálným politickým hráčem, začíná v den voleb docházet dech…
Radek John však není Jean-Paul Belmondo a u konce s dechem se nechová tak nevázaně, naopak, trvá na zajímavém závazku svých budoucích poslanců.
VV pokračuje v prvorepublikové tradici připomenuté již Sládkem, Mečiarem či Rathem. Zavázat si poslance 7 000 000 Kč smluvní pokutou není nápad nový, jen částka se navýšila. Odhlédněme od toho, že obě velké strany disponují prostředky, které by jim umožnily poslance z toho chomoutu vysvobodit. Vždyť dodnes není jasné, kolik přesně utratila ODS za pány Melčáka , Pohanku, Wolfa…
Je však výše zmíněná smlouva vůbec platně sjednanou a po právu vymahatelnou? Domnívám se, ve shodě s experty na ústavní právo, že nikoliv.[1] Navíc jde o krásný příklad na zde již probírané téma ochrany základních lidských práv v soukromoprávním kontextu. Nejprve nutno zdůraznit, že za základní lidská práva považuji i práva politická a to i práva zvolených zástupců.
Podle zde bráněné teze základní lidská práva nepůsobí přímo v horizontálních vztazích (tj. ve vztazích mezi účastníky soukromoprávních vztahů) a jejich vliv se v nich uplatňuje toliko zprostředkovaně, tj. nepřímo.[2] To znamená, že je zapotřebí zákona, který by tato práva upřesňoval a vykládal a je na státu, aby je chránil.
Strana VV si však ku příkladu se svými kandidáty sjednal toto:
…..v případě kdy Kandidát bude ve Volbách zvolen poslancem Poslanecké sněmovny…..bude vystupovat a činit právní úkony v souladu se zájmy Politické strany a reprezentovat její stanoviska a názory po celou dobu trvání mandátu poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zejména tím, že :
……
IV.1.3. bude hlasovat na schůzích Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a v jejích orgánech a komisích při všech hlasováních v souladu se stanoviskem poslaneckého Klubu resp. v souladu se stanoviskem Politické strany, které určuje Rada Politické strany hlasováním nadpoloviční většinou, přičemž v případě rozporu mezi stanovisky Klubu a stanoviskem Politické strany je vázán stanoviskem Politické strany;
IV.1.4. nebude ve veřejných sdělovacích prostředcích prezentovat názor, který je v rozporu s předchozím ve veřejně sdělovacích prostředcích prezentovaným názorem Politické strany či Klubu[3];
Ústava ve svém článku 26 však říká:
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
Je zde tedy jasný rozpor mezi soukromoprávní úpravou a úpravou veřejnoprávní. Ústavní ustanovení je jasně kogentní a nelze se od něj odchýlit. Jde nám zde však zejména o zmíněnou sankci a její vymahatelnost. Poslanec samozřejmě může hlasovat, jak chce, ovšem jako fyzická osoba by mohl čelit žalobě pro porušení nepojmenované výše zmíněné smlouvy. Ta je však v rozporu přímo s Ústavou i s demokratickým právním státem a proto by soud neměl takovouto žalobu reflektovat a to i bez jakéhokoliv prozařování a dle mého názoru by jí nemohl uznat ani bez výslovného ustanovení v Ústavě, právě jen s odkazem na zákaldní principy demokratického právního státu.
Tato smlouva je v některých svých ustanoveních naprosto nevynutitelná a tím pádem cárem papíru. Na druhou stranu není snaha zavázat poslance společné myšlence, volebnímu programu či slibům voličům tak lehce zavrženíhodná. Měla by zde však nastupovat sankce politická a morální. Vždyť přeci není normální, že chod republiky určují přeběhlíci.
[1] Např. Jan Wintr, Ján Grónský na http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/lide/clanek.phtml?id=669300 či opět Jan Wintr, Václav Pavlíček či Jan Kysela v dnešním Právu.
[2] http://vialegis.blogspot.com/2010/03/ochrana-zakladnich-prav-v.html
[3] Celá smlouva např. zde: http://volby.ihned.cz/c1-43852350-dokument-smlouva-kandidatu-veci-verejnych-se-stranou
2 komentářů:
Myslím si, že se tvá úvaha ubírá trochu nesprávným směrem. Nemyslím si totiž, že se jedná o příklad na prozařování lidských práv do práva soukromého. Důvody mého nesouhlasu jsou následující:
Podle mého názoru se princip volného mandátu nedá považovat za lidské právo, ale pouze za princip demokratického právního státu. Nebudu zde hovořit o tom, že volný mandát je upraven v Ústavě, kdežto lidská práva v Listině, protože to není přesvědčivý argument. Spíše bych se na to podíval jinak. Myslíš si opravdu, že se jedná o nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné právo ve smyslu čl. 1 Listiny (tedy o právo přirozené)? Jde přeci o právo člena zákonodárného sboru, které směřuje k výkonu jeho funkce. To bys potom mohl říct, že prezident Václav Klaus má základní lidské právo na trestní neodpovědnost, což si myslím, že je hodně přitažené za vlasy. Klaus je prostě trestně neodpovědný proto, že to říká Ústava, nikoli proto, že se jedná o jeho základní lidské právo vyplývající ze samotné podstaty lidské existence (resp. z přirozeného práva). Copak se dá uvažovat o nějakém přirozeném právu Václava Klause nebo poslance na volný mandát?
Dále se, podle mě, nejedná o prozařování lidských práv normami práva soukromého také z toho důvodu, že zde právní norma v čl. 26 Ústavy sama o sobě zakazuje imperativní mandát. Jak sám správně uvádíš, jedná se o kogentní ustanovení. Toto ustanovení navíc, podle mě, primárně směřuje nikoli vůči státní moci, ale vůči politickým stranám. Jedná se o výraz demokratického právního státu, o explicitní artikulaci právního principu, který má prostě přímý účinek proto, že je součástí ústavního textu (pomiňme přitom zda by ho bylo možné dovodit i z principů právního státu bez explicitní ústavní rekognice). To znamená, že soukromoprávní předpis (smlouva) nemůže založit něco, co by bylo v rozporu s ústavním textem.
Na druhou stranu u lidských práv je situace jiná. Nejednou jsem zdůraznil, že jejich základním důvodem je chránit jednotlivce před státní mocí a nikoli jednotlivce před jednotlivcem. Je na státu, aby jednotlivce chránil před jiným jednotlivcem v případě, že může být ohroženo jeho základní právo. Např. si vem, že osoba A zabije osobu B a stát C zabití netrestá. Stát C bude v takovém případě zcela jasně zodpovědný za porušení práva na život proto, že jeho právní řád není "prozářen" právem podle čl. 6 odst. 1 Listiny.
Konečně si vezmi rozlišování horizontálního a vertikálního vlivu tržních svobod na právní řády v členských státech EU. I zde je horizontální působení ve většině případů vyloučeno (byť se nejedná o základní práva per se)!
Nakonec s tebou však souhlasím, že se jedná o neplatné ujednání ve smlouvě.
Jsem rád, že v podstatě věci se mnou souhlasíš. Sám jsem do jisté míry ochoten se ztotožnit s tvou arugmantací stran absence lidskorpávního rozměru ve volném mandátu, nicméně mi ta situace stále přiapdá částečně analogická k "prozařování" veřejnoprávních práv do soukormoprávní sféry...
Okomentovat