Rád bych zde hodil takovou malou glosu nad účinky evropských předpisů. Při studiu evropského práva jsem narazil na některé zajímavosti týkající se právních účinků sekundárních právních aktů EU. V České republice platí, že právní předpisy jsou platné okamžikem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a účinnosti nabývají patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanoveno jiné datum. Mezi platností a účinností potom plyne tzv. legisvakanční lhůta, která má směřovat k tomu, aby se adresáti právních norem seznámili s obsahem příslušného právního předpis předtím, než je začne zavazovat (srov. zejména § 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv).
Ale jak je to vlastně s evropskými právními předpisy? Podle čl. 297 Smlouvy o fungování EU ("SFEU") platí, že legislativní akty se vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie. Vstupují v platnost dnem, který je v nich stanoven, jinak dvacátým dnem po vyhlášení. To platí obdobně pro nelegislativní akty přijaté v podobě nařízení či směrnic, ve kterých není uvedeno, komu jsou určeny. Ostatní nelegislativní akty v podobě směrnic a rozhodnutí se oznamují a nabývají účinku tímto oznámením.
Na první pohled je zřejmé, že právní úprava účinků právních předpisů v EU a u nás je trochu odlišná. Čl. 297 SFEU hovoří toliko o platnosti. Platnost evropkého předpisu přitom nastává buď v určitý den uvedený v tomto předpisu, anebo dvacátým dnem po vyhlášení. Na druhou stranu český právní předpis nabývá platností okamžikem vyhlášení a účinnosti zpravidla 15 dnem od nabytí platnosti. Dá se tedy říct, že vyhlášení evropského předpisu jako takové neimplikuje žádné právní účinky, neboť jeho platnost nastává teprve po vyhlášení, resp. v okamžik vyhlášení, pokud to stanoví předpis explicitně - nabízí se rovněž otázka, zda by nebylo možné obhájit i pravou retrokativitu. To mě samozřejmě vede k otázce, zda se jedná o vhodný překlad SFEU. Anglické vydání hovoří o "enter into force". Myslím si, že vzhledem k rozlišování pojmů platnost a účinnost v naší kotlině by bylo vhodnější, kdyby český překlad SFEU hovořil namísto "platnosti" spíše o nabytí "účinnosti" evropského předpisu. Na druhou stranu, pozornému čtenáři jistě neuniklo, že SFEU prostě neupravuje účinnost právního předpisu v tradičním českém chápání, a tak se dá, podle mého názoru, hájit buď názor, že 1) účinnost evropských předpisů spadá v jedno s jejich platností, anebo se dá hájit názor, že 2) účinnost evropských předpisů není upravena vůbec a závaznost evropského předpisu je tak spojena s jeho platností.
Ale tím, jak překládat "enter into force" do češtiny celá překladatelská legrace nekončí. Evropské předpisy totiž obsahují rovněž další právní účinek, a to "application" (česky překládáno jako "použitelnost"). Např. nařízení Řím I v čl. 29 stanoví, že toto nařízení se použije od 17. prosince 2009, s výjimkou článku 26, jenž se použije od 17. června 2009. Pokud bych toto ustanovení překládal do právnické češtiny, raději sáhnu po vhodnějším překladu, a to, že "nařízení nabývá účinnosti od 17.prosince 2009", namísto "se použije". Ale problém je v tom, že účinnost evropského předpisu buď nenastává vůbec, anebo již nastala s jeho platností (podle toho, který názor zastáváme). To znamená, že použít v čl. 29 nařízení Řím I pojem "účinnost" by nám rozhodilo shora vymezené pojetí účinků právních předpisů v evropském právu.
Zdá se tedy, že překladatelé zvolili nejlepší vhodné řešení, které zvolit mohli (vzhledem k viditelným odlišnostem časové osy "života" evropského předpisu). Je vidět, že toto řešení není ideální, neboť úplně nekoreluje s tradičním rozlišováním "platnosti" a "účinnosti" v českých luzích a hájích. Na druhou stranu evropské právo představuje svébytný a autonomní právní řád, který nelze vždy dobře napasovat na naše chápání právní reality. Rozlišování platnosti a účinnosti se, pokud vím, příliš neujalo ani u mezinárodních smluv, které jednoduše vstupují v platnost, avšak účinnost v tradičním chápání tohoto slova u nich nenastává (přestože jejich "použitelnost" mnohdy bývá rovněž posouvána k určitému datu či jiné právní skutečnosti). Myslím si proto, že by učebnice teorie práva měly na různé chápání účinků právních předpisů důrazněji upozorňovat a pokud možno je podrobit i nějaké rozsáhlejší kritice a vysvětlení. Ostatně účinky právních předpisů jsou základem chápání právního řádu vůbec.
0 komentářů:
Okomentovat