Rád bych se v tomto příspěvku odklonil od psaní v příspěvků o evropském právu, soudnictví a jiných zajímavostech a vrátil se zpět do české kotliny - k mému starému oblíbenci obchodnímu právu. Chtěl bych zde hodit krátkou glosu nad právní úpravou komanditní společnosti. Je známo, že společníci v komanditní společnosti se dělí na komplementáře, kteří ručí za závazky společnosti celým svým majetkem a komanditisty, kteří ručí za závazky společnosti do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Komanditní společnost musí mít vždy minimálně jednoho komplementáře a jednoho komanditistu. Komplementáři mají v podstatě obdobné postavení jako společníci veřejné obchodní společnosti a komanditisté se svou povahou blíží společníkům ve společnosti s ručením omezeným. Z uvedeného vyplývá rovněž to, že při vzniku a zániku účasti komplementáře se uplatní právní úprava pro veřejnou obchodní společnost (účast komplementáře v komanditní společnosti je přitom nezbytná a se zánikem jeho účasti dochází zpravidla ke zrušení společnosti). U komanditistů je právní úprava zániku jejich účasti dána speciální úpravou komanditní společnosti, která se kombinuje s úpravou platnou pro společníky společnosti s ručením omezeným. Na rozdíl od zániku účasti komplementáře, kde dochází zpravidla ke zrušení samotné společnosti rozhodnutím soudu podle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ, u komanditisty platí, že se zánikem jeho účasti není nutně spojen zánik komanditní společnosti jako takové.
Ustanovení § 102 ObchZ stanoví některé důvody zániku účasti komanditisty v komanditní společnosti. Jen namátkou se jedná o prohlášení konkursu na majetek komanditisty či pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu komanditisty nebo smrt komanditisty. Z dalších skutečností se potom jedná o zánik právnické osoby - komanditisty s likvidací a některé další skutečnosti. Obchodní zákoník v § 102 explicitně uvádí, že zánik účasti komanditisty spojený s těmito skutečnostmi není důvodem pro zrušení společnosti. Toto je sice v zásadě pravda, ale v úvodu jsem naznačil, že komanditní společnost musí mít pro svou existenci nezbytně aspoň jednoho komanditistu (a jednoho komplementáře). V případě tedy, že šlo o komanditní společnost jen s jedním komanditistou, u které dojde k některé ze skutečností uvedených výše, nastane ve společnosti problém.
Prvním z případů je, že komanditní společnost má více než jednoho komplementáře. Potom mohou zbylí komplementáři rozhodnout do 3 měsíců od zániku účasti posledního komanditisty, že komanditní společnost změní svoji právní formu na veřejnou obchodní společnost podle § 375 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ("zákon o přeměnách"). Pokud tak v této lhůtě neučiní, společnost je nutno zrušit podle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ. Druhým z případů je to, že komanditní společnost má pouze jednoho komplementáře. Zde nezbývá než společnosti zamávat a zrušit ji podle § 68 odst. 6 písm. c) s likvidací, neboť veřejná obchodní společnost (kterou šlo "vytransformovat" v předchozím případě) nemůže mít pouze jednoho společníka a navíc to vyplývá z § 375 zákona o přeměnách, který hovoří o "všech komplementářích" (tedy má na mysli alespoň dva).
S ohledem na výše uvedené platí, že bych nedoporučoval komanditním společnostem s jediným komanditistou a jediným komplementářem vylučovat dědění podílu komanditisty ve společenské smlouvě, neboť přílišná horlivost při této regulaci může vést k tomu, že po smrti komanditisty - fyzické osoby dojde k zániku komanditní společnosti jako takové, neboť nebude možno využít § 375 zákona o přeměnách a komanditní společnost nemůže nadále působit bez komanditisty. Zároveň bych komanditním společnostem doporučoval, aby v případě, že se jejich komanditisté dostanou do finančních problémů a bude jim hrozit exekuce, eventuelně konkurs, zvyšovaly pro jistotu počty komanditistů ve společnosti tak, aby i po zániku účasti komanditisty s finančními problémy zůstal ve společnosti aspoň jeden další komanditista (minimální vklad je jen 5.000,- Kč, takže by to neměl být problém). Komanditní společnost pak vyplatí vypořádací podíl komanditisty, kterému zanikla účast ve společnosti, avšak může nadále působit bez něj. Těmito opatřeními se mohou komanditní společnosti vyhnout nepříjemné skutečnosti spojené s nevynuceným zrušením jejich společnosti.
Celá situace se do značné míry zkomplikuje v případě, že je jediným komanditistou právnická osoba. Dojde-li totiž k zániku takového komanditisty (právnické osoby) bez právního nástupce (tj. s likvidací), nastane buď skutečnost předpokládaná v § 375 zákona o přeměnách (v případě, že má komanditní společnost aspoň dva komplementáře), anebo dojde ke zrušení komanditní společnosti podle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ (v případě, že společnost má jen jednoho komplementáře nebo nedojde ke schválení rozhodnutí podle § 375 zákona o přěměnách).
Když na to tak koukám, tak je asi spíš lepší si komanditní společnost nezakládat. U nás si myslím, že takových společností příliš není. Dočetl jsem se však, že v Rakousku se jedná o velice oblíbenou formu podnikání pro malé a střední podniky, zejména ty rodinného rázu. Je zde rovněž pravidlem, že komanditistou je většinou právnická osoba, což by v našich luzích a hájích bylo velice riskantní v případě, že by právnická osoba byla jediným komanditistou ve společnosti a společnost by měla buď jen jednoho komplementáře (v tomto případě by došlo ke zrušení společnosti bez dalšího), anebo více komplementářů, kteří by schválili (resp. by byli nuceni schválit) rozhodnutí podle § 375 zákona o přěměnách.
A to ani nemluvím o problémech, které nastanou v případě zániku účasti komplementáře v komanditní společnosti. Takový zánik by totiž byl pro společnost likvidační v případě, že šlo pouze o jediného komplementáře ve společnosti. V případě, že by v komanditní společnosti zbyli dva a více komplementářů (tj. v případě, kdy původní společnost měla aspoň tři komplementáře), je možné uvažovat o schválení sanačního rozhodnutí podle § 88 odst. 2 ObchZ, které se týká skutečností navazujících na zánik účasti společníka ve veřejné obchodní společnosti (věřím, že takové rozhodnutí by bylo snad možné). Rozhodnutím podle § 88 odst. 2 ObchZ by se možná dalo komanditní společnost zachránit (je však otázkou, zda by k tomuto rozhodnutí byli kompetentní rovněž komanditisté, anebo by se jednalo o rozhodnutí ryze v režii komplementářů).
Na druhou stranu si všímám, že aplikace § 88 odst. 2 ObchZ úplně nezapadá do účelu právní úpravy komanditní společnosti. Význam § 88 odst. 2 ObchZ je jasný pokud jde o veřejnou obchodní společnost (ta pojmově nemůže existovat jako jednočlenná společnost, a proto rozhodnutí podle § 88 odst. 2 mohou provést pouze dva a více společníků). Na druhou stranu při doslovné aplikaci tohoto ustanovení na komanditní společnost docházíme k závěru, že komanditní společnost musí mít původně aspoň tři komplementáře, aby mohla přežít zánik účasti jednoho z nich rozhodnutím podle § 88 odst. 2 ObchZ. Komanditní společnost však potřebuje ke své existenci jen jednoho komplementáře a jednoho komanditistu. Pokud tedy připustíme aplikaci § 88 odst. 2 ObchZ i na komanditní společnost, proč bychom měli trvat právě na účasti dvou (z původních tří) komplementářů pro toto rozhodnutí? Jinými slovy proč by takové sanační rozhodnutí nemohl učinit jen jediný zbývající komplementář (v případě, že před zánikem účasti komplementáře v komanditní společnosti měla tato společnost dva komplementáře)? Literatura se touto otázkou příliš nezabývá a v případě, že jde o zánik účasti komplementáře, odkazuje na přiměřené použití úpravy zániku účasti společníka veřejné obchodní společnosti. Pozorný čtenář se však zajisté bude ptát jako já, proč by měla být k sanačnímu rozhodnutí podle § 88 odst. 2 ObchZ nutná existence dvou a více komplementářů, když k platné existenci komanditní společnosti vyžaduje zákon pouze jednoho komplementáře a jednoho komanditistu.
Jednoznačnou odpověď nemám. Ale pokud by se chtěl někdo přidat do diskuse, rád se s ním o jeho názory podělím.
Na druhou stranu si všímám, že aplikace § 88 odst. 2 ObchZ úplně nezapadá do účelu právní úpravy komanditní společnosti. Význam § 88 odst. 2 ObchZ je jasný pokud jde o veřejnou obchodní společnost (ta pojmově nemůže existovat jako jednočlenná společnost, a proto rozhodnutí podle § 88 odst. 2 mohou provést pouze dva a více společníků). Na druhou stranu při doslovné aplikaci tohoto ustanovení na komanditní společnost docházíme k závěru, že komanditní společnost musí mít původně aspoň tři komplementáře, aby mohla přežít zánik účasti jednoho z nich rozhodnutím podle § 88 odst. 2 ObchZ. Komanditní společnost však potřebuje ke své existenci jen jednoho komplementáře a jednoho komanditistu. Pokud tedy připustíme aplikaci § 88 odst. 2 ObchZ i na komanditní společnost, proč bychom měli trvat právě na účasti dvou (z původních tří) komplementářů pro toto rozhodnutí? Jinými slovy proč by takové sanační rozhodnutí nemohl učinit jen jediný zbývající komplementář (v případě, že před zánikem účasti komplementáře v komanditní společnosti měla tato společnost dva komplementáře)? Literatura se touto otázkou příliš nezabývá a v případě, že jde o zánik účasti komplementáře, odkazuje na přiměřené použití úpravy zániku účasti společníka veřejné obchodní společnosti. Pozorný čtenář se však zajisté bude ptát jako já, proč by měla být k sanačnímu rozhodnutí podle § 88 odst. 2 ObchZ nutná existence dvou a více komplementářů, když k platné existenci komanditní společnosti vyžaduje zákon pouze jednoho komplementáře a jednoho komanditistu.
Jednoznačnou odpověď nemám. Ale pokud by se chtěl někdo přidat do diskuse, rád se s ním o jeho názory podělím.
0 komentářů:
Okomentovat