Česká republika je de iure republikou parlamentní. Vrcholným orgánem moci výkonné je tedy vláda, která odvozuje své postavení od většiny v poslanecké sněmovně Parlamentu.
Vrcholným představitelem exekutivy je premiér, který práci vlády řídí a s nímž také vláda spojuje svou existenci. Premiérem navíc podle zažitých konvencí bývá povětšinou předseda nejsilnější (koaliční) strany a je tedy i neformálním představitelem většiny v parlamentu (respektive alespoň ve sněmovně). Je tedy nejen představitelem moci výkonné, ale i moci zákonodárné. Dělba moci na legislativu a exekutivu je tedy v praxi spíše teoretická.
Na druhou stranu prezident je dle naší Ústavy hlavou státu, často se mu však přezdívá „kladeč věnců“. Ve skutečnosti jsou však jeho pravomoci poměrně silné a jelikož současný prezident neúnavně a soustavně pracuje na jejich dalším posílení, politický vliv jeho úřadu narůstá.
Letošní Vánoce přinesly zásadnější zlom.
Prezident sice nové pravomoci nenašel pod stromečkem, vládní koalice mu je však nadělila již v předstihu a redefinovala tak do jisté míry naší republiku na poloprezidnetský francouzský model. Prezident totiž s představiteli koalice uzavřel tajnou smlouvu. O této dohodě je známo pouze, že se strany měly zavázat do konce ledna přijmout protikorupční strategii, zákon o generální inspekci bezpečnostních sborů a základní koncept reforem, které chce vláda prosadit v následujícím období. Důležitým bodem byl patrně také odchod policejního prezidenta…Krásné na celé věci však je, že nikdo neví jistě, co konkrétně vlastně v dohodě je…
"Oceňuji postoj pana prezidenta, který uklidnil situaci a přijal roli mediátora," uvedl k tomu premiér Petr Nečas.
Zásadní je tedy forma úmluvy. Zúčastnění nesepsali žádnou dohodu, ale garantem nepsaných výsledků jednání je sám prezident, jen on vlastně rozhoduje o tom, na čem se strany dohodly.
"Nesepisovali jsme žádnou dohodu, u které bychom si odsouhlasili jednotlivá slova. Ale všichni souhlasili s tím, že garantem dohodnutých věcí je prezident republiky... Já jsem připraven vše, co jsem zástupcům stran slíbil, v následujících dnech a týdnech splnit," ujistil prezident.
V případě, že nějaká strana principy dohody poruší, prezident to prý veřejně oznámí.
Kdo je tedy teď vrcholným hybatelem? Je to stále předseda vlády třímající potvrzenou většinu ve sněmovně.
Nikoliv, prezident má nyní právo jako garant rozhodovat o bytí a nebytí vlády. Tato jeho prerogativa je pouze faktická, nicméně o to je důležitější. Forma vlády se nám tedy posouvá směrem k semiprezidentské republice, či jak by mnozí řekli, ke konstituční monarchii…
Prezident jako garant je jediným vykladačem a jediným soudcem příštích vládních kroků. Vláda již není ve svém počínání suverénní a to ani s nebývalou většinou, kterou alespoň formálně disponuje.
Závěrem nutno zdůraznit, že posun k semiprezidntskému modelu pokládám za nelegitimní a neopodstatněný.
(citace v tomto postu pocházejí ze zpravodajských serverů aktualne.cz a lidovky.cz)
Zásadní je tedy forma úmluvy. Zúčastnění nesepsali žádnou dohodu, ale garantem nepsaných výsledků jednání je sám prezident, jen on vlastně rozhoduje o tom, na čem se strany dohodly.
"Nesepisovali jsme žádnou dohodu, u které bychom si odsouhlasili jednotlivá slova. Ale všichni souhlasili s tím, že garantem dohodnutých věcí je prezident republiky... Já jsem připraven vše, co jsem zástupcům stran slíbil, v následujících dnech a týdnech splnit," ujistil prezident.
V případě, že nějaká strana principy dohody poruší, prezident to prý veřejně oznámí.
Kdo je tedy teď vrcholným hybatelem? Je to stále předseda vlády třímající potvrzenou většinu ve sněmovně.
Nikoliv, prezident má nyní právo jako garant rozhodovat o bytí a nebytí vlády. Tato jeho prerogativa je pouze faktická, nicméně o to je důležitější. Forma vlády se nám tedy posouvá směrem k semiprezidentské republice, či jak by mnozí řekli, ke konstituční monarchii…
Prezident jako garant je jediným vykladačem a jediným soudcem příštích vládních kroků. Vláda již není ve svém počínání suverénní a to ani s nebývalou většinou, kterou alespoň formálně disponuje.
Závěrem nutno zdůraznit, že posun k semiprezidntskému modelu pokládám za nelegitimní a neopodstatněný.
(citace v tomto postu pocházejí ze zpravodajských serverů aktualne.cz a lidovky.cz)
1 komentářů:
Zajímavá myšlenka. V podstatě s tebou souhlasím. I když jde spíše o politologickou úvahu. Po právní stránce totiž rozhodně nejde o poloprezidentský systém. Nicméně Klasovo snažení považuji jen za pokračování pokusů o extenzi prezidentských pravomocí, o kterou se pokoušel už Havel (např. notoricky známý spor o představitele ČNB). Mám takový pocit, že to dělá každá vrcholná instituce veřejné moci (dost se v této souvislosti mluví o ÚS a Veřejném ochránci práv). A přemýšlím, zda je to z důvodu, že zaměstnanci takové instituce nemají do čeho píchnout, anebo tolik prahnou po moci...
Okomentovat