V prvním čísle loňské Jurisprudence nalezneme i zmínku o rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu sp. Zn.31 Cdo 3161/2008, který má být tečkou za diskuzí na téma nepromlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích.[1][1]
Je tomu však opravdu tak?
Podle ustanovení § 11 občanského zákoníku ( dále jen “o.z.”) má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Ustanovení § 13 o.z. pak fyzické osobě dotčené v její osobnostní sféře dává mimo jiné právo požadovat z tohoto důvodu odpovídající zadostiučinění (a to morální nebo případně i majetkové). Podle ustanovení § 100 odst. 2 věta první o.z. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Od zavedení tohoto práva na začátku 90. let minulého století se okamžitě rozhořel spor o to, zda jde o právo majetkové, které podléhá promlčení jako každé jiné, či zda jde o právo čistě osobnostní, které je nepromlčitelné ze své podstaty. Je tedy opravdu debata u konce? Patrně nebude tato otázka již činit významnější interpretační problémy, nicméně by bylo krátkozraké považovat debatu tohoto typu za úplně vyhaslou.
Přibližme si argumentaci obou stran na modelovém soudním sporu.
Žalovaný v modelovém sporu namítá promlčení žalobcem uplatňovaného práva na náhradu nemajetkové újmy z titulu ochrany osobnosti. Namítá, že toto právo se svou satisfakční funkcí přibližuje reparační funkci práva na náhradu škody a jako takové podléhá tříleté promlčecí době. Svou argumentaci podporuje rozhodnutím Vrchního osudu v Olomouci ze dne 17.2. 2004, sp. Zn. 1 Co 63/2003 a jinými konstantními právně teoretickými názory.
Žalobce opáčí, že je skutečně pravdou, že Vrchní soud v Olomouci konstantně judikuje ve prospěch promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy. Tím se však dostává do rozporu s judikaturou soudu Nejvyššího, který jeho rozhodnutí po dovolání dokonce ruší (viz. rozhodnutí ze dne 1.listopadu 2007 30 Cdo 997/2007) a Nejvyšší soud naopak opakovaně trval na právní větě (zásadě), že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle § 13 odst. 2 o. z. je nepromlčitelným nárokem (poprvé tak judikoval v rozhodnutí ze dne 25.9.2003, sp.zn. 30 Cdo 1542/2003).
Dále doplní, že přiměřené zadostiučinění nemá podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku charakter peněžité náhrady, tedy majetkového plnění, ale je výlučně prostředkem morálního, ale i materiálního působení na škůdce. Dále zdůrazní, že jelikož právo na ochranu osobnosti fyzické osoby (všeobecné osobnostní právo) občanský zákoník upravuje jako jednotné právo, jehož úkolem je v rámci občanskoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj, není možné ho podřadit pod práva majetková, která promlčení podléhají. Shodně s Nejvyšším soudem je tedy podle modelového žalobce možné dovodit, že úvahy zdůrazňující údajnou podobnost zmiňovaného nároku s reparační funkcí majetkových nároků a závěr, že nárok na přiznání satisfakce v podobě náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 o.z. se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, nemají jakýkoliv zákonný podklad, přičemž odlišnost tohoto institutu se naznačuje i v rámci kontrastu k úpravě náhrady škody, na niž odkazuje ustanovení § 16 o.z.
Žalovaný však opět namítne, že dnes je tomu stran judikatury již jinak a zmíní výše uvedený rozsudek soudu sp. Zn.31 Cdo 3161/2008 a převládající názor doktríny, která se přiklání k promlčitelnosti tohoto institutu jmenovitě prostřednictvím prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc. či svého času i prof. JUDr. Karla Knappa, DrSc a dalších.[2][2]
Žalovaný ještě doplní parafrázi s výše zmíněného rozsudku, že dané právo vzniká tehdy, kdy morální satisfakce jako ryze osobní právo nedostačuje, a byť jde o satisfakci v oblasti nemateriálních osobnostních práv jeho vyjádření peněžním ekvivalentem způsobuje, že jde o osobní právo majetkové povahy (viz R 4/2008).
Dále žalobce patrně přímo ocituje závěr Nejvyššího soudu:
Je-li obsahem nároku na náhradu nemajetkové újmy požadavek na zaplacení peněžní částky, pak princip právní jistoty vylučuje, aby plynutí času nebyly přiznány žádné právní účinky. Přípustnost námitky promlčení proti takovému nároku umožňuje přihlédnout k omezeným možnostem prosaditelnosti práva a obrany proti němu. Podle názoru Nejvyššího soudu je to obsah nároku, a nikoliv předmět jeho ochrany, co činí pro povahu nároku určující, zda se uplatní obecný právní institut (promlčení) oslabující jeho vymahatelnost v závislosti na okamžiku jeho uplatnění u soudu.[3][3]
Žalobce se však nevzdá ani v této chvíli. Když mohl NS jednou změnit své zásadní rozhodnutí, proč by to nemohl učinit znovu? Navíc s novým občanským zákoníkem v zádech. Ten výrazně stupňuje ochranu práv spojených s osobností člověka. Porušení těchto práv musí být odčiněno zadostiučiněním. Nově se ale bude dávat přednost peněžitému zadostiučinění, které bude muset být poskytnuto vždy, nestačí-li jiný způsob (např. omluva) ke skutečnému a dostatečně účinnému odčinění způsobené újmy. Dojde tedy k obrácení preference zadostiučiní.[4][4] Námitky k výše uvedeným vývodům NS se tedy jistě objeví nejen v diskuzi o nové legislativě. Proč by například neměl rozhodovat spíše předmět nároku než jeho obsah? Obsah je v tomto případě přeci jen pouhý nástroj! Princip právní jistoty pak nemůže být v rozporu s ostatními principy právního státu a tak dále…
Je zřejmé, že argumentace vrchního i nejvyššího soudu je poměrně konzistentní a má vnitřní logiku. Nikdy však není možné vyloučit konkrétní případ, který prolomí bariéru automatické promlčitelnosti a rozbouří opět moře konstantních soudních rozhodnutí.
[1][1] Jurisprudence 1/2009, Str. 57 - 58.
[2][2] (např. publikace Ochrana osobnosti, nakladatelství Linde Praha, a. s., Praha 1996, str. 162 - 163, Občanský zákoník, komentář, 5. vydání 1999, C . H. BECK, str. 216, ale i novější vydání komentářové literatury)
[3][3] Rozsudek NS sp. Zn.31 Cdo 3161/2008
[4][4] Nový o.z. však přesto patrně spíš podpoří poslední vývody NS. Viz. http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/obecna-cast-zakoniku/co-upravuje-obecna-cast-zakoniku.html#2
0 komentářů:
Okomentovat