Promlčení v novém občanském zákoníku - k počátku běhu a délce promlčecí lhůty

Myslím, že je potřeba trochu oživit náš skomírající blog, a proto se této úlohy zhostím v rámci tohoto postu.

Právní úpravu promlčení považuji společně s úpravou dědictví a bezdůvodného obohacení za nejkomplikovanější oblasti nového občanského zákoníku. V případě promlčení a bezdůvodného obohacení však nejde o komplikovanost v pravém slova smyslu, neboť nová právní úprava je pouze velmi složitě čitelná, zatímco při jejím pochopení je její výklad podle mě snadný. Cílem tohoto článku je zpřístupnit srozumitelnější cestou právní úpravu promlčení v novém občanském zákoníku. Zejména otázku počátku běhu a délky promlčecí lhůty, která si myslím není úplně nejšťastněji řešena v nové právní úpravě (byť jen z hlediska čitelnosti této právní úpravy). Článek nemá rozhodně ambici nabídnout cokoli jiného, než je uvedeno v zákoně. Nicméně způsob výkladu zákona je v tomto článku podle mě lépe přizpůsoben zažitému chápání promlčení ve starém občanském zákoníku (navíc se snaží některá ustanovení spojit), a proto někomu může prospět v praxi či při studiu.  

Ač to nový občanský zákoník trochu skrývá, stojí podle mě na obecné koncepci, že se právo promlčuje v subjektivní nebo objektivní promlčecí lhůtě. To je podle mě novinka, neboť starý občanský zákoník zaváděl subjektivní promlčí lhůty jen pro některá práva (např. právo na náhradu škody), zatímco jinak platilo (např. u práva na plnění), že se promlčovalo okamžikem, kdy mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 odst. 1 starého občanského zákoníku). 

Obecná subjektivní promlčecí lhůta je v novém občanském zákoníku 3 roky (§ 629 odst. 1 NOZ) a běží ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 NOZ). Právo mohlo být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo pokud se oprávněná osoba o těchto okolnostech dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 NOZ). To se vykládá tak, že se dozví o vzniku nebo existenci svého práva i osobě, proti které má být právo uplatněno. V jednotlivých ustanoveních nového občanského zákoníku pak může být počátek subjektivní promlčecí lhůty stanoven odlišně. Strany si navíc mohou ujednat kratší nebo delší subjektivní promlčecí lhůtu než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a nejdéle v trvání 15 let (§ 630 odst. 1 NOZ). Je-li kratší nebo delší subjektivní promlčecí lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, nepřihlíží se k takovému ujednání (§ 630 odst. 2 NOZ). Nepřihlíží se ani k ujednání kratší promlčecí lhůty, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví nebo právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti.  

Obecná objektivní promlčí lhůta je 10 let a běží ode dne, kdy právo dospělo (§ 629 odst. 2 NOZ). Otázkou je, zda lze objektivní promlčecí lhůtu sjednat jinak než jak je stanovena v § 629 odst. 2 NOZ nebo v jiných ustanoveních občanského zákoníku. Takové ujednání by totiž mohlo být považováno za narušení veřejného pořádku (§ 1 odst. 2 NOZ). A vzhledem k jeho zjevnosti by se teoreticky dalo dovodit, že jde o absolutně neplatné odchylné ujednání (§ 588 NOZ). Tato otázka je však sporná a dokážu si představit úspěšnou liberální argumentaci ve prospěch dispozitivnosti.

Zvláštní případy subjektivní a objektivní promlčecí lhůty jsou následující (jak je z úpravy vidět, nic zásadního se nemění):

1. Právo na náhradu škody, včetně práva na odčinění újmy – subjektivní promlčecí lhůta je 3 roky a běží od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě a osobě povinné k její náhradě (§ 620 odst. 1 NOZ), objektivní promlčecí lhůta je 10 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 odst. 1 NOZ). Byla-li však škoda nebo újma způsobena úmyslně nebo v důsledku úplatkářství, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za 15 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla (§ 636 odst. 2 NOZ). Výjimkou je právo z újmy na svobodě, životě nebo zdraví, kde se uplatní pouze subjektivní promlčecí lhůta 3 roky (§ 636 odst. 3 NOZ). 
2. Právo na náhradu škody způsobené vadou výrobku – subjektivní promlčecí lhůta činí 3 roky a běží od okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě, vadě a totožnosti výrobce (§ 620 odst. 2 NOZ), objektivní promlčecí lhůta je 10 let a běží ode dne, kdy výrobce uvedl vadný výrobek na trh (§ 637 NOZ).
3. Právo na vydání bezdůvodného obohacení – subjektivní promlčecí lhůta činí 3 roky od okamžiku, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 NOZ) a objektivní promlčecí lhůta činí 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 1 NOZ). Bylo-li však bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za 15 let ode dne, kdy bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 2 NOZ).

Ne každé právo se pak podle mě promlčuje v subjektivní a objektivní promlčecí lhůtě. U některých práv se uplatní jen subjektivní promlčecí lhůta (např. u shora uvedeného práva z újmy na svobodě, životě nebo zdraví – § 636 odst. 3 NOZ). U některých práv naopak platí jen objektivní promlčecí lhůta (to se pozná tím, že zákon neříká, že se právo promlčí "nejpozději", ale lhůtu stanoví jaksi "natvrdo"). 

V případech, kdy je stanovena jen objektivní promlčecí lhůta, platí, že činí 3 roky (§ 629 odst. 1 NOZ), nestanoví-li zákon jinak. Zde může být opět otázka, zda je možné takovou promlčecí lhůtu prodloužit, neboť § 630 odst. 1 NOZ evidentně hovoří pouze o prodlužování subjektivní promlčecí lhůty a jinak mlčí. 

Případy, kdy je stanovena pouze objektivní promlčecí lhůta, jsou následující:

1. Právo na dílčí plnění (§ 623 NOZ) – promlčecí lhůta činí 3 roky a běží ode dne dospělosti každého dílčího plnění. Problematické může být ustanovení, podle něhož dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění (§ 623 NOZ, obdobně stanovil dříve § 392 odst. 2 ObchZ). Z uvedené plyne, že není vhodné zesplatnit např. úvěr v případě, kdy některé dílčí plnění (splátka) je již promlčeno (úvěrové smlouvy by měly toto pravidlo modifikovat, avšak může být sporné, zda je takové ujednání platné - viz výše).
2. Právo na vydání peněžních prostředků uložených na účtu (§ 624 NOZ) – promlčecí lhůta činí 3 roky a běží od okamžiku, kdy smluvní závazek z účtu zanikl.
3. Právo vzniklé z celkového zničení nebo ztráty dopravované věci (§ 625 NOZ) – promlčecí lhůta činí 3 roky a běží ode dne, kdy zásilka měla být doručena příjemci.
4. Právo na pojistné plnění (§ 626 a 635 NOZ) – promlčecí lhůta činí 3 roky a běží po uplynutí jednoho roku od pojistné události. U životního pojištění se však právo na pojistné plnění promlčí za 10 let (§ 635 odst. 1 NOZ), patrně opět po uplynutí jednoho roku od pojistné události. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (§ 635 odst. 2 NOZ). 
5. Právo na vyrovnání pohledávky na základě vyúčtování (§ 627 NOZ) – má-li být podle zvyklosti nebo podle praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, pohledávka vyrovnána na základě vyúčtování předkládaného koncem určitého období, počne promlčecí lhůta (která činí 3 roky) běžet ode dne následujícího po konci období, kdy vyúčtování mělo být předloženo (§ 627 NOZ). 
6. Právo, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby (§ 628 NOZ) – promlčecí lhůta činí 3 roky a běží ode dne, kdy u příslušné osoby bylo právo uplatněno (jde např. o právo z vadného plnění, některá práva na náhradu škody, apod.).
7. Právo zapsané do veřejného seznamu (§ 631 a 632 NOZ) – promlčecí lhůta činí 10 let a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé (§ 631 NOZ). Promlčení se ovšem nedotýká vlastnického práva (§ 614 NOZ). U práva zapsaného ve veřejném seznamu, které může být vykonáváno nepřetržitě nebo opakovaně se právo promlčí, jestliže nebude vykonáváno po dobu 10 let (§ 632 NOZ). V případě, že lze právo vykonat jen zřídka platí § 632 věta druhá NOZ.  
8. Právo na určení obsahu budoucí smlouvy (§ 634 NOZ) – promlčecí lhůta je 1 rok a běží ode dne, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena. 
9. Uznaný dluh (§ 639 NOZ) – právo z uznaného dluhu se promlčí za deset let od uznání dluhu. Desetiletá promlčecí lhůta však neplatí pro úroky a pro ta opětující se plnění, které dospěly po uznání dluhu (§ 642 NOZ).  
10. Právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci (§ 640 NOZ) – právo se promlčí za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Některá specifika pak obsahuje § 640 NOZ. Desetiletá promlčecí lhůta však neplatí pro úroky a pro ta opětující se plnění, které dospěly po přiznání práva (§ 642 NOZ). U těch bude platit patrně obecná subjektivní promlčecí lhůta.

V některých případech zákon stanoví, že nejdříve začne promlčecí lhůta běžet k určitému datu nebo stanoví okamžik, kdy nejdříve skončí promlčecí lhůta. Prvním případem je právo na náhradu újmy na zdraví nezletilého, kdy začne promlčecí lhůta běžet nejdříve dosažením zletilosti (§ 622 NOZ). Druhým případem je ustanovení § 643 NOZ, což je specifický případ týkající se práva dědického a také § 644 NOZ, který stanoví, že splní-li věřitel dluh za dlužníka zástavní dlužník, nepromlčí se jeho práva vůči dlužníkovu dříve, než za 6 měsíců po splnění dluhu. Určitou variantou jsou pak případy promlčení zástavního a zadržovacího práva podle § 615 NOZ. 

Může být otázkou, odkdy běží promlčecí lhůta u povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět. V takovém případě by měla patrně běžet promlčecí lhůta podle obecného pravidla uvedeného v § 619 NOZ, tj. od okamžiku, kdy mohl být právo uplatněno poprvé. Právo dovolávat se nápravy v případě porušení tedy běží patrně od okamžiku porušení této povinnosti a zjištění osoby, která tuto povinnost porušila. 

Ze shora uvedeného výkladu podle mě vyplývá, že těch změn v úpravě promlčení zase není tolik. Nicméně při čtení nové právní úpravy se podle mě nejeden právník zapotí, než dešifruje, co tím vlastně zákonodárce myslel. V tomto smyslu mi předchozí právní úprava přišla srozumitelnější.