Těší mě, že se zde začínají objevovat posty o novém občanském zákoníku (dále jen "NOZ"). Ne se vším, co zde Ondra napsal, souhlasím (vlastně spíše nesouhlasím) a svůj nesouhlas dávám najevo v komentářích pod jeho příspěvky. Dovoluji si nicméně přidat krátký post na téma občanského zákoníku i já (ať se zase čtenář může pustit do mě - třeba se zde rozproudí podnětná debata). Věřím rovněž, že mi čas dovolí, abych se o novém občanském zákoníku rozepsal více, protože na rozdíl od Ondry a Roberta Pelikána (aspoň to tak z posledních filipik vyplývá), jsem zastáncem toho, že se řada ustanovení dá vyložit rozumným způsobem. Stačí pouze velmi pozorně (opakuji velmi pozorně - a ještě jednou - velmi pozorně) číst a především číst zákon jako celek. Ač jeho čitelnost není nejlepší, pokud se čte postupně a ne na "přeskáčku", jeho výklad je snažší.
Ale nyní k věci. Pokusím se krátce demonstrovat, že výklad nového občanského zákoníku není tak tragický, pokud se na to jde systematicky. Vezmu si jako příklad formu smlouvy, kterou do jisté míry pranýřoval právě Ondra ve filipice č. 1.
Nový občanský zákoník je postaven na principu neformálnosti právních jednání (smluv) (§ 559 NOZ). Ti, kdo znají nový občanský zákoník vědí, že rozlišuje mezi nedodržením formy předepsané zákonem (např. smlouvy týkající se věcných práv k nemovitostem podle § 560 NOZ) a nedodržením formy dohodnuté stranami.
Jaké jsou následky v případě, že nebude forma smlouvy dodržena? Půjdu postupně. Nejdříve rozeberu, co se stane, pokud nedodržím formu vyžadovanou zákonem a poté rozeberu, co se podle mě stane, pokud nedodržím formu smlouvy dohodnutou stranami.
V případě, že není dodržena forma smlouvy požadována zákonem, smlouva bude podle mě neplatná. O jakou neplatnost však půjde? Absolutní či relativní? Jde-li o smlouvu podle části čtvrté nového občanského zákoníku (relativní majetková práva, tj. většina smluv), neplatnosti smlouvy se není možné dovolávat, bylo-li již plněno (§ 582 odst. 2 věta druhá NOZ). Z tohoto ustanovení lze dovodit, že půjde o relativní neplatnost (viz obrat "dovolávat se", absolutní neplatnosti se nikdo nedovolává, může na ni upozorňovat, ale přihlíží se k ní z úřední povinnosti). U smluv uzavřených podle jiných částí NOZ (např. smlouva o zřízení služebnosti) je situace komplikovanější, ale řekl bych také, že nedodržení formy bude způsobovat relativní neplatnost (pomiňme nyní, že např. katastr s ústní smlouvou o služebnosti nic nebude dělat). Relativní neplatnost dovozuji navíc z § 582 odst. 1 NOZ, který říká, že neplatnost právního jednání (smlouvy) pro nedostatek formy lze dodatečně zhojit. Vzhledem k tomu, že teorie zastává názor, že absolutní neplatnost zhojit dodatečně nelze, mám za to, že není-li dodržena forma smlouvy, půjde vždy o relativní neplatnost (přestože Eliáš říká, že např. nedodržení písemnosti smlouvy při zřízení, změně či zrušení věcného práva k nemovité věci by znamenalo spíše absolutní neplatnost - viz Eliáš, K. Nový občanský zákoník ve Sbírce zákon. Právní rozhledy 7/2012, str. 232).
Není-li dodržena forma smlouvy dohodnutá stranami, je situace komplikovanější. Ustanovení § 582 odst. 1 NOZ stanoví, že právní jednání je neplatné, není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami (přestože lze neplatnost namítnout, jen tehdy, nebylo-li plněno). U smluv, u kterých není dodržena jejich forma stanovená dohodou stran by však takové pravidlo nemělo zřejmě platit. Podle § 1758 NOZ by totiž taková smlouva neměla být neplatná, nýbrž je pro takovou smlouvu stanovena právní domněnka, že smlouvou, která dohodnutou formu nesplňuje, strany nejsou vázány (to samé pak platí i pro smlouvu, ohledně které si některá strana vyhradila, aby byla uzavřena písemně). Podle principu lex specialis se proto podle mě § 582 odst. 1 NOZ na smlouvy neuplatní (uplatní se na všechna jiná právní jednání) a aplikuje se konstrukce § 1758 NOZ. Ustanovení § 1758 NOZ se ostatně může jevit jako praktičtější, neboť nenutí strany, aby se začaly dovolávat neplatnosti a naopak mají možnost v případě, že již smlouva bude uzavřena, aby se jí začaly řídit (ač není uzavřena v dohodnuté formě). Pokud je tento výklad správný, není samozřejmě zřejmé, proč nový občanský zákoník činí rozdíly mezi nedodržením zákonné a ujednané formy. Ale vyložit ho lze.
Pokud jde o změny smlouvy, NOZ se přiklání k řešení známému z § 272 odst. 2 ObchZ, podle něhož se pro ujednání o změně nebo zrušení smlouvy uzavřené v písemné formě vyžaduje písemná forma jen tehdy, bylo-li to stranami ujednáno – viz § 564, věta za středním NOZ. Smlouvu uzavřenou písemně by tak mělo být možné změnit ústně, ledaže by bylo ujednáno něco jiného. Ale pozor, nový občanský zákoník obsahuje zvláštní ustanovení v § 1906 NOZ, podle něhož ujednání o novaci (zahrnuje i změnu závazku bez zrušení původního závazku, tj. kumulativní novaci) vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě (tj. to co zná dnešní § 40 odst. 2 ObčZ).
Je zde tedy dán rozpor § 564, věty za středníkem NOZ a § 1906 NOZ. Problém je navíc v tom, že se § 1906 NOZ nevztahuje jen na smlouvy, ale na všechny závazky (a na to asi naráží Pelikán, protože pak § 564 větě za středníkem NOZ vlastně nic moc nezůstane, zůstane-li vůbec něco). Ideální to asi není, ale pokud chceme, vyložíme ta ustanovení tak, že § 1906 NOZ je speciální ustanovení.
Musím zde (nerad) souhlasit, že to asi narušuje autonomii vůle. Na druhou stranu jen relativně. Porušení § 1906 NOZ bude totiž asi jen relativně neplatné, takže pokud je zde vůle stran novaci nenapadnout a řídit se jí, budou se jí řídit bez ohledu na to, že je teoreticky neplatná. Při tomto výkladu § 1906 NOZ zrcadlí § 1758 NOZ a dává smysl, ačkoli to asi nebylo záměrem tvůrců nového občanského zákoníku. Zajisté se objeví nějaká technická novela, která tyto mouchy odstraní.
0 komentářů:
Okomentovat