Filipika proti novému občanskému zákoníku II. (neplatnost)

Tento post navazuje na mou nedávnou obecnou filipiku proti NOZ vyprovokovanou účastí na velmi podnětném kavárenském semináři s Robertem Pelikánem na obdobné téma. 

Každý zastánce NOZ dříve či později vynese jako žaludské eso otázku neplatnosti, na které směle demonstruje „modernost“ nového kodexu a jeho rozchod s paternalistickým, nefunkčním a zastaralým přístupem současného OZ a naopak příklon k autonomii vůle, svobodě stran bez státní ingerence.

Filozofie je jasná, proč máme právní vztahy zatěžovat absolutní neplatností, která často zasahuje do právní jistoty mnoha na sobě nezávislých právních vztahů? Téma absolutní vs. relativní neplatnost by si samozřejmě zasloužilo vlastní příspěvek a v budoucnu se ho určitě i na těchto stránkách dočkáme. 

Vraťme se však zpět k NOZ a jeho údajnému příklonu k autonomii vůle. Je pravdou, že NOZ se od absolutní neplatnosti výrazně odklání a pokud o neplatnosti hovoří má v zásadě na mysli neplatnost relativní, kterou je možné zhojit, je možné s ní pracovat a tak se jeví pro naši dobu mnohem vhodnější a tvárnější. 

Potud je argument validní. Nejeden zastánce NOZ uznává jeho dílčí chyby, ale již jen pro tuto zásadu pro něj má kodex smysl.

O to větší může nastat rozčarování. Robert Pelikán totiž upozorňuje mimo jiné na fakt, že NOZ téměř nic nezakazuje, jeho formulace jsou jiné, brutálnější. Ve více než 120 ustanoveních totiž NOZ přikazuje, že se k něčemu vůbec nepřihlíží.
Jen namátkou vybírám příkaldy:

§ 1195

(1) Společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku.

(2) K právnímu jednání, kterým společenství vlastníků zajistí dluh jiné osoby, se nepřihlíží.

§ 1581

Neúčinná zrušovací doložka

Prohlásí-li zůstavitel, že neplatná budou všechna jeho příští pořízení pro případ jeho smrti, anebo že budou neplatná taková pořízení, jež nebudou zřízena v určité formě, nepřihlíží se k tomu.
§ 2224 

Byl-li pronajat byt, ve kterém nájemce bydlí, nemá pronajímatel právo nájem vypovědět z důvodu změny vlastnictví. K opačnému ujednání se nepřihlíží.

§ 2769

Rovné zacházení

Použije-li pojistitel jako hledisko při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění národnost, rasový nebo etnický původ nebo jiné hledisko odporující zásadě rovného zacházení podle jiného zákona, nepřihlíží se ke zvýšení pojistného ani ke snížení pojistného plnění na základě těchto hledisek. To platí i v případě, je-li jako hledisko při určení výše pojistného nebo pro výpočet pojistného plnění použito těhotenství nebo mateřství.

§ 2925

Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným

(1) Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.

§ 2975

Zakázaná konkurenční doložka

(1) Neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se nepřihlíží.

§ 3056

(1) Vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.

Čemu tedy čelíme? Neplatnosti?

Nikoliv.

NOZ je zdá se postaven na mnohem drtivějším principu. Na nicotnosti.  

Nicotný akt, je takový, který nemá žádné právní účinky, hledí se na něj, jako by vůbec neexistoval, tedy nebyl, nemá žádnou právní relevanci a ani nemůže mít. Nemůže být nijak zhojen opraven či upraven. Je to paakt, procesní potrat.

Soud k němu nepřihlédne, vymaže ho z reality sporu.
NOZ se sice odklonil od absolutní neplatnosti, ale zdá se, že naopak zavedl princip nicotnosti (srov § 564), tedy ještě silnější paternalismus.

Karel Eliáš již v roce 2007 ve své práci Projev soukromé vůle v osnově občanského zákoníku upozorňoval na nulitní úkony vymezené v současném soukromém právu: klauzule o nemožné podmínce (§ 36 odst. 1 OZ) nebo podmínky připojené k závěti (§ 478 OZ).

Odst. 1 § 36 OZ stanoví: Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží.

Do odst. 1 § 548 NOZ byl text přezván bez zásadní úpravy: Vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

Důvodová zpráva k NOZ stanoví, že ustanovení o interpretaci obsahu právních jednání vycházejí z dosavadní úpravy v občanském a obchodním zákoníku.

NOZ se tedy jednoznačně přiklání k nicotnosti.

Je otázkou, zda nebude možné pragmatickým soudním výkladem spíše interpretovat daná ustanovení jako neplatná. Jsem však spíše skeptikem.

Stojíme tedy na prahu paradoxní situace, kdy NOZ sice přináší liberalizaci v oblasti neplatnosti, ale zároveň vnáší do občanskoprávních vztahů strašlivou nejistotu spojenou s nicotností.

Robert Pelikán jde v této věci ještě dále, když tvrdí, že autoři NOZ uvažují o částečné nulitě. Mělo by se podle nich nepřihlížet jen k části smlouvy, která je nulitní.

Každý praktik si asi představí, k čemu to povede. Nesrozumitelný (těžko srozumitelný?) vzorec výpočtu licenčního poplatku bude prohlášen za nicotný a tak bude strana nucena poskytnout svá autorská práva zadarmo (nebo patrně spíše za cenu obvyklou)?

NOZ tedy patrně není cestou k liberalizaci smluvních vztahů a spíše oslabí právní jistotu stran. Tento aspekt budeme zkoumat i v dalším postu, když se podíváme podrobněji na jeho podstatu a příklon k ekvitě.