V souvislosti s amnestií vyhlášenou 1.1. 2013 prezidentem Václavem Klausem se hodně hovoří o poškození obětí trestných činů. Jde zejména o oběti podvodů z báječných let s Klausem (90. léta), které toužebně očekávali rozsudky v dlouhých složitých ekonomických kauzách a oprávněně se mohli patrně domoci alespoň nějaké části své škody.
Prezident v čl. II své amnestie však stanoví: Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.
Pokud trestně stíhaná osoba sama nebude požadovat dokončení trestního stíhání, nevznikne obětem trestněprávní titul, na základě kterého by se mohli svých práv domoci. Ač je dle mého názoru přirozené raději nevyužít amnestie a vymoci si čistý štít soudní cestou, většina amnestovaných patrně další očistu neplánuje.
Obětem tak zbývá se obrátit na civilní soudnictví. Podle kritiky amnestie zde však poškození neuspějí, jelikož jejich nárok je již promlčen. Domnívám se, že je věc složitější a poškození naději mají.
K účinkům promlčení nedochází automaticky, ale až vznesením námitky promlčení. Takový akt však může být v konkrétním řízení vyloučen. Podle ÚS sice vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. V případě, že obecné soudy tyto skutečnosti nedostatečně vyhodnotí, dopustí se porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny (podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 262/10, ze dne 16.09.2010).
Dle mého názoru by právě amnestovaní obžalovaní neměli mít právo brojit proti promlčení, neb je to nemravné a zároveň oběť nezavdala promlčení žádný důvod.
Amnestie nám tedy přináší mnoho zajímavých otázek. Někteří senátoři uvažují o ústavní stížnosti, Jan Kudrna dokonce zmínil i velezradu prezidenta republiky. Vláda a zejména premiér Nečas se snaží vytvořit mlhu, která zahalí jejich odpovědnost. Ta je však na celé věci nejjednoznačnějším faktem nehledě na otázku skutečných pohnutek k takto širokému osvobození.
4 komentářů:
Díky za zajímavý příspěvek do diskuze o amnestii!
Mohl bys prosím sdělit nález ÚS, o kterém mluvíš?
Díky za koment, je to v tom článku možná torchu nešťastně skryto na konci odstavce: sp. zn. IV.ÚS 262/10, ze dne 16.09.2010.
Omlouvám se za neznalost, ale neměla by promlčecí lhůta nároků poškozených být v průběhu trestního řízení normálně zastavená podle § 112 OZ? Na tom by snad amnestie nic neměnila, nebo ano?
To je další dobrý argument, který by měl pokrýt velkou část poškozených.
Viz: R 31/74: Jestliže poškozený uplatnil v trestním řízení včas (§ 43 odst. 2 tr. řádu) nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem, a v řízení řádně pokračuje (§ 112 OZ), běh promlčecí doby se zastaví.
Nedošlo-li v trestním řízení k uložení povinnosti nahradit poškozenému uplatněnou náhradu škody, má poškozený možnost uplatnit nárok na náhradu škody v občanském soudním řízení v promlčecí době, jejíž běh pokračoval po skončení trestního řízení.
Okomentovat