Nedávno jsem se setkal s další změnou v praxi rejstříkových soudů, které odmítají napříště do OR zapisovat akademické tituly statutárních orgánů a společníků, jak bylo dříve zvykem.
V důsledku napojení obchodního rejstříku na základní registry zřízené zákonem č.111/2009 Sb., o základních registrech, přebírá obchodní rejstřík údaje o fyzických osobách zapisovaných do obchodního rejstříku z registru obyvatel (§ 16 a násl. zák. č. 111/2009 Sb.) a jelikož akademické tituly nejsou referenčním údajem evidovaným v registru obyvatel (§ 18 odst. 1 zák. č. 111/2009 Sb.), nestávají se tak ani údajem obchodního rejstříku.
Nad to soudy konstatují (nebo si spíše náhle uvědomují), že ani z hlediska právní úpravy není akademický titul údajem zapisovaným do obchodního rejstříku. Ustanovení § 34 odst.1, písmeno c), § 35 písm. a),f), g), § 36 písm. a),b),c),d) a § 38f odst. 1 ObchZ upravují zápis fyzických osob do obchodního rejstříku, ať už jako samostatných podnikatelů, nebo v rámci zápisu právnické osoby, či její organizační složky. Podle nich lze zapsat do obchodního rejstříku u fyzických osob pouze jejich jméno a příjmení (citovaná ustanovení užívají pojmu „jméno", kterým se ovšem s odkazem na § 9 odst. 1 ObchZ rozumí jméno a příjmení), bez jakýchkoli součástí, tedy též bez akademického titulu. Vycházeje z § 27 dost. 1 ObchZ a též konstantní judikatury dovolacího soudu, je údajně nepřípustné zapisovat do obchodního rejstříku jakékoli jiné údaje než ty, které výslovně uvádí zákon. Výčet údajů zapisovaných do obchodního rejstříku je totiž taxativním výčtem a do obchodního rejstříku lze proto zapsat jen takový údaj, u něhož to ukládá jako povinnost (a možnost) zápisu ObchZ, popř. další právní předpisy (k tomu blíže srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 824/2006, z 12.října 2006).
Akademické tituly, ať už před jménem (Mgr., MUDr., JUDr., Doc., Prof. a další), či za jménem (Ph.D., DrSc. a další), se udělují absolventům českých vysokých škol podle §§ 46 odst. 4, 47 odst. 5, 71 a 73 z.č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Akademické tituly získané podle dřívější právní úpravy pak reguluje § 99 části patnácté, společná, přechodná a závěrečná ustanovení, citovaného zákona.
Je pravdou, že udělení některého, či některých ze zákonem předpokládaných akademických titulů podle citované zákonné úpravy v žádném případě neznamená, že se akademický titul automaticky stává součástí jména a příjmení fyzické osoby. Naopak. Pouze sama fyzická osoba rozhoduje o tom, kdy a v jakých souvislostech bude udělený akademický titul užívat. Konstrukce práva užívání akademických titulů (jakkoli subtilně upravená výše citovanými normami) ponechává jeho užití na vůli konkrétní fyzické osoby, což podle soudu současně vylučuje, aby k jeho užívání byla například fyzická osoba nucena, či bylo jeho uvádění dokonce vyžadováno (natož sankčně). Pouze v případech, v nichž zákon užívání akademického titulu omezuje resp. jeho uvádění v souvislosti s jménem a příjmením konkrétní fyzické osoby nepřipouští (byť implicitně), je užití akademického titulu vyloučeno.
Tak je tomu prý právě v tomto případě.
Výše uvedená argumentace ústí - jde-li o zápis akademického titulu – v závěr, že není na vůli navrhovatele, zda akademický titul udělený fyzické osobě bude do obchodního rejstříku zapsán či nikoli, nýbrž zákon jeho zápis výslovně neumožňuje.
Návrh požadující zápis akademických titulů je tedy nyní částečně zamítán, což může zdržet celý zápis, neb je nutné ve věci rozhodnout usnesením!
Argumentace je tedy postavena zejména na tom, že titul není nutně součást jména. V naší středoevropské tradici však titul jméno svébytně doplňuje, což je možná k pousmání, nebo je to naopak půvabné. Je to však kulturní rys, který nemusí být nutně převálcován anglosaským vnímáním světa.
Navíc si mnoho jedinců své tituly opravdu hýčká. Známý je tím např. JUDr. PhDr. MUDr. RNDr. Mgr. et Mgr., Bc. Henryk Lahola, DrSc., multi dr.h.c, ačkoliv i ten na svém webu před přílišnou oficiální prezentací svých titulů varuje z poměrně prozaických důvodů:
"Ostatně já do svého občanského průkazu a ani do svých dvou cestovních pasů – českého cestovního pasu a ani slovenského cestovního pasu (dále budu užívat pouze "doklady totožnosti") jsem si rovněž tituly nenapsal. A tak tedy své tituly coby předmět mého vlastnického práva rovněž někdy užívám a jindy – je-li to výhodné - je záměrně neužívám. Abych to vysvětlil: I když třeba v takovémto dokladu totožnosti nemáte napsané akademické tituly, potřebujete-li tyto tituly (či jen některý z těchto titulů), můžete je velice lehce prokázat i jinak – například univerzitními diplomy. Pokud by jste si tyto akademické tituly do těchto dokladů totožnosti ale nechali zapsat a chtěli třeba někdy-někde příležitostně jít dělat zametače či umývače záchodů – pak máte smůlu, protože nemůžete již nijak popřít, že jste vysokoškolák, což bude mít za následek, že oni vzhledem ke svým předsudkům Vás stoprocentně celkem jistě odmítnou, respektive na výkon dotyčné práce či brigády Vás celkem určitě nevezmou. Ale když máte doklady totožnosti "čisté" můžete se – podle konkrétní potřeby dané konkrétní situace – vytasit se všemi svými vysokoškolskými diplomy anebo jen z některými, popřípadě se můžete vytasit pouze s maturitním vysvědčením a tvrdit, že jste pouze středoškolák a pokud by "vadilo" i to, pak můžete přijít pouze s posledním koncoročním vysvědčením ze základní školy, popřípadě což je rozumnější (zejména pokud na tom vysvědčení máte odshora až dolu všude ve všech řádcích jednu a tutéž "známku" což by mohlo být paranoidním personalistům "podezřelé") přijdete bez jakýchkoliv dokladů o vzdělání a řeknete, že máte jen "základní". A pokud tedy přijdete bez jakýchkoliv vysvědčení a současně si dáte pozor na hubu – vyvarujete se užívání cizích slov a květnaté frazeologie zpravidla nikdo Vás nebude podezírat, že máte více než "základní školu" (viz http://henryklahola.nazory.cz/TT.htm).
0 komentářů:
Okomentovat