Nezabiješ

Chtěl bych tímto postem otevřít novou sérii – reflexe práva a kultury v tom nejširším možném slova smyslu.

Tento nápad nosím v hlavě již delší dobu, nicméně první díl nové série Soukromých pastí mě konečně dotlačil k jeho realizaci.

Televizní film s názvem Nezabiješ s Jiřím Langmajerem v hlavní roli je možné shlédnout na tomto odkaze: http://voyo.nova.cz/multimedia/soukrome-pasti-nezabijes.html?s=0

Prosím čtenáře, aby se nyní rozdělili do tří skupin. První skupina jsou ti, co film viděli, ti nechť rovnou přeskočí příští odstavec. Druhá skupina nechť jsou ti, kdo film neviděli a chtějí si ho užít…těm radím, ať vůbec dál nečtou a nejprve si film pustí. Poslední skupinou jsou ti, kterým nevadí zničení uměleckého zážitku a zároveň je zajímá můj rozbor.

Pozor spoiler: Jiří Langmajer je spořádaný otec, vtipný a úspěšný businessman. Má pěknou ženu a malou holčičku. Jednoho večera však Langmajerově ženě nabídne odvoz mimořádně slizký Michal Dlouhý. Znásilní ji a zabije. Zároveň je to vykořisťovatelský tip podnikatele – naprosto záporná postava. Langmajerovi se zhroutí svět, v práci se stane nerudným, pije…Nicméně je silnou osobností a překoná to. Policie a hlavně vyšetřovatel Vladimír Kratina v mezičase nelení a Dlouhého vypátrají a obviní. Ovšem Dlouhý má dost peněz na skvělého právníka, a jelikož nejsou žádné přímé důkazy, je propuštěn. Langmajer se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou, ač ho před tím Kratina zrazuje. Starou puškou po dědovi Dlouhého chladnokrevně zastřelí, vytvoří si alibi a dál vychovává svou dceru. Kratina objeví nábojnici patrně Langmajera usvědčující, nicméně ho nezatkne, jen podrobí zevrubnému výslechu a nakonec mu nábojnici vrátí. Tolik film…

Série soukromých pastí je přijímána kritikou i diváky jako velmi kvalitní a pro TV Nova netypické dílo. Řeší navíc aktuální problémy naší společnosti, nejde jen po povrchu.

O to závažnější je podle mě sdělení epizody Nezabiješ. Vlastně říká: Slušný člověk nechť vezme spravedlnost do vlastních rukou, systém nefunguje, právníci jsou zavrženíhodní obhájci zla.

Není však tento obraz pro naši společnost nebezpečný? Ve filmu je vše krásně nalajnované. Policista prohlašuje: Já vím, že ji zabil, ale nemám dostatečně přesvědčivé důkazy. Právník poškozeného zase smutně konstatuje, že advokát vraha je nejlepší ve svém oboru a každého svého klienta zachrání před sebemenším trestem. Kdy však v realitě můžeme s takovou lehkostí tvrdit, že víme, že je někdo vrah. I kdybychom to však věděli, jak bychom mohli ospravedlnit další vraždu. Chceme snad návrat pravidla zub za zub, oko za oko? Kdo je v realitě nevinný slušný člověk a kdo sprostý zločinec?

Naše civilizace předstihla ostatní právě díky fungujícímu morálnímu a právnímu systému, který zajistil elementární vymahatelnost práva a odstranil všudypřítomný strach o své statky a blízké. Jakmile bychom se vrátili k ideálu pomsty, ztratili bychom to, co naši společnost drží pohromadě. Násilí je výsadou státu a je to tak dobře.

Je samozřejmě pravdou, že se lehce konstatuje, pokud není člověk v bezvýchodné situaci zatažen na dno kafkovskými soudy. Nehovořím zde však o osobním postoji, ale o společenském konsenzu. Příběhy jako Nezabiješ jsou pro takový společenský konsenzus, pro právní stát jako takový určitým nebezpečím.

Nekritizuji tímto scénáristu a tvůrce tohoto dílu. Zpracování hodnotím jako zdařilé. Mám však rozpolcený pocit, zdá se mi, že jeho vznik je symptomem doby, která se pomalu odvrací od ideálu lidských práv a právního státu.