Smrt bez pomoci právníků

Dokonalý člověk je nejlepší z živočichů, pokud je ale oddělen od zákona a spravedlnosti, je nejhorší ze zvířat, říká Aristoteles.

Nic jiného než kulku do čela si ten uctívač smrti nezasloužil. Žádný rádoby spravedlivý proces, v němž by mohl zneužívat soudní procedury a rozmělňovat svou vinu pomocí právníků. Žádný život za mřížemi, kde by si mohl hrát na mučedníka a stěžovat si třeba na kvalitu matrací. Nic, komentuje Teodor Marjanovič, redaktor Mladé Fronty Dnes dopadení Usámy bin Ládina a pokračuje: Náležela mu jen rychlá smrt a pak likvidace ostatků takovým způsobem, aby mu nikdo nemohl postavit mauzoleum…A vůbec si lze jen přát, ať duše, která tu jeho na do moře shozenou mrtvolu opustila, prostě navěky hnije v pekle. Je to slavnostní, radostný okamžik pro celý svět (Teodor Marjanovič: Teroristova smrt, MF Dnes 3.5.2011).

Kam se poděly kořeny naší civilizace? Kam nyní směřuje? Právo na spravedlivý proces je přeci základem naší koncepce trestního práva, lidských práv vůbec. Tato koncepce je však zdá se přežitá, vždyť bez mučení a ponižování by Terorista dopaden nebyl. Účel světí prostředky a katalogy lidských práv jsou jen cáry papíru. Samozřejmě nic není takto jednoduché, takto šablonovité. Schvalovat nezaujatě smrt kohokoliv bez jakéhokoliv byť sebemenší milosti je však prvním krokem do pekla (kde ovšem Usámu nenajdete, ten spokjojeně dlí ve svém fundamentalistickém nebi pro zasloužilé mučedníky).