Poruší vláda založením Aeroholdingu zákaz privatizace Letiště Praha?

Vzhledem k tomu, že toho brzy budou patrně plné noviny, rozhodl jsem se některé novináře předběhnout s jednou čerstvou aktualitou. 

3.5.2011 vydalo Ministerstvo financí tiskovou zprávu týkající se otázky privatizace obchodní společnosti Letiště Praha, a.s. (dále jen "Letiště Praha"). Tato zpráva byla vydána v reakci na článek na serveru Česká pozice s názvem "Kalousek našel elegantní trik jak pustit investora do Letiště Praha". Podle tiskové zprávy Ministerstva financí s akciemi Letiště Praha sice proběhne transakce, ale zákaz privatizace Letiště Praha uvedený v kontroverzním zákoně č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha - Ruzyně (dále jen "Zákon") nebude porušen (zákon je kontroverzní, neboť ho prosadila levice s podporou některých dalších poslanců přes veto prezidenta republiky). V Zákoně najdeme jedinou normativní větu, a to, že Letiště Praha-Ruzyně, jakož i veškeré nemovitosti k němu náležející, zejména územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím, smí být jen ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“), anebo právnických osob se sídlem ve státě, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast (stoprocentní podíl).

Pro ty, kdo zapomněli na to, že existuje nějaká Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") dodávám, že Zákon je provedením čl. 11 odst. 2 Listiny, na který Zákon odkazuje a který stanoví, že zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

Tisková zpráva Ministerstva financí možná nebude pro všechny úplně čitelná, a proto se pokusím jeho záměr s Letištěm Praha vysvětlit, protože se s komplikovanějšími vlastnickými strukturami v obchodních společnostech setkávám poměrně často v práci. 

Podle tiskové zprávy dojde k následujícímu:

1. Letiště Praha v současné době 100% vlastněné státem převede nemovitosti související s letištěm v Ruzyni (zejména majetek uvedený v Zákoně) do vlastnictví Českého aeroholdingu, což bude akciová společnost založená vládou (dále jen "Aeroholding"); 
2. Stát, který v současné době vlastní 100% balík akcií Letiště Praha poté vloží jako nepeněžitý vklad do Aeroholdingu akcie Letiště Praha;
3. Aeroholding tak bude ve vlastnictví státu a bude vlastnit 100% Letiště Praha;
4. Letiště Praha poté bude platit Aeroholdingu dividendy plynoucí z účasti Aeroholdingu v Letiště Praha a zároveň si od Aeroholdingu bude pronajímat dříve převedené nemovitosti;
5. Zákon se touto transakcí neporuší, protože Aeroholding bude 100% vlastněn státem a stát bude mít Letiště Praha pod kontrolou prostřednictvím své 100% účasti v Aeroholdingu (tedy přesně, jak stanoví dikce § 1 Zákona).

Celá transakce s Letištěm Praha je součástí širšího záměru vlády založit holding (Aeroholding), pod kterým budou operovat jeho dceřinné společnosti, mimo jiné pak Letiště Praha a České aerolinie, a.s. (dále jen "ČSA"). Přitom strategický investor má koupit účast právě v ČSA poté, kdy podle tiskové zprávy proběhne jejich restrukturalizace (nemá tedy kupovat majetkovou účast v Letiště Praha, jak naznačuje Česká pozice).

Zdá se tedy, že Česká pozice povykuje pro nic a Kalousek zdá se nic závratného nevymýšlí (ani holding podle mě není jeho vlastním výmyslem). Majetkové uspořádání podobné plánovanému Aeroholdingu je přitom u velkých podniků typické a zvyšuje, podle mě, flexibilitu při potenciálních nadnárodních transakcích, ke kterým přinejmenším v ČSA brzy patrně dojde.