Výklad pojmu "autor" v § 61 autorského zákona, aneb k některým otázkám ochrany autorských děl vytvořených na základě smlouvy o dílo

V nedávné době jsem narazil na zajímavou právní otázku týkající se ochrany autorských práv ve smlouvách o dílo. Ustanovení § 61 autorského zákona (dále jen "AZ") upravuje zjednodušeně řečeno zákonnou licenci, jejíž smyslem je ochrana oprávněných majetkových zájmů objednatele ve smlouvách o dílo (soutěžní díla pro účely tohoto článku pomíjím). Ustanovení § 61 AZ stanoví, že je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. Toto ustanovení je zajímavé zejména v souvislosti s právní úpravou zaměstnaneckých děl (§ 58 AZ), která rovněž zohledňují určitá zákonná omezení autorských práv tentokrát ve prospěch zaměstnavatele. Podle § 58 odst. 1 AZ platí, že není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Obě ustanovení jsou dispozitivní, ale řekl bych, že se právní poměry objednatele a zhotovitele, resp. autora a zaměstnavatele ve většině případů drží právě této dispozitivní úpravy. 

Zajímavé právní otázky bych rád demonstroval na následujícím příkladu. Řekněme, že architektonická kancelář Architekti s.r.o. vytvoří pro svého klienta na základě smlouvy o dílo nákres a následně projektovou či jinou dokumentaci (dále jen "projektová dokumentace") pro zhotovení stavby. Stavba je navržena tak, že je nesporným výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti, aby splňovala znaky autorského díla ve smyslu § 2 odst. 1 AZ. K vyjádření architektonického díla obsaženého v projektové dokumentaci dojde zhotovením stavby na jejím základě stavební firmou. Kancelář Architekti s.r.o má zaměstnance, přičemž jeden z nich je autorem této projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že autor projektovou dokumentaci připravil pro kancelář Architekti s.r.o. ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, jedná se o zaměstnanecké dílo a kancelář Architekti s.r.o. vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu (zejména má právo dílo užít ve smyslu § 12 AZ). Ve smlouvě o dílo si klient s architektonickou kanceláří právní úpravu ochrany autorských práv nijak výslovně nedohodne.

Jednou z otázek, kterou bude nutno vyřešit po zhotovení stavby podle projektové dokumentace je otázka, jakým způsobem může klient nakládat s takto zhotovenou stavbou. Autorský zákon stanoví pro architektonická díla bezúplatnou zákonnou licenci v § 38d. Do práva autorského tedy nezasahuje ten, kdo pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu architektonického díla vyjádřeného stavbou a dále do něj nezasahuje ani ten, kdo navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla.

Jakými dalšími právy však disponuje objednatel (vlastník stavby)? 

Na začátku mého článku jsem již naznačil, že bychom se mohli podívat na ustanovení § 61 AZ. Objednatel by tedy teoreticky měl být oprávněn využít dílo k účelu vyplývajícímu ze smlouvy o dílo s kanceláří Architekti s.r.o. na základě presumpce uvedené v § 61 AZ. Presumpce by tedy objednatele opravňovala např. k hospodářskému využití díla zbudováním stavby, avšak např. pro účely poskytnutí projektové dokumentace třetí osobě ke zhotovení obdobného díla by již objednatel potřeboval licenci zhotovitele.

Při pozornějším přečtení § 61 AZ však zjistíme, že toto ustanovení při jazykovém výkladu svádí k závěru, že smlouvu o dílo musí v tomto případě uzavřít přímo sám autor, jinak objednatel nebude benefitovat z této presumované licence [§ 61 AZ říká, že je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak]. Autorem se přitom rozumí osoba uvedená v § 5 odst. 1 AZ, tedy fyzická osoba, která dílo vytvořila. Autorem tak není kancelář Architekti s.r.o., ale její zaměstnanec, a to přesto, že kancelář Architekti s.r.o. má nesporně právo vykonávat majetková práva spojená s autorským dílem vytvořeným svým zaměstnancem podle § 58 odst. 1 AZ. 

Renomovaný komentář k autorskému zákonu od Becka z roku 2007, jehož autory jsou Telec a Tůma na tuto otázku odpovídá nejasně. Na str. 581 zaujímají autoři následující výklad: 

Omezení autorského práva k dílu na objednávku ve prospěch objednatele nevzniká, pokud je zhotovitelem ze smlouvy o dílo (popř. smlouvy obdobné) jiná osoba než sám autor, zejména zaměstnavatel autora. Zde je zákonným vykonavatelem majetkových autorských práv k zaměstnaneckému dílu zaměstnanec autora, který může oprávnění k výkonu majetkových autorských práv se souhlasem autora na objednatele postoupit, popř. mu může v rámci svého vykonavatelského oprávnění poskytnout k užití díla smluvní licenci (srov. rovněž Kříž, Holcová, Kordač, Křesťanová , 2005). V případě existence obchodně závazkového vztahu mezi objednatelem a zaměstnavatelem autora jako zhotovitelem ze smlouvy o dílo se uplatňují rovněž ustanovení § 556 až § 558 ObchZ , vždy však při zachování zásady nemo plus iuris.

Toto ustanovení je značně nepřesné a nedává příliš logiku (viz zejména druhá věta, která při pozorném přečtení nedává smysl vůbec). Autoři však pravděpodobně zaujímají restriktivní výklad k § 61 AZ naznačený mnou výše, tedy argumentují, že pokud smlouvu o dílo neuzavřel autor sám, nýbrž jeho zaměstnavatel, nedisponuje klient (objednatel ve smlouvě o dílo) presumovanou licencí podle § 61 AZ (právo dílo užít k účelu stanovenému ve smlouvě). Tento výklad však považuji za nesprávný a také za velmi nebezpečný zejména pro vlastníka budoucí stavby. Pokud bychom totiž tento výklad přijali, potom by stavebník porušil zhotovením stavby autorská práva zaměstnance Architekti s.r.o., který by se mohl domáhat právní ochrany (pro účely tohoto článku nebudu zatím předjímat, čeho všeho by se mohl "poškozený" autor domáhat).

Setkal jsem se rovněž s názorem (a je naznačen rovněž ve shora uvedeném citátu), že právo dílo užít k účelu stanovenému ve smlouvě vyplývá z ustanovení § 557 ObchZ, který stanoví, že je-li předmětem díla podle § 556 výsledek činnosti, který je chráněn právem z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, je objednatel oprávněn použít jej pouze k účelu vyplývajícímu z uzavřené smlouvy o dílo (v podstatě jde o obdobu § 61 AZ). Vzhledem k tomu, že jde v našem případě o dílo zaměstnanecké a kancelář Architekti s.r.o. vykonává majetková práva svého zaměstnance (autora) svým jménem a na svůj účet, objevuje se názor, že objednatel bude benefitovat právě z licence uvedené v § 557 ObchZ (nebude-li dohodnuto jinak).

S tímto závěrem nesouhlasím. Jsem toho názoru, že § 558 ObchZ nelze pro účely autorského zákona využít z několika důvodů. Autorský zákon obsahuje explicitní právní úpravu v § 61, která by měla dostat přednost před ustanovením § 556 ObchZ. Právní věda je jednotná v tom, že autorský zákon je patrně spíše zvláštním předpisem, a to jak ve vztahu k občanskému, tak ve vztahu k obchodnímu zákoníku. I když je pravda, že někdy se obecné principy speciality určitého právního předpisu ve vztahu k občanskému či obchodnímu zákoníku mohou prolamovat, což je patrno např. na některých ustanoveních zákona o cenných papírech, v tomto případě však není, podle mého názoru, nutno vztah speciality autorského zákona k občanskému a obchodnímu zákoníku prolamovat. Je to i proto, že § 58 odst. 7 AZ výslovně řeší vazbu tohoto ustanovení na § 61 AZ když uvádí, že ustanovení § 61 AZ se nevztahuje na počítačové programy vytvořené na objednávku (u počítačových programů má postavení zaměstnavatele přímo objednatel počítačového programu). A contrario lze argumentovat, že ve všech ostatních případech se § 61 AZ uplatní. Aplikace § 558 ObchZ tak, podle mého názoru, zůstává použitelná pouze pro případy práv z průmyslového vlastnictví (při absenci vlastní právní úpravy).

Na druhou stranu nesouhlasím ani s restriktivním výkladem, který patrně zaujímá právě výše uvedený komentář, neboť si myslím, že by měl být pojem "autor" podle § 61 AZ vykládán extenzivněji a zahrnovat rovněž osobu disponující majetkovými právy autora ve smyslu § 58 AZ. Mám za to, že pojem "autor" je do jisté míry legislativní zkratkou, která je prolamována některými instituty typu zaměstnaneckého díla (§ 58 AZ). Např. v úvodu § 46 odst. 1 AZ se stanoví, že licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití. I zde se hovoří o autorovi avšak věřím, že by mi čtenář dal za pravdu, že se v tomto ustanovení nemá na mysli jen autor sám, ale v případě zaměstnaneckých děl rovněž zaměstnavatel (osoba od autora odlišná), který disponuje majetkovými právy autora ve smyslu § 58 AZ. Nevidím důvod, proč bychom se měli od tohoto výkladu odchylovat rovněž v případě § 61 AZ, neboť restriktivní interpretace pojmu autor by v podstatě naprosto paralyzovala institut zaměstnaneckých děl, u kterých jsou práva autora (dispozitivně) omezena s poukazem na to, že zde zpravidla nese náklady na zhotovení autorského díla práva zaměstnavatel. Navíc i z praktického hlediska by bylo nevhodné, kdyby na sjednávání podmínek smlouvy o dílo participoval nejen zaměstnavatel autora, ale také autor sám jako zaměstnanec.

Za správný výklad autorského zákona tedy považuji závěr, že klient, který si objednal projektovou dokumentaci od kanceláře Architekti s.r.o. bude disponovat licenčním oprávněním dílo užít k účelu vyplývajícímu ze smlouvy o dílo na základě presumpce udělení licence zhotovitelem (kanceláří Architekti s.r.o.) podle § 61 AZ.