Je jen málo otázek týkajících se života obchodní společnosti, které ujdou podrobnému zájmu právních praktiků i teoretiků.
Jednou z takto do jisté míry opomíjených otázek je otázka formy podílu na likvidované společnosti.
Vezměme si typicky společnost s ručením omezeným, nejběžnější to nástroj podnikání. Každý společník má nárok na podíl na likvidačním zůstatku, samozřejmě za předpokladu, že zde nějaký zůstatek je (§ 153 Obchodního zákoníku „ObZ“). § 75 odst. 1 ObZ stanoví, že bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky.
Majetek je v ObZ chápán šířeji než jen jako pouhé finanční prostředky (srov. § 6 ObZ)[1].
Z toho lze tedy dovodit, že jako likvidační zůstatek lze rozdělit i movité věci či práva.
Nicméně tento výklad částečně relativizuje ustanovení § 75a odst. 1 ObZ, kde se hovoří výslovně o vyplacení: Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku.
Je tedy nakonec možné opravdu jen zůstatek zpeněžit a vyplatit výnos v penězích?
Abychom odpověděli, posuňme se nyní k akciové společnosti. Největší odborník na obchodní společnosti, Jan Dědič se našeho tématu dotýká právě v souvislosti se společností akciovou řka: Z žádného ustanovení obchodního zákoníku nelze dovodit, že právo na podíl na likvidačním zůstatku je právem na peněžité plnění. V ustanovení § 220 ObZ se hovoří o "rozdělení", nikoliv o vyplacení likvidačního zůstatku a z § 61 odst. 4 ObZ žádná charakteristika podílu na likvidačním zůstatku neplyne.[2]
Nicméně tento jeho závěr je již částečně překonaný, jelikož dnes již ust. § 220 odst. 3 ObZ používá jinou dikci: Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Slovo vyplatit je tedy opět na scéně.
Dědič ve svém článku dál dovozoval, že způsob rozdělení likvidačního zůstatku zákon neurčuje, protože je závislý na struktuře majetkových hodnot, které po skončení likvidace zůstanou majetkem společnosti. Lze si představit nejrůznější formy od zpeněžení veškerého majetku a jeho rozdělení mezi společníky až po vznik podílového spoluvlastnictví[3]. Navíc ještě dodává ve svém stěžejním díle (Akciové společnosti z roku 2007, tedy již se znalostí nového znění § 220 ObZ), že pokud by společnost poskytla akcionáři podíl na likvidačním zůstatku v naturální podobě, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění z hlediska DPH, pokud byl uplatněn odpočet daně.[4]
Domnívám se, že by nebylo na místě výkladem opřeným pouze o gramatickou interpretaci slova „vyplatit“ dovodit nemožnost „vyplacení“, resp. šťastněji rozdělení likvidačního zůstatku i ve formě naturální. Byl by to výklad zbytečně restriktivní, který by zároveň zamezoval určitým korporátním transakcím. Domnívám se tedy, že je možné zrušit společnost, přičemž po její úspěšné likvidaci přejde celý její majetek do rukou jediného společníka např. i včetně akcií vlastněných zrušenou společností.
[1] § 6
Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek.
[2] Dědič, Jan. Obecně o právech a povinnostech akcionáře (Obchodní právo č. 1/1996)
[3] Tamtéž
[4] Dědič, Jan. Akciová společnsot (6.vydání). Str. 618.
Jednou z takto do jisté míry opomíjených otázek je otázka formy podílu na likvidované společnosti.
Vezměme si typicky společnost s ručením omezeným, nejběžnější to nástroj podnikání. Každý společník má nárok na podíl na likvidačním zůstatku, samozřejmě za předpokladu, že zde nějaký zůstatek je (§ 153 Obchodního zákoníku „ObZ“). § 75 odst. 1 ObZ stanoví, že bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytných k provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezi společníky.
Majetek je v ObZ chápán šířeji než jen jako pouhé finanční prostředky (srov. § 6 ObZ)[1].
Z toho lze tedy dovodit, že jako likvidační zůstatek lze rozdělit i movité věci či práva.
Nicméně tento výklad částečně relativizuje ustanovení § 75a odst. 1 ObZ, kde se hovoří výslovně o vyplacení: Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku.
Je tedy nakonec možné opravdu jen zůstatek zpeněžit a vyplatit výnos v penězích?
Abychom odpověděli, posuňme se nyní k akciové společnosti. Největší odborník na obchodní společnosti, Jan Dědič se našeho tématu dotýká právě v souvislosti se společností akciovou řka: Z žádného ustanovení obchodního zákoníku nelze dovodit, že právo na podíl na likvidačním zůstatku je právem na peněžité plnění. V ustanovení § 220 ObZ se hovoří o "rozdělení", nikoliv o vyplacení likvidačního zůstatku a z § 61 odst. 4 ObZ žádná charakteristika podílu na likvidačním zůstatku neplyne.[2]
Nicméně tento jeho závěr je již částečně překonaný, jelikož dnes již ust. § 220 odst. 3 ObZ používá jinou dikci: Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Slovo vyplatit je tedy opět na scéně.
Dědič ve svém článku dál dovozoval, že způsob rozdělení likvidačního zůstatku zákon neurčuje, protože je závislý na struktuře majetkových hodnot, které po skončení likvidace zůstanou majetkem společnosti. Lze si představit nejrůznější formy od zpeněžení veškerého majetku a jeho rozdělení mezi společníky až po vznik podílového spoluvlastnictví[3]. Navíc ještě dodává ve svém stěžejním díle (Akciové společnosti z roku 2007, tedy již se znalostí nového znění § 220 ObZ), že pokud by společnost poskytla akcionáři podíl na likvidačním zůstatku v naturální podobě, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění z hlediska DPH, pokud byl uplatněn odpočet daně.[4]
Domnívám se, že by nebylo na místě výkladem opřeným pouze o gramatickou interpretaci slova „vyplatit“ dovodit nemožnost „vyplacení“, resp. šťastněji rozdělení likvidačního zůstatku i ve formě naturální. Byl by to výklad zbytečně restriktivní, který by zároveň zamezoval určitým korporátním transakcím. Domnívám se tedy, že je možné zrušit společnost, přičemž po její úspěšné likvidaci přejde celý její majetek do rukou jediného společníka např. i včetně akcií vlastněných zrušenou společností.
[1] § 6
Obchodním majetkem podnikatele, který je fyzickou osobou, se pro účely tohoto zákona rozumí majetek (věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty), který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání. Obchodním majetkem podnikatele, který je právnickou osobou, se rozumí veškerý jeho majetek.
[2] Dědič, Jan. Obecně o právech a povinnostech akcionáře (Obchodní právo č. 1/1996)
[3] Tamtéž
[4] Dědič, Jan. Akciová společnsot (6.vydání). Str. 618.
0 komentářů:
Okomentovat