S určitým odstupem bych rád referoval o své nedávné návštěvě Berlína a zároveň tím otevřel novou rubriku - právních cestopisů.
Ve dnech 28. a 29. ledna se v Berlíně konala vědecká konference „Constitutionalism in a New Key“, poeticky přeloženo jako „Konstitucionalismus v nové tónině“ věnovaná aktuálním otázkám ústavního a mezinárodního práva ale i právní filozofie. Hlavním lákadlem konference byla účast právnické „star“ první kategorie Ronalda Dworkina, ale i účast českého zástupce Jana Komárka, v barvách London School of Economics (elitní to univerzitě, na které však nenechá Sir. Humphrey Appleby nikdy nit suchou…)
Konferenci inicioval profesor Mattias Kumm z berlínského Výzkumného centra sociálních věd (WZB), které ji spolupořádalo s Humboltovou univerzitou. Obě tyto instituce pak postupně poskytly své prostory..
Berlín jsem si pamatoval ze své dosud jediné letní návštěvy jako ohromující a svěží město. Zeleň zalitá sluncem, prostorné třídy a rozlehlé paláce. V duchu jsem pak později cítil záchvěvy soucitu s křivdou, když nebyl Berlín nikdy uváděn jako příklad krásného města s příjemnou atmosférou.
Z tohoto přesvědčení jsem však prozřel. Ubytovna U tří malých prasátek v Berlíně byla sice relativně přívětivá, nicméně její okolí na Stresemanstraße bylo depresivní a berlínské paláce mi přišly spíše sychravé než velkolepé.
První den se pak konference konala přímo ve středu Humboltovy univerzity na hlavní třídě Unter den Linden, což představovalo „krásnou“ půlhodinovou procházku. Berlín však již tehdy nastavil jinou tvář…mrazivou, strohou a mrtvou…Jen najít možnost se rozumně napojit a najíst byl úkol hodný Herkula..
Samotná konference a zejména její styl však mrazivou atmosféru prolomily. Překvapila mě relativně malá účast publika, organizace však byla téměř německy přesná. Všemi panely se jako červená nit vinula myšlenka ústavního pluralismu, mezinárodního konstitucionalismu a ústavnosti za hranicí „vestfálského“ státu. Příspěvky byly doplněny bohatou a živou diskuzí, která často obrušovala příliš vysoké ambice teoretických konceptů jednotlivých účastníků.
Náročný program polevil večer a tak bylo možné ochutnat typické berlínské turecké jídlo a výborné pivo. Druhý den se však konference přesunula ještě do neutěšenějších lokací urbanistického marasmu na břehu místního kanálu…
Zato Ronald Dworkin prokázal, že je i ve svých letech stále obrovskou osobností a ač s ním autor těchto řádek většinou nemůže souhlasit, vzbudil v něm patřičný respekt. Ve svém příspěvku pak provokativně nastínil reformu mezinárodního práva na bázi OSN, v jejímž rámci by byl princip konsenzu nahrazen principem salience (významné většiny) v rámci valného shromáždění OSN. Tento utopický model je patrně spíše výkřikem do vzdálené budoucnosti, ale říká se nikdy neříkej nikdy…
Celkově byla konference rozporuplná. Její myšlenky byly až moc odtrženy od praxe a opuštění modelu „vestfálských“ států také nedostalo pořádného argumentačního zastání..nicméně bylo zajímavé takové vize slyšet a kriticky zhodnotit...
Ve dnech 28. a 29. ledna se v Berlíně konala vědecká konference „Constitutionalism in a New Key“, poeticky přeloženo jako „Konstitucionalismus v nové tónině“ věnovaná aktuálním otázkám ústavního a mezinárodního práva ale i právní filozofie. Hlavním lákadlem konference byla účast právnické „star“ první kategorie Ronalda Dworkina, ale i účast českého zástupce Jana Komárka, v barvách London School of Economics (elitní to univerzitě, na které však nenechá Sir. Humphrey Appleby nikdy nit suchou…)
Konferenci inicioval profesor Mattias Kumm z berlínského Výzkumného centra sociálních věd (WZB), které ji spolupořádalo s Humboltovou univerzitou. Obě tyto instituce pak postupně poskytly své prostory..
Berlín jsem si pamatoval ze své dosud jediné letní návštěvy jako ohromující a svěží město. Zeleň zalitá sluncem, prostorné třídy a rozlehlé paláce. V duchu jsem pak později cítil záchvěvy soucitu s křivdou, když nebyl Berlín nikdy uváděn jako příklad krásného města s příjemnou atmosférou.
Z tohoto přesvědčení jsem však prozřel. Ubytovna U tří malých prasátek v Berlíně byla sice relativně přívětivá, nicméně její okolí na Stresemanstraße bylo depresivní a berlínské paláce mi přišly spíše sychravé než velkolepé.
První den se pak konference konala přímo ve středu Humboltovy univerzity na hlavní třídě Unter den Linden, což představovalo „krásnou“ půlhodinovou procházku. Berlín však již tehdy nastavil jinou tvář…mrazivou, strohou a mrtvou…Jen najít možnost se rozumně napojit a najíst byl úkol hodný Herkula..
Samotná konference a zejména její styl však mrazivou atmosféru prolomily. Překvapila mě relativně malá účast publika, organizace však byla téměř německy přesná. Všemi panely se jako červená nit vinula myšlenka ústavního pluralismu, mezinárodního konstitucionalismu a ústavnosti za hranicí „vestfálského“ státu. Příspěvky byly doplněny bohatou a živou diskuzí, která často obrušovala příliš vysoké ambice teoretických konceptů jednotlivých účastníků.
Náročný program polevil večer a tak bylo možné ochutnat typické berlínské turecké jídlo a výborné pivo. Druhý den se však konference přesunula ještě do neutěšenějších lokací urbanistického marasmu na břehu místního kanálu…
Zato Ronald Dworkin prokázal, že je i ve svých letech stále obrovskou osobností a ač s ním autor těchto řádek většinou nemůže souhlasit, vzbudil v něm patřičný respekt. Ve svém příspěvku pak provokativně nastínil reformu mezinárodního práva na bázi OSN, v jejímž rámci by byl princip konsenzu nahrazen principem salience (významné většiny) v rámci valného shromáždění OSN. Tento utopický model je patrně spíše výkřikem do vzdálené budoucnosti, ale říká se nikdy neříkej nikdy…
Celkově byla konference rozporuplná. Její myšlenky byly až moc odtrženy od praxe a opuštění modelu „vestfálských“ států také nedostalo pořádného argumentačního zastání..nicméně bylo zajímavé takové vize slyšet a kriticky zhodnotit...
Závěrem jen nutno dodat, že počasí tentokráte Berlínu nedodalo na síle a nebyl čas projít místní úchvatná muzea...takže nové hodnocení tohoto gigantického města není úplně objektivní, stejně tak jako hodnocení vědecké konference pohledem nadnárodního skeptika...
0 komentářů:
Okomentovat