Solidární, dílčí, nedílné závazky a ještě něco navíc? K otázce věřitelské a dlužnické plurality v právních vztazích

Po troše řádění na poli působnosti evropského práva a ochrany lidských práv v rámci Rady Evropy a EU se opět tímto krátkým příspěvkem vracím do české kotliny, a to k teorii soukromého práva. V podstatě každá učebnice občanského nebo obchodního závazkového práva se tu a tam dotkne otázky plurality subjektů závazkových právních vztahů. Občanský zákoník upravuje subjektivní kumulaci v § 511 a násl. a obchodní zákoník v § 293 a násl. (právní úprava v obchodním zákoníku je přitom jen částečná).  V literatuře se běžně uvádí, že v případě, že na jedné straně závazkového právního vztahu  (dále rovněž jen "závazku") vystupuje více subjektů, můžeme rozlišovat závazek dílčí, solidární nebo nedílný. Smyslem tohoto příspěvku je poukázat na některé anomálie, které v soukromém právu vznikají při mnohosti subjektů závazkových právních vztahů.

Dílčí závazky představují nejjednodušší případ spoluvěřitelské či spoludlužnické plurality. Jsou upraveny v §  512 odst. 1 ObčZ. Dílčí závazky vycházejí z toho, že každý spoludlužník je zavázán co do výše svého dluhu, resp. každý spoluvěřitel je oprávněn co do výše své pohledávky. U dílčích závazků jde v podstatě o agregaci jednotlivých dílčích závazků a každý ze spoludlužníků (spoluvěřitelů) má stejné postavení, jako by byl samostatným dlužníkem (věřitelem). 

U solidarity se rozlišuje solidarita aktivní a pasivní. Aktivní solidarita se uplatní na straně více věřitelů a  solidarita pasivní na straně více dlužníků. Pasivní solidarita spočívá v tom, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně. Věřitel je potom oprávněn požadovat plnění na kterémkoli ze solidárně zavázaných dlužníků. V tomto případě jsou podíly dlužníků ve vztahu k věřiteli irelevantní a na významu nabývají teprve při vzájemném vypořádání mezi spoludlužníky (následný regres). U aktivní solidarity je dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně. Dlužníka může kdokoli z věřitelů požádat o celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první (§ 513 ObčZ). Splněním jednomu z věřitelů dojde k zániku dluhu. Dlužník je povinen plnit tomu věřiteli, kdo o plnění požádá jako právní. Pokud k požádání nedojde, je oprávněn dlužník plnit kterémukoli věřiteli.

Nejkomplikovanější situace nastává v případě nedílných závazků. Dílčí a solidární závazky se týkaly dělitelného předmětu plnění (tj. takového předmětu plnění, který umožňuje, aby každý dlužník plnil, resp. každý věřitel přijal pouze díl - např. peníze). V případě, že předmětem závazku je nedělitelné plnění a ve vztahu k předmětu plnění nastaně subjektivní pluralita, hovoříme o nedílných závazcích. Nedílné závazky přitom zákon upravuje pouze pro případ více věřitelů (§ 512 odst. 2 ObčZ, resp. § 296 ObchZ). U nedílných závazků podle občanského zákoníku je dlužník povinen plnit buď jen všem spoluvěřitelům najednou, anebo pouze jednomu z nich, avšak se souhlasem ostatních spoluvěřitelů. Naopak u nedílných závazků podle § 296 ObchZ platí, že může plnění požadovat kterýkoli z věřitelů, nevyplývá-li ze zákona nebo smlouvy něco jiného (pro obchodní závazkové vztahy se proto neuplatní třetí a čtvrtá věta § 512 odst. 2 ObčZ). 

První z anomálií na straně plurality účastníků právních vztahů je případ tzv. společného obchodního podílu podle § 114 odst. 3 ObchZ (v této souvislosti jen krátce upozorňuji, že obchodním podílem podle § 114 odst. 3 ObchZ je nejen obchodní podíl v "podílovém spoluvlastnictví", ale také obchodní podíl ve společném jmění manželů, který byl nabyt oběma manžely současně - pokud se mnou chcete někdo diskutovat o této otázce, určitě se tomu nebráním a přidám argumentaci pod tento příspěvek).  

Ustanovení § 114 odst. 3 ObchZ stanoví, že obchodní podíl může být ve společném majetku více osob. Svá práva ze společného obchodního podílu mohou tyto osoby vykonávat jen společným zástupcem a k splácení vkladu jsou zavázáni společně a nerozdílně. Na vztahy mezi osobami, jimž náleží obchodní podíl, se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví.  

Na první pohled to u společného obchodního podílu podle § 114 odst. 3 ObchZ vypadá, že zde máme klasický případ aktivní a pasivní solidarity. Zdání však, podle mého názoru, klame.  

Pokud jde o pasivní solidaritu, postupem času se pomocí teleologického výkladu dospělo k tomu, že se pasivní solidarita u spolumajitelů obchodního podílu nevzahuje jen ke splacení vkladu (jak nevhodně říká § 114 odst. 3 ObchZ), ale také k plnění dalších povinností společníka ve společnosti s ručením omezeným (pro úplnost doplňuji, že půjde, podle mého názoru, nejen o plnění povinností peněžitých, ale také nepeněžitých). Dá se tedy uzavřít, že u obchodního podílu v "podílovém spoluvlastnictví" máme  určitě pasivní solidaritu. 

Mnohem více otázek však vyvolává otázka aktivní solidarity. Pokud se vůbec někdo touto otázkou zabývá, potom tvrdí, že v návaznosti na přiměřené použití § 139 odst. 1 ObčZ, který se týká právních úkonů  s věcí v podílovém spoluvlastnictví (pozn. § 114 odst. 3 ObchZ odkazuje na přiměřené použití ustanovení o spoluvlastnictví), mají spolumajitelé obchodního podílu postavení společně a nerozdílně oprávněných věřitelů. Jinými slovy právní věda tvrdí, že u spolumajitelů obchodního podílu máme jak pasivní, tak aktivní solidaritu. V minulosti tento závěr podpořila např. doc. Štěnglová a ústně jsme na toto téma diskutovali rovněž s JUDr. Čechem.  Myslím si však, že jde o trochu zjednodušený závěr (abych byl fér, tak musím doplnit, že JUDr. Čech tehdy se mnou diskutoval bez jakékoli přípravy).

Vzhledem k tomu, že § 114 odst. 3 ObchZ obsahuje zcela jasné ustanovení o tom, že práva ze společného obchodního podílu (práva společníka plynoucí z účasti na společnosti s ručením omezeným) mohou jeho spolumajitelé vykonávat jen společným zástupcem, pak je podle mého názoru aktivní spolumajitelská solidarita v tomto ohledu do značné míry omezena, ne-li rovnou vyloučena. Aktivní solidarita spočívá v tom, že v právním vztahu vystupuje více věřitelů, z nichž každý může po dlužníku požadovat celé identické plnění. Dlužník je povinen plnit jen jednou a uspokojí-li jednoho ze solidárních věřitelů, solidární závazek tím zaniká a ostatní věřitelé již po něm nemohou nic žádat (volná citace Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. Občanský zákoník II. Praha : C.H. Beck, 2008, str. 765). V rámci právní úpravy solidarity v závazkově právních vztazích se dále, podle mého názoru, projevují prvky zastoupení. Proto každý ze spoludlužníků nebo spoluvěřitelů může být považován za zástupce ostatních spoludlužníků nebo spoluvěřitelů. Vzhledem k tomu, že § 114 odst. 3 ObchZ obsahuje ve vztahu k výkonu práv z obchodního podílu ke společnosti  s ručením omezeným to, že budou vykonávána společným zástupcem, potom je možnost zastoupení jiným spolumajitelem na straně věřitelské, podle mého názoru, vyloučena (pokud nebude společným zástupcem). Obchodní zákoník je v tomto smyslu zvláštním právním přepisem, který vylučuje, aby byl zástupcem všech spolumajitelů každý jednotlivý spolumajitel obchodního podílu, a to přesto, že mezi právní úpravou v občanském zákoníku (§ 139 odst. 1 ObčZ) a právní úpravou v obchodním zákoníku (§ 114 odst. 3 ObchZ) panují v tomto smyslu terminologické odlišnosti. Pokud tedy z právních úkonů týkajících se společného obchodního podílu (resp. při výkonu práv z obchodního podílu) vznikne spolumajitelům nějaké právo, je toto právo oprávněn, podle mého názoru, uplatňovat pouze společný zástupce spolumajitelů, který jedná jejich jménem a pouze tomuto společnému zástupci má být z titulu existence tohoto práva plněno. Jinými slovy pohledávku odpovídající např. právu na podíl na zisku nemůže společnost splnit tak, že bude plnit kterémukoli ze spolumajitelů obchodního podílu (jak by tomu bylo za běžných okolností v rámci aktivní solidarity), ale oprávněnou osobou k tomuto plnění bude společný zástupce spolumajitelů, resp. společný zástupce, kterého si za účelem výkonu tohoto práva spolumajitelé zvolí (byť společný zástupce nebude věřitelem). 

Při debatě s JUDr. Čechem v minulosti jsem nebyl ještě natolik teoreticky připraven, abych dokázal vyvrátit jeho argument, že je nutno i takovou pluralitu označit jako aktivní solidaritu. Tehdy mi argumentoval tím, že zde buď bude dána aktivní solidarita, anebo půjde o dílčí závazky. A s ohledem na to, že jsme se shodli na tom, že o dílčí závazky nejde, potom uzavřel, že jde o aktivní solidaritu. V diplomové práci jsem nakonec zvolil opatrné označení "aktivní solidarita sui generis", ale v dnešní době bych se nebál tvrdit, že zde o aktivní solidaritu nejde vůbec, nýbrž jde o věřitelskou pluralitu sui generis (bez vazby na aktivní solidaritu jako takovou). Mám totiž za to, že zvláštní případy plurality nastávají v právním řádu i v jiných případech a ani zde nemůžeme vystačit s běžně traktovanou trichotomií dílčích, solidárních a nedílných závazků. 

Dalším případem, kdy nám prostě tato teoretická trojka nevystačí je případ převzetí dluhu podle § 531 odst. 2 ObčZ, tj. převzetí dluhu bez dohody s původním dlužníkem na základě smlouvy s věřitelem. Jestliže totiž někdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka. I když se v tomto případě postaví nový dlužník vedle původního dlužníka, nepůjde o pasivní solidaritu. Nový dlužník se totiž sice stává dlužníkem vedle původního dlužníka a plněním věřiteli dluh (obou) zanikne (neurčí-li smlouva s věřitelem podle § 531 odst. 2 ObčZ jinak). Přesto však v tomto případě mezi oběma dlužníky nenastane po splnění dluhu případ, že se mezi sebou budou vypořádávat podle výše svých podílů. Neuplastní se zde tedy § 511 odst. 3 ObčZ, který je typický pro pasivní solidaritu. I v případě převzetí dluhu podle § 531 odst. 2 ObčZ proto můžeme tvrdit buď to, že jde o pasivní solidaritu sui generis, anebo prostě tvrdit, že jde o zvláštní případ dlužnické plurality, pro který právní věda (podobně jako v případě věřitelské plurality podle § 114 odst. 3 ObchZ) nenabízí vhodnou škatulku.

Myslím si, že lze argumentovat oběma způsoby, ale jsem přesvědčen, že tyto dva případy nejsou jediné, kdy v právním vztahu vystupuje více subjektů na straně věřitelské či dlužnické a  přitom nejde o dílčí, solidární ani nedílné závazky.