Evropský soud pro lidská práva a Soudní dvůr EU - přezkum evropského práva po přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech

Myslím, že je na čase dokončit můj "triptych" o lidských právech v EU. Sliboval jsem, že na blog přidám mou vizi přezkumu lidských práv v EU po přistoupení EU k Evropské úmluvě o lidských právech (dále jen "Úmluva"). Přistoupení EU k Úmluvě vyvolává, podle mého názoru, v podstatě dvě právní otázky. První z nich se týká změny v systému ochrany lidských práv v rámci EU z pohledu fyzických a právnických osob, tj. stěžovatelů na porušení základních lidských práv. Druhá otázka se pak týká vnějších vztahů EU a má více mezistátní charakter. V Antverpách jsem se přibližně před půl rokem vydal právě první cestou, tj. změnou v systému ochrany lidských práv v EU z pohledu stěžovatele. Otázka vnějších vztahů EU však není o nic méně zajímavá. Přidávám zde odkaz na článek (od Tobiase Locka), ve kterém se autor mimo jiné vypořádává s mezistátními stížnostmi podle čl. 33 Úmluvy, a to včetně otázek problematických rozhodnutí Evropského soudního dvora (dále jen "ESD") typu Mox Plant. Lockův článek si lze přečíst zde.

Na úvod krátký příspěvek obecně. ESD dlouhodobě judikuje, že členské státy mají povinnost dodržovat základní lidská práva (a zejména potom Úmluvu, která tvoří integrální součást obecných principů evropského práva) v případě, že jednají v rozsahu působnosti evropského práva ("act within the scope of european law"). Něco podobného zaznělo už v mém předchozím článku, kde jsem hodnotil rozsah působnosti Charty základních práv EU (dále jen "Charta"). I u Charty se totiž prosadila omezená působnost (čl. 51) namísto obecného referenčního hlediska kontroly ústavnosti, jak se domnívají někteří čeští politici. Otázka, kdy členské státy jednají v rozsahu působnosti evropského práva je klíčová. Na toto téma se rozšiřuje judikatura a v mnoha otázkách se jedná o velice kontroverzní rozsudky. Bible evropského práva (učebnice od Craiga a de Búrcy) perfektně zobecňuje závěry judikatury v této oblasti a rozděluje případy, kdy členské státy jednají v rozsahu působnosti evropského práva (a tím pádem jsou vázáni Úmluvou) na tři případy:

1. Jestliže aplikují ustanovení evropských předpisů založených na ochraně základních lidských práv ("apply provisions of EU legislation based on protection for human rights"),
2. Jestliže implementují nebo vymáhají akty EU ("act as “agents” implementing or enforcing EU measures"),
3. Jestliže se odchylují od aktů evropského práva ("derogate from measures of EU law").

Ve všech shora uvedených případech byl dosud ESD kompetentní k hodnocení souladu jednání členského státu s Úmluvou. V mém článku se tohoto schématu přidržuji a hodnotím, kdo by měl být zodpovědný za případná porušení Úmluvy.

Blog 2

Dosud se o těchto věcech příliš nepsalo, ale pro zájemce zde přidávám odkaz na článek na SSRN od Tobiase Locka, který byl publikován teprve pár měsíců po odevzdání mé práce v Antverpách. Tento článek se zabývá rovněž změnami v systému ochrany lidských práv v EU z pohledu stěžovatelů na porušení Úmluvy. Těší mě, že jsem výše uvedený článek napsal právě před Lockem. Na řadu otázek jsem zdá se zapomněl, ale aspoň mohu říct, že jsem byl jedním z prvních, kdo se nad změnou systému soudní ochrany v EU z pohledu jednotlivce zamyslel.