Nejvyšší soud v létě tohoto roku poměrně razantně zasáhl do vnímání místa výkonu práce a otevřel nové možnosti, jak ho pro zaměstnavatele pohodlně sjednat a dokonce jednostranně měnit! Místo výkonu práce je jedno z nezbytných ujednání v pracovní smlouvě. Musí být sjednáno určitě, srozumitelně a logicky, tak, aby obě strany pracovněprávního vztahu byli chráněny právní jistotou.
Z hlediska určitosti ujednání o místě výkonu práce jde o to, zda je z něho možno vyvodit kdy zaměstnanec koná práci v místě, které je takto určeno pracovní smlouvou, a kdy vykonává (nebo je po něm požadováno, aby vykonával) práci v jiném místě.
Místo práce je samozřejmě vhodné sjednat přiměřeně obecně. Napříkald preferujeme obecné "Praha" před "Praha 1, Pštrossova ulice 22". Tím odstraňujeme zbytečnou nutnost měnit smlouvu při každém sebemenším stěhování zaměstnavatele, ale zároveň chráníme zaměstnance, před nuceným stěhováním na druhý konec republiky bez dalšího vyjdnávání. Přeci jen právo je tu zejména k ochraně lidí a jejich zájmů...
Nicméně, jak bylo naznačeno výše, Nejvyšší soud prohlásil, že ujednání o místě výkonu práce ve znění ,,výrobní a obchodní provozovny zaměstnavatele“, jasně definuje, které části zaměstnavatele (jeho provozovny) a jakého druhu (výrobní a obchodní) mohou být místem výkonu práce. V takovém případě bylo místo výkonu práce určeno naprosto jednoznačně a srozumitelně a určitě.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4213/2009)
Navíc místo výkonu práce sjednané mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jako ,,výrobní a obchodní provozovny zaměstnavatele,,( vzhledem ke své definici) se může měnit podle toho, zda a k jakým změnám v organizační struktuře zaměstnavatele dochází. Podle soudu je tedy napříště naprosto konformním i místo, které zaměstnavatel de facto určí až během trvání zaměstnání vybudováním např. nové provozovny na druhém konci republiky (nebo snad i v zahraničí).
Pokud zaměstnanec odmítne na takovémto místě nastoupit do práce, může s ním zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr! Jestliže totiž zaměstnanec dává zřetelně najevo, že odmítá vykonávat práci podle pracovní smlouvy, nelze podle soudu po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby čekal, až se zaměstnanec dopustí neomluvené nepřítomnosti na pracovišti ve větším rozsahu. Zaměstnanec obchodního řetězce (např. prodavač) v Karlových Varech tak může dostat v pátek příkaz, že od pondělí nastupuje v Rožnově pod Radhoštěm nebo dokonce někde uprostřed státu Washington, přijde Vám to normální?
1 komentářů:
Toto rozhodnutí mě zase tolik nepřekvapuje. Dlouhodobě se senát Putna, Drápal, Novotný staví velice benevolentně ke sjednávání místa výkonu práce v pracovních smlouvách. Podle Drápala by obstála např. i Evropa. Jednou jsem se s ním snažil diskutovat o této problematice. Poukazoval jsem zejména na vágnost takto sjednaného místa výkonu práce a na otázky ochrany zaměstnance v zákoníku práce. Zaměstnanec totiž mnohdy představuje slabší článek při vyjednávání o pracovním poměru. Ale byl neoblomný (pomiňme přitom, že jeho argumentace se opírala jen o to, že je to sjednáno a basta!).
Neříkám, že s tím souhlasím, ale toto rozhodnutí prostě nepovažuji s ohledem na jejich dlouhodobé postoje za překvapivé. A je pravda, že tomuto postoji odpovídaly i naše pracovní smlouvy na gymnáziu.
Okomentovat