Lisabonská smlouva a změny evropského práva hmotného?

Od 1. prosince 2009 vstoupila v platnost tzv. Lisabonská smlouva. Tato smlouva do značné míry přetvořila podobu Evropských společenství (do budoucna již jen Evropské unie), na kterou jsme byli zvyklí dosud. Díky Lisabonské smlouvě došlo ke změně Smlouvy o založení Evropských společenství ("SES") na Smlouvu o fungování EU ("SFEU") a Smlouva o EU ("SEU") byla podstatným způsobem novelizována a doplněna. Celá řada příspěvků, které se objevují na internetu a v odborné literatuře se zabývají vlivem Lisabonské smlouvy na fungování EU. S novelizacemi a změnami v názvech zakládajících smluv se mění třípilířová struktura EU na strukturu "dvoupilířovou", dochází k opětovnému přečíslování těchto smluv, Evropská rada se stává plnohodnotnou institucí EU, máme ministra zahraničí EU apod. Podstatně méně článků se potom zabývá změnami, které Lisabonská smlouva vnáší do evropského práva hmotného a do práva, které se bezprostředně může dotknout nás "smrtelníků", tedy těch, pro něž studium legislativního procesu, způsobů hlasování v evropských institucích a další podobné "lahůdky" nemusí být zrovna oblíbeným koníčkem. Podle mého názoru lze Lisabonskou smlouvu označit spíše za institucionální a procedurální novinku, neboť, jak se pokusím naznačit, v ostatních ohledech o převratných změnách hovořit nelze (snad kromě toho otravného přečíslování a "překopání" smluv).

Hmotným právem EU rozumím evropské ekonomické právo a evropské soutěžní právo. Evropské ekonomické právo se zabývá budováním jednotného vnitřního trhu z hlediska odstraňování bariér bránících volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Evropské soutěžní právo pak chrání jednotný vnitřní trh před jeho narušením ze strany ekonomických operátorů, kteří na něm působí. Co je tedy nového v těchto subsystémech evropského práva hmotného?

Pokud jde o evropské soutěžní právo, lze shrnout, že zde dochází k jistým změnám pokud jde o státní podpory. Změny jsou následující:

1. Čl. 107 odst. 2 písm. c) SFEU nově umožňuje pět let po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost zrušení "blokové" slučitelnosti se společným trhem pokud jde podpory poskytované hospodářství určitých oblastí SRN postižených rozdělením Německa.
2. Čl. 107 odst. 3 písm. a) SFEU nově rozšiřuje možnost považovat za slučitelné se společným trhem podpory regionům uvedeným v čl. 349 SFEU.
3. Čl. 108 odst. 4 SFEU je novým článkem.

V ostatních ohledech však k nedochází prakticky k žádné změně a vzhledem k tomu, že vnitřní trh v současné době zahrnuje systém zajišťující, aby hospodářská soutěž nebyla narušována (Protokol o vnitřním trhu a hospodářské soutěži), není třeba se obávat absence kompetencí evropských institucí pokud jde o evropské soutěžní právo [narážím na některé obavy z absence čl. 3 odst. 1 písm. g) SES v SFEU].

Pokud jde o pro mě mnohem zajímavější odvětví evropského práva hmotného, tedy evropského ekonomického práva, zde změn rovněž mnoho nenajdeme. Pomineme-li více "proobčanskou" terminologii, pak jedinou změnou je jiná terminologie pokud jde o občanství EU. Tu však najdeme jen v anglické verzi textu a je tudíž otázkou, jakou je ve skutečnosti novinkou to, že SES hovoří o "additional" roli občanství EU a SFEU hovoří o "complementary" roli tohoto občanství, když český překlad zůstal nedotčen při použití slůvka [občanství Unie] "doplňuje". Změna terminologie ze "státní příslušnosti" na "občanství" není pro účely tohoto článku podstatná (přestože státní příslušnost je pojmem širším).

Významnou novinkou je samozřejmě právně závazná Charta základních práv EU, avšak její význam a role v evropském právu hmotném by si zasloužil zvláštní článek.

Pro úplnost přidávám odkaz na "table of equivalents", který trochu "zlehčuje" orientaci v té hromadě "novinek".

http://www.oup.com/uk/orc/bin/9780199544424/resources/table/hargreaves_lisbon_table_equivalence.pdf

P.S. Ve vztahu k evropskému ekonomickému právu je možná škoda, že nedošlo k novelizaci bývalého čl. 30 SES (dnes čl. 36 SFEU) o dosud toliko judikovanou výjimku z volného pohybu zboží týkající se ochrany životního prostředí. Evropský soudní dvůr (který se dnes k mé nelibosti již nazývá Soudní dvůr Evropské unie) měl totiž jisté aspirace s ochranou životního prostředí zacházet jako s kategorií vyjímek obsažených v čl. 30 SES. Jinými slovy měl vůli připustit diskriminační restrikce odůvodněné požadavkem ochrany životního prosředí (Wallon Waste, PreussenElektra). Jeho přístup do jisté míry stíral hranici mezi "kategorickými požadavkami" státu (tj. judikovanými výjimkami z volného pohybu) a taxativním výčtem výjimek uvedeným v SES. Tato skutečnost může svědčit o tom, že Soudní dvůr EU postupně směšuje kategorické požadavky se smluvními výjimkami. Tento přístup však z hlediska právní jistoty nepovažuji za příliš šťastný (Soudní dvůr např. přibližoval čl. 30 SES a další smluvní exempce tak, že zpřísňoval test proporcionality, čímž do značné míry eliminoval možnost diskriminačních omezení, které by teoreticky při aplikaci výjimek uvedených v čl. 30 SES měly být možné). O právní jistotě a Soudním dvoru EU však až v jednom z jiných článků...