V právní praxi se dříve nebo později každý právník střetne s problémem doručování, ať již podle občanského soudního řádu, správního řádu či nějakého jiného předpisu. Nejzajímavější je však každodenní doručování mezi smluvními stranami bez ingerence státní moci, nejpozoruhodnější je pak doručování podle pracovního práva.
V běžném životě se doručuje každodenně zejména na bázi prachobyčejných společenských interakcí, různé oferty nabízené v metru, letáky ve schránkách, dopisy podvodníků i samaritánů, pozvánky či složenky, doporučené balíky či elektronické výhrůžky…to vše běžně dostáváme a často nereflektujeme, někdy však do nových právních vztahů vstupujeme.
Kdy je však běžně doručeno, pokud nedojde k přímé interakci? Občanský zákoník je poměrně lakonický: Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, dí odst. 1 § 45 občanského zákoníku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 442/2003 pak tuto normu rozvádí a vysvětluje takto: „Právní úkon není perfektní, nedošel-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta. Projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tedy jakmile nabude adresát objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od tohoto okamžiku je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. To, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu přitom není nezbytné; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah“.
V běžném životě se doručuje každodenně zejména na bázi prachobyčejných společenských interakcí, různé oferty nabízené v metru, letáky ve schránkách, dopisy podvodníků i samaritánů, pozvánky či složenky, doporučené balíky či elektronické výhrůžky…to vše běžně dostáváme a často nereflektujeme, někdy však do nových právních vztahů vstupujeme.
Kdy je však běžně doručeno, pokud nedojde k přímé interakci? Občanský zákoník je poměrně lakonický: Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, dí odst. 1 § 45 občanského zákoníku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 442/2003 pak tuto normu rozvádí a vysvětluje takto: „Právní úkon není perfektní, nedošel-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta. Projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tedy jakmile nabude adresát objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od tohoto okamžiku je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. To, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu přitom není nezbytné; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah“.
