Promlčení v novém občanském zákoníku - k počátku běhu a délce promlčecí lhůty

Myslím, že je potřeba trochu oživit náš skomírající blog, a proto se této úlohy zhostím v rámci tohoto postu.

Právní úpravu promlčení považuji společně s úpravou dědictví a bezdůvodného obohacení za nejkomplikovanější oblasti nového občanského zákoníku. V případě promlčení a bezdůvodného obohacení však nejde o komplikovanost v pravém slova smyslu, neboť nová právní úprava je pouze velmi složitě čitelná, zatímco při jejím pochopení je její výklad podle mě snadný. Cílem tohoto článku je zpřístupnit srozumitelnější cestou právní úpravu promlčení v novém občanském zákoníku. Zejména otázku počátku běhu a délky promlčecí lhůty, která si myslím není úplně nejšťastněji řešena v nové právní úpravě (byť jen z hlediska čitelnosti této právní úpravy). Článek nemá rozhodně ambici nabídnout cokoli jiného, než je uvedeno v zákoně. Nicméně způsob výkladu zákona je v tomto článku podle mě lépe přizpůsoben zažitému chápání promlčení ve starém občanském zákoníku (navíc se snaží některá ustanovení spojit), a proto někomu může prospět v praxi či při studiu.  

Ač to nový občanský zákoník trochu skrývá, stojí podle mě na obecné koncepci, že se právo promlčuje v subjektivní nebo objektivní promlčecí lhůtě. To je podle mě novinka, neboť starý občanský zákoník zaváděl subjektivní promlčí lhůty jen pro některá práva (např. právo na náhradu škody), zatímco jinak platilo (např. u práva na plnění), že se promlčovalo okamžikem, kdy mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 odst. 1 starého občanského zákoníku). 

Mladá Fronta DNES již není Mladá Fronta?

Úřad průmyslového vlastnictví zneplatnil v rozhodnutí o rozkladu ochrannou známku Mladá Fronta DNES.

 

Toto rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) tak opět rozvířilo vody dlouholetého sporu mezi žalovanou mediální skupinou Mafra, které patří jeden z nejčtenějších deníků Mladá Fronta Dnes a žalující stranou, vydavatelstvím Mladá Fronta. Spor o název deníku se vedl již od roku 2005, kdy se k Městskému soudu v Praze dostala žaloba a nařčení z nekalosoutěžního jednání od vydavatelství Mladá Fronta, která požadovala, aby se skupina MAFRA zdržela pojmenování deníku Mladá Fronta DNES. Se žalobou neuspěla následně u soudu Vrchního ani Nejvyššího a dokonce i Ústavní soud v červenci 2013 odmítl stížnost Mladé Fronty na nespravedlivý soudní proces.
Kombinovaná ochranná známka Mladá Fronta byla zapsána roku 1994 a nyní byla zrušena rozhodnutím předsedy ÚPV z 2. srpna letošního roku. V odůvodnění mimo jiné uvádí, že logo vydavatelství Mladé Fronty představuje prioritně starší ochrannou známku a že vzhledem k velikosti a tradici obou vydavatelství je záměna u spotřebitelské veřejnosti velmi pravděpodobná. 

Rozhodnutím o neplatnosti byla  známka zneplatněna ex tunc, tj. již od svého zapsání a vydavatelství Mladá Fronta prohlašuje, že se chystá skupinu Mafra za ušlý zisk žalovat.

Nicméně dané rozhodnutíé nám nabídlo i několik dalších zajímavých otázek.  ÚPV například usoudil, že ačkoliv  vlastník napadené ochranné známky vydává deník Mladá fronta DNES již 20 let, tato skutečnost neznamená, že daná ochranná známka nemůže klamat veřejnost. Jedná se o dva silné nakladatelské domy působící na stejném trhu, a s ohledem na dlouhý časový úsek od počátku vydávání deníku „mladá fronta“ není možno s jistotou tvrdit, že u spotřebitelské veřejnosti, která již prošla několika generacemi, záměna uvedených produktů/služeb nenastává. Kromě toho, jak již bylo judikováno, není potřeba prokazovat, že k takovéto záměně skutečně, popř. kolikrát, došlo, stačí její potenciální možnost.

K poukazu vlastníka na ustanovení § 12 zákona č. 441/2003 Sb., podle něhož po uplynutí doby 5 let od zápisu nelze požadovat výmaz ochranné známky, ÚPV lakonicky uvádí, že sankce v podobě ztráty možnosti zakázat užívání pozdější ochranné známky se vztahuje výhradně na vlastníka starší ochranné známky a uživatele nezapsaného označení. Výkladem tohoto ustanovení lze dle ÚPV dovodit, že se v případě návrhu na neplatnost vztahuje výlučně na návrhy podané podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., tedy na návrhy uplatňované třetími osobami ze soukromoprávních (relativních) důvodů.

Podle tiskové zprávy společnosti Mafra se rozhodnutí ÚPV, vzhledem k předchozím soudním rozhodnutím, deníku Mladá Fronta DNES nedotýká, hodlá ho dále vydávat a proti rozhodnutí ÚPV nejspíše podá žalobu k Městskému soudu v Praze. Nic tedy parně není úplně definitivní.

Přihlašování přeshraničních pohledávek v insolvenčním řízení

Finský Nejvyšší soud nedávno vydal zásadní rozhodnutí (KKO:2013/16) týkající se přihlašování přeshraničních pohledávek v insolvenčním řízení. Rozsudek se váže i k u nás účinném Nařízení Rady o úpadkovém řízení (č. 1346/2000) – dále jen „nařízení Rady“. 

Insolvenční správce finské společnosti v úpadku vyzval švédského věřitele (shodou okolností mateřskou společnost zkrachovalé finské společnosti) k přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení.  

Výzva byla ve švédštině, ale nebyla vydána v souladu s článkem 42 nařízení Rady, které vyžaduje užít zvláštní formulář „Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty“ a to ve všech oficiálních jazycích EU!

Švédský věřitel pohledávku řádně nepřihlásil, nicméně zaslal neformální přehled svých pohledávek a požadavků. 

Dle finského insolvenčního práva věřitelé obdrží stejně jako u nás část z konkurzní podstaty majetku podle rozvrhu vypracovaného správcem a potvrzeného soudem. Věřitelé musí řádně a včas přihlásit své pohledávky, aby získali tento nárok.

Oddíl 13, § 16 ods. 2 finského zákona o úpadku (z. č. 120/2004), však poskytuje výjimku a stanoví, že  ozvrh uspokojení věřitelů může být pozměněn, pokud byl nějaký nárok vynechán z důvodu chyby, nedbalosti nebo jiné srovnatelné důvodu, který nelze přičítat věřiteli.
 

Otázka tedy zněla, zda výše uvedené formální pochybení insolvenčního správce zavdává důvod k tomu, aby neformální písemnost věřitele byla považována za řádnou formální přihlášku z důvodů chyb v řízení. Nejvyšší soud dovodil, že se nejedná o takovou chybu v řízení, která by ospravedlnila vadnou přihlášku do řízení začlenit a na jejím základě plnit. 

V daném případě švédský věřitel tvrdil, že nemohl přihlásit svůj nárok z důvodu chyby správce, protože správce nedoručil švédskému věřiteli výzvu ve správné podobě v souladu s článkem 42 nařízení Rady. Tvrdil také, že jeho neformální podání mělo být za přihlášku považováno.

Nejvyšší soud uvedl, že přihláška pohledávky je projev vůle přijímat platby z konkurzní podstaty, ve které musí být pohledávky a jejich důvody dostatečně vymezeny a to i podpůrnými dokumenty. Neformální dopis věřitele za takovou přihlášku být považován nemůže (neobsahoval žádnou podpůrnou dokumentaci ani žádné vyjádření záměru přijímat platby z konkurzní podstaty).

Poté Nejvyšší soud posuzoval správcovu nedůslednost stran výzvy k přihlášení pohledávek. Soud potvrdil, že se o chybu jednalo. Nicméně výzva byla ve švédštině a obsahovala stejné informace jako vyžadují články 40 a 42 nařízení Rady. Nejvyšší soud tedy usoudil, že švédský věřitel potřebné informace v jazyce, jemuž rozuměl obdržel a měl tak všechny předpoklady k tomu přihlášku řádně podat.

Soud proto konstatoval, že správce neporušil práva švédského věřitele a nebylo potřeba opravit nebo změnit potvrzený rozvrh. Nárok švédského věřitele ve výši několika milionů eur byl zcela zamítnut.

Je otázkou zda tento případ nebude mít dohru v rámci evropské jurisdikce. V každém případě z něja však plyne ponaučení, že nedodržení jasných formálních náležitostí dle nařízení Rady ještě nemusí dle národní soudní instance vést k narušení práva zahraničního věřitele a nelze na něj tedy spoléhat.

Kogentní ustanovení zákona o obchodních korporacích

Již více než před rokem vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 90/2012 Sb. zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“ nebo „zákon“)). Jeho účinnost je shodně s novým občanským zákoníkem stanovena na 1.1.2014. 

Naprosto zásadní povinností všech existujících společností bude uvedení ujednání společenských smluv a stanov do souladu s těmi ustanoveními ZOK, od nichž se nelze odchýlit. Ke splnění těchto povinností zákon stanoví šesti měsíční lhůtu, tj. do 30.6.2014. Pokud tomu nebude do té doby učiněno, rejstříkový soud společnost písemně vyzve ke splnění této povinnosti a poskytne jí dodatečnou lhůtu. V případě, že ani po jejím uplynutí společnost základní dokumenty neupraví, soud bude oprávněn na návrh rejstříkového soudu či jiné osoby s právním zájmem společnost zrušit!

Písemná forma smlouvy v novém občanském zákoníku

Těší mě, že se zde začínají objevovat posty o novém občanském zákoníku (dále jen "NOZ"). Ne se vším, co zde Ondra napsal, souhlasím (vlastně spíše nesouhlasím) a svůj nesouhlas dávám najevo v komentářích pod jeho příspěvky. Dovoluji si nicméně přidat krátký post na téma občanského zákoníku i já (ať se zase čtenář může pustit do mě - třeba se zde rozproudí podnětná debata). Věřím rovněž, že mi čas dovolí, abych se o novém občanském zákoníku rozepsal více, protože na rozdíl od Ondry a Roberta Pelikána (aspoň to tak z posledních filipik vyplývá), jsem zastáncem toho, že se řada ustanovení dá vyložit rozumným způsobem. Stačí pouze velmi pozorně (opakuji velmi pozorně - a ještě jednou - velmi pozorně) číst a především číst zákon jako celek. Ač jeho čitelnost není nejlepší, pokud se čte postupně a ne na "přeskáčku", jeho výklad je snažší.

Ale nyní k věci. Pokusím se krátce demonstrovat, že výklad nového občanského zákoníku není tak tragický, pokud se na to jde systematicky. Vezmu si jako příklad formu smlouvy, kterou do jisté míry pranýřoval  právě Ondra ve filipice č. 1.

Filipika proti novému občanskému zákoníku II. (neplatnost)

Tento post navazuje na mou nedávnou obecnou filipiku proti NOZ vyprovokovanou účastí na velmi podnětném kavárenském semináři s Robertem Pelikánem na obdobné téma. 

Každý zastánce NOZ dříve či později vynese jako žaludské eso otázku neplatnosti, na které směle demonstruje „modernost“ nového kodexu a jeho rozchod s paternalistickým, nefunkčním a zastaralým přístupem současného OZ a naopak příklon k autonomii vůle, svobodě stran bez státní ingerence.

Filozofie je jasná, proč máme právní vztahy zatěžovat absolutní neplatností, která často zasahuje do právní jistoty mnoha na sobě nezávislých právních vztahů? Téma absolutní vs. relativní neplatnost by si samozřejmě zasloužilo vlastní příspěvek a v budoucnu se ho určitě i na těchto stránkách dočkáme. 

Vraťme se však zpět k NOZ a jeho údajnému příklonu k autonomii vůle. Je pravdou, že NOZ se od absolutní neplatnosti výrazně odklání a pokud o neplatnosti hovoří má v zásadě na mysli neplatnost relativní, kterou je možné zhojit, je možné s ní pracovat a tak se jeví pro naši dobu mnohem vhodnější a tvárnější. 

Potud je argument validní. Nejeden zastánce NOZ uznává jeho dílčí chyby, ale již jen pro tuto zásadu pro něj má kodex smysl.

O to větší může nastat rozčarování. Robert Pelikán totiž upozorňuje mimo jiné na fakt, že NOZ téměř nic nezakazuje, jeho formulace jsou jiné, brutálnější. Ve více než 120 ustanoveních totiž NOZ přikazuje, že se k něčemu vůbec nepřihlíží.

Filipika proti novému občanskému zákoníku I.

Nedávno jsem se zúčastnil velmi podnětného kavárenského semináře s Robertem Pelikánem, civilistou, který přináší racionální kritiku nového občanského zákoníku („NOZ“), který má vstoupit v účinnost již na konci tohoto roku.

Pelikán předkládá několik koncepčních argumentů proti současné podobě NOZ. V prvé řadě je dle něj chyba vůbec tvořit občanský zákoník na zelené louce. S tím souvisí i přílišný rozmach inspirace, která není postavena na několika stěžejních zdrojích, ale podlehla inflaci informací, čerpá od Rakouska po Québec. Nečerpá však důsledně, dle Pelikána se má právní institut spíše kopírovat doslova otrocky, tak jako sověti okopírovali ukořistěný americký bombardér i s fotoaparátem, který pilot zapomněl na sedačce. Nebyli si jistí, zda nějakým způsobem neslouží k letu. Pokud něčemu nerozumíme, tím spíše je lepší to převzít doslovně. Zákonu je dále vytýkaná přehnaná inspirace předchozími českými kodexy, které sám považuje za totalitní (např. v otázce prekluze). Obecně je pak možné kritizovat zahledění do minulosti (právo pastvy atd.) a archaický jazyk přispívající k neintuitivní skladbě.

Kritici zákona se však pouštějí na tenký led. I když poukážou na konkrétní chybu, jsou okamžitě odmítnuti s tím, že brání totalitní právo a nepřejí zásadě autonomie vůle.

Co je však ideologického na upozornění, že si jednotlivá ustanovení odporují?

Ustanovení 1878 odst. 2 NOZ stanoví: Spojí-li se pohledávka a dluh v osobě jednoho ze spoluvěřitelů, zanikají tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů vůči dlužníku. § 1994 naopak stanoví: Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka. Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.Zřejmá kontradikce.

To samé platí o podstatném ustanovení § 564 NOZ, podle kterého platí, že vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

Dle NOZ tedy můžete změnit písemnou smlouvu i ústní dohodou, pokud to v písemné smlouvě výslovně nezapovíte!

Nebo ne? § 1906 stanoví: Ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.Jak je to s autonomií vůle a jaká je základní filozofie zákona bude předmětem dalšího postu.

Tituly v obchodním rejstříku a myč záchodků

Nedávno jsem se setkal s další změnou v praxi rejstříkových soudů, které odmítají napříště do OR zapisovat akademické tituly statutárních orgánů a společníků, jak bylo dříve zvykem.

V důsledku napojení obchodního rejstříku na základní registry zřízené zákonem č.111/2009 Sb., o základních registrech, přebírá obchodní rejstřík údaje o fyzických osobách zapisovaných do obchodního rejstříku z registru obyvatel (§ 16 a násl. zák. č. 111/2009 Sb.) a jelikož akademické tituly nejsou referenčním údajem evidovaným v registru obyvatel (§ 18 odst. 1 zák. č. 111/2009 Sb.), nestávají se tak ani údajem obchodního rejstříku.

Naděje pro oběti amnestie

V souvislosti s amnestií vyhlášenou 1.1. 2013 prezidentem Václavem Klausem se hodně hovoří o poškození obětí trestných činů. Jde zejména o oběti podvodů z báječných let s Klausem (90. léta), které toužebně očekávali rozsudky v dlouhých složitých ekonomických kauzách a oprávněně se mohli patrně domoci alespoň nějaké části své škody.

Prezident v čl. II své amnestie však stanoví: Nařizuji, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let.

Moderní sekularismus aneb Cyril a Metoděj přinášejí osvětu i po 1150 letech

V souvislosti s drastickým prosazením círekvních restitucí se i v naší veřejné debatě otevřel nevídaný prostor náboženským otázkám, které jinak v naší spoelčnosti zůstávájí stranou. Nejde však jen o peníze a právní či morální nárok na ně. Téma by mohlo zahrnovat i  individuální náboženské svobody, diskuze se může vést o celé náboženské tradici, o významu religiozity, o sekularizaci a neutralitě moderního státu.

Týden po "restitucích" se pak objevil případ zákazu svatozáře na nových slovenských mincích. Ten může vyvolat protievropské a protisekuralistické nálady, ukazuje však, že koncept sekularizovaného státu je životný a neustupuje, jak by se mohlo zdát například po případu Lautsi uzavřenému v roce 2011.

Případ Soile Lautsi vs. Italská republika u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP)[1] a zejména diskuze nad jeho dvěma naprosto rozpornými závěry ukázal, jak může být vnímání sekularismu v Evropě rozporné. 

Vyčíslení pohledávky v cizí měně v insolvenčním řízení - některá uskalí přepočtu podle § 175 insolvenčního zákona

Podle § 175 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen "InsZ") platí, že pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Přepočet pohledávky v cizí měně na českou měnu není jen škodolibostí zákonodárce. Přepočet je důležitý např. pro hlasování na schůzi věřitelů, kdy podle § 49 odst. 1 InsZ platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. 

Ustanovení § 175 InsZ představuje na první pohled jasnou instrukci, jak přepočet cizoměnové pohledávky realizovat. Zdání však může klamat. Insolvenční zákon totiž neodpovídá zejména na to, jakým způsobem přepočítat příslušenství pohledávky. Tato otázka má význam tam, kde nastala splatnost příslušenství cizoměnové pohledávky před zahájením insolvenčního řízení (pokud totiž nastala splatnost po zahájení insolvenčního řízení, přepočte se všechno kurzem platným v den zahájení insolvenčního řízení). 

Na co Alexy neodpověděl?

V pondělí 15.10.2012 poctil svou návštěvou pražskou Právnickou fakultu Univerzity Karlovy jeden z nejslavnějších a nejvlivnějších německých právníků a teoretiků Robert Alexy.

Ač podle zlých jazyků tohoto představitele iusnaturalismu v soudobé právní teorii zná pouhé 1  % studentů pražské fakulty, dorazilo opravdu mnoho posluchačů. Naše fakuta na tom patrně přeci jen není tak zle, což dokazuje i vlemi kvalitní diskuze po samotné úvodní přednášce.

Vztek, naděje a nároky poškozených prodejců alkoholických nápojů

Stále více se hovoří o možných požadavcích prodejců alkoholu na kompenzaci ušlého zisku v souvislosti s „prohibicí“ uvalenou na českou republiku v předvečer páteční noci. Jaké právní nástroje by mohli prodejci dychtící po satisfakci využít? 

V prvé řadě je nutné vymezit, v jakém právním režimu se zde pohybujeme. Nebyl vyhlášen žádný z krizových stavů a tak nejsme na bází zvláštní komplexní úpravy. Ministerstvo zdravotnictví využilo kompetence, kterou získalo v reakci na moravskou povodeň z roku 1997. Zákon umožňuje, aby MZ bezodkladně nařídilo mimořádná opatření mimo jiné při výskytu nebezpečných a z nebezpečnosti podezřelých výrobků, pokud mají být provedena celostátně nebo na území několika krajů (§ 80 odst. 1 z.č. 258/2000 Sb.). Mimořádnými opatřeními můžou být zákaz nebo omezení prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení (§ 69 z.č. 258/2000 Sb.). Důležitý je moment účinnosti těchto opatření. Může jím být již okamžik jejich vyhlášení prostřednictvím rozhlasového a televizního vysílání (§ 95 z.č. 258/2000 Sb.). Ministerstvo tedy postupovalo v rámci tohoto nástroje v souladu s účelem zákona a nelze mu patrně dosud nic právně vytknout. Jak a na kom by tedy mohly výrobci a prodejci tvrdého alkoholu žádat náhradu škody? 

Důkaz odkazem na spis v rejstříkovém řízení aneb jak uvažuje úředník

Proč je vedení rejstříkového řízení neprostupnou džunglí a proč nemůže úředník zajít do vedelší kanceláře a ověřit skutečnost, která je jasná jako korupčníkova vina?

Pojďme na to však od začátku. Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Slouží k publicitě základních údajů zejména o podnikajících právnických osobách. Tyto subjekty vyžadují rychlé a předvídatelné jednání. Ač je vedení (ve smyslu spíše parovodu než managementu) rejstříku velmi konzervativní a nepřátelské každé novotě či neobvyklosti, předvídatelností někdy bohužel úplně neoplývá.

Zpeněžení zástavy podle nového občanského zákoníku

Ustanovení § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") stanoví, že zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Učebnice občanského práva (srov. Knappová, M. Občanské právo hmotné 1. 4., aktualizované a doplněné vydání. ASPI, 2005, str. 456 a násl.) toto ustanovení interpretuje tak, že se zástavnímu věřiteli pro zpeněžení zástavy nabízejí tři možnosti. Podle učebnice může zvolit klasický postup, který spočívá v žalobě proti dlužníku na splnění závazku a navazujícím výkonu rozhodnutí na základě rozsudku v tomto sporném nalézacím řízení (zde má učebnice patrně na mysli možnost výslovně deklarovanou v § 165a odst. 3 ObčZ). Druhou možností je dle učebnice zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen "ZoVD"). Třetí možností je dle učebnice soudní prodej zástavy podle občanského soudního řádu. 

Fotbal vs. hokej

Mnoho českých sportovních fanoušků občas zabředne do debaty, který z těchto dvou sportů je atraktivnější. Zajímavá na jejich srovnání je však i otázka procesních pravidel. Ač mají oba sporty svůj původ v angloamerické kultuře, hokej mnohem více asimiloval kontinentální vlivy. Pohled na tyto dva sporty tak často vyjadřuje střet dvou kultur, ale i dvou pojetí spravedlnosti, které však nemusí nutně s těmito kulturami přímo souviset. Právě probíhající mistrovství Evropy ve fotbale (někdy spíše v kopané) nám přináší další oživení (právněfilozofických) debat na tomto poli. John Terry zoufale vykopává míč z prázdné brány již evidentně za brankovou čárou. Brankový rozhodčí však nereaguje a gól není uznán. Ukrajinský trenér Oleg Blochin vzteky málem praská... To je scéna ze současnosti. 

Materiální publicita zápisů do katastru nemovitostí

Dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jen "NOZ") ustanovení § 984 NOZ sleduje  "ochranu dobré víry těch, kdo nabudou věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby oprávněné podle stavu zápisů ve veřejném seznamu takové právo zřídit". Podle tohoto ustanovení platí mimo jiné, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Tento princip doplňuje princip materiální publicity zápisů do veřejného seznamu (kterým bude rovněž katastr nemovitostí) neboli princip co je psáno, to je dáno (srov. rovněž § 980 odst. 2 NOZ).

Představuje však toto ustanovení opravdu nějakou revoluční novinku? Neplatí princip materiální publicity ve vztahu k zápisům do katastru nemovitostí již nyní? A není naopak nový občanský zákoník poněkud zpátečnický pokud jde o ustanovení řešící zajištění souladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem a ochranu osob dotčených v jejich právech vadnými nebo nesprávnými zápisy (§ 985 a 986 NOZ)?

Jak na transfer pricing?

O co jde v transfer pricingu? Zjednodušeně se jedná o daňovou optimalizaci, kterou provádějí zejména nadnárodní skupiny. Můžou se však o ní pokusit i menší společnosti s odpovídajícími partnery či pobočkami v jiných daňových jurisdikcích či s vhodným partnerem v tuzemsku.

V zásadě lze transfer pricing (TP) rozdělit na mezinárodní a tuzemský. Při mezinárodním TP je zisk přesunut do oblasti s nižším zdaněním. Tuzemský TP pracuje s jednou daňovou úrovní, ale zisk je převáděn do ztrátové společnosti či společnosti čerpající investiční pobídky či jiná zvýhodnění.

Jak ponížit senát?

Zdá se, že prezident Klaus se opět chystá dobře fungující metodou rozšířit své pravomoci na úkor ostatních ústavních institucí a snížit ústavněprávní jistotu v České republice. Již dříve se mu podařilo kontroverzním výkladem ústavněprávních norem i postupem praeter legem zvětšit váhu svého úřadu, tak proč ne na konci svého úřadování.

Nyní se chystá vrátit políček senátu, nebo spíše mu uštědřit pořádnou facku.

O co jde? Prezident se (zdá se) nehodlá smířit s odmítnutím svého kandidáta na nového ústavního soudce. Chystá se tedy stejnou osobu znovu navrhnout na v brzké době uvolněné místo, ač byla daná osoba již jednou senátem odmítnuta. Kdo je kandidátem a proč je naprosto irelevantní, jde o princip.

Nad otázkou snížení základního kapitálu na nulu, aneb co možná chybí právní úpravě reorganizace dlužníkova podniku

Reorganizační plán představuje mnohostrannou dohodu o řešení úpadku, která má dalekosáhlé hmotněprávní dopady. Slovo "dohoda" možná není namístě, protože reorganizační plán bude zřídka podpořen všemi věřiteli (skupinami věřitelů), kteří ho podle insolvenčního zákona schvalují (srov. zejména § 337 odst. 1 a 2 InsZ). V případě, že reorganizační plán není podpořen všemi skupinami věřitelů, může nastoupit insolvenční soud, který schválí plán i přes nesouhlas některých skupin věřitelů (§ 348 odst. 2 InsZ). Nahrazení souhlasu určité skupiny věřitelů s reorganizačním plánem závisí na tom, o jakou nesouhlasící skupinu věřitelů jde. Zkoumá se mimo jiné to, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý. Zákon pak vymezuje, jak má soud k judikatornímu závěru o spravedlivosti reorganizačního plánu dospět vůči jednotlivým skupinám věřitelů. Pro ty, kteří nechtějí nahlížet do zákona - test spravedlivosti reorganizačního plánu vypadá jinak u zajištěných věřitelů (§ 349 odst. 1 InsZ), jinak u nezajištěných věřitelů uplatňujících svá práva v insolvenčním řízení přihláškou (§ 349 odst. 2 InsZ) a konečně také u společníků (§ 349 odst. 3 InsZ).