Fotbal vs. hokej

Mnoho českých sportovních fanoušků občas zabředne do debaty, který z těchto dvou sportů je atraktivnější. Zajímavá na jejich srovnání je však i otázka procesních pravidel. Ač mají oba sporty svůj původ v angloamerické kultuře, hokej mnohem více asimiloval kontinentální vlivy. Pohled na tyto dva sporty tak často vyjadřuje střet dvou kultur, ale i dvou pojetí spravedlnosti, které však nemusí nutně s těmito kulturami přímo souviset. Právě probíhající mistrovství Evropy ve fotbale (někdy spíše v kopané) nám přináší další oživení (právněfilozofických) debat na tomto poli. John Terry zoufale vykopává míč z prázdné brány již evidentně za brankovou čárou. Brankový rozhodčí však nereaguje a gól není uznán. Ukrajinský trenér Oleg Blochin vzteky málem praská... To je scéna ze současnosti. 

Materiální publicita zápisů do katastru nemovitostí

Dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jen "NOZ") ustanovení § 984 NOZ sleduje  "ochranu dobré víry těch, kdo nabudou věcné právo v dobré víře a za úplatu od osoby oprávněné podle stavu zápisů ve veřejném seznamu takové právo zřídit". Podle tohoto ustanovení platí mimo jiné, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Tento princip doplňuje princip materiální publicity zápisů do veřejného seznamu (kterým bude rovněž katastr nemovitostí) neboli princip co je psáno, to je dáno (srov. rovněž § 980 odst. 2 NOZ).

Představuje však toto ustanovení opravdu nějakou revoluční novinku? Neplatí princip materiální publicity ve vztahu k zápisům do katastru nemovitostí již nyní? A není naopak nový občanský zákoník poněkud zpátečnický pokud jde o ustanovení řešící zajištění souladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem a ochranu osob dotčených v jejich právech vadnými nebo nesprávnými zápisy (§ 985 a 986 NOZ)?

Jak na transfer pricing?

O co jde v transfer pricingu? Zjednodušeně se jedná o daňovou optimalizaci, kterou provádějí zejména nadnárodní skupiny. Můžou se však o ní pokusit i menší společnosti s odpovídajícími partnery či pobočkami v jiných daňových jurisdikcích či s vhodným partnerem v tuzemsku.

V zásadě lze transfer pricing (TP) rozdělit na mezinárodní a tuzemský. Při mezinárodním TP je zisk přesunut do oblasti s nižším zdaněním. Tuzemský TP pracuje s jednou daňovou úrovní, ale zisk je převáděn do ztrátové společnosti či společnosti čerpající investiční pobídky či jiná zvýhodnění.

Jak ponížit senát?

Zdá se, že prezident Klaus se opět chystá dobře fungující metodou rozšířit své pravomoci na úkor ostatních ústavních institucí a snížit ústavněprávní jistotu v České republice. Již dříve se mu podařilo kontroverzním výkladem ústavněprávních norem i postupem praeter legem zvětšit váhu svého úřadu, tak proč ne na konci svého úřadování.

Nyní se chystá vrátit políček senátu, nebo spíše mu uštědřit pořádnou facku.

O co jde? Prezident se (zdá se) nehodlá smířit s odmítnutím svého kandidáta na nového ústavního soudce. Chystá se tedy stejnou osobu znovu navrhnout na v brzké době uvolněné místo, ač byla daná osoba již jednou senátem odmítnuta. Kdo je kandidátem a proč je naprosto irelevantní, jde o princip.

Nad otázkou snížení základního kapitálu na nulu, aneb co možná chybí právní úpravě reorganizace dlužníkova podniku

Reorganizační plán představuje mnohostrannou dohodu o řešení úpadku, která má dalekosáhlé hmotněprávní dopady. Slovo "dohoda" možná není namístě, protože reorganizační plán bude zřídka podpořen všemi věřiteli (skupinami věřitelů), kteří ho podle insolvenčního zákona schvalují (srov. zejména § 337 odst. 1 a 2 InsZ). V případě, že reorganizační plán není podpořen všemi skupinami věřitelů, může nastoupit insolvenční soud, který schválí plán i přes nesouhlas některých skupin věřitelů (§ 348 odst. 2 InsZ). Nahrazení souhlasu určité skupiny věřitelů s reorganizačním plánem závisí na tom, o jakou nesouhlasící skupinu věřitelů jde. Zkoumá se mimo jiné to, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý. Zákon pak vymezuje, jak má soud k judikatornímu závěru o spravedlivosti reorganizačního plánu dospět vůči jednotlivým skupinám věřitelů. Pro ty, kteří nechtějí nahlížet do zákona - test spravedlivosti reorganizačního plánu vypadá jinak u zajištěných věřitelů (§ 349 odst. 1 InsZ), jinak u nezajištěných věřitelů uplatňujících svá práva v insolvenčním řízení přihláškou (§ 349 odst. 2 InsZ) a konečně také u společníků (§ 349 odst. 3 InsZ). 

Co měla udělat soudkyne Langerová?

Českým mediálním prostorem proběhla zpráva, že řidič olomouckého autobusu byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za přimalování tykadel manželovi soudkyně, která ho do vězení poslala. Podle soudkyně Langerové, manželky Ivana Langera (ODS), jde o nejtvdohlavějšího pachatele, se kterým se kdy setkala.

Věc přirozeně není takto jednoduchá. Řidič Smetana poškodil (zničil) cizí věc, konkrétně plakáty propagující politické strany a jedna z poškozených (ODS) na něj za to podala trestní oznámení. Ke škodě věcně skutečně došlo a řidič se hrdě přiznal. Věc dostala k vyřízení soudkyně Langerová patrně náhodou. Potud fakta.

Jak měla v takové situaci postupovat? Nebo spíše, mohla postupovat jinak než pachatele, který se ke svému činu přiznal a který odmítl nést odpovědnost v podobě nejmírnějšího možného trestu, poslat do skutečného vězení?

Úroková doložka ve směnce - otázka možnosti použití nestandardních úrokových sazeb

Ustanovení Čl. 1, § 5 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen "ZSŠ") stanoví, že ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nenapsanou. Z ustanovení vyplývá, že lze úrokovat toliko vistasměnky a lhůtní vistasměnky.

Standardní úroková doložka může znít např. "s úrokem ve výši 10%" nebo "s úrokem ve výši 5% p.a.". Lze však zajísté zvolit flexibilnější variantu úrokové doložky jako např. "s úrokem ve výši 3M PRIBOR + 3% p.a. do zaplacení". Pokud jde o posléze uvedený příklad, může být taková úroková doložka neplatná, neboť se objevují názory (ne úplně špatně odůvodněné), že až do zaplacení směnku nelze úročit a ji lze úročit toliko do okamžiku její splatnosti (sankci za nezaplacení poté přebírají sankční šestiprocentní úroky ve smyslu Čl. 1, § 48 ZSŠ).

Proč se zbavujeme konkurenceschopnosti?

V čem tkví naše konkureceschopnost? Mimo jiné v našem demokratickém právním státě. Vynutitelnost práva, právní jistota a předvídatelnost rozhodnutí státních orgánů je jednou z největších konkurenčních výhod našeho společesnkého zřízení vůči asijským a nově i jihoamerckým ekonomickým dravcům.

Co však činí česká elita, aby si tuto výhodu uchovala a rozvinula ji. Nic? Naopak, snaží se jí zničit. V poslední době se množí trestuhodné aféry v mnoha oblastech státní správy. Pověst justice se rozpouští v nekonečné řadě skandálů, sousloví justiční mafie se běžně používá a jeho užití je chráno i soudně (bohužel oprávněně:)

Komentátoři nejen Mladé fronty Dnes tepají "právnictvo", jako škodlivou část společnosti tyjící ze zákrut paragrafů a nepřehledného právního systému. Přeci by vše šlo dělat lépe podle toho co je dobré a co zlé, každý přeci ví, jak to je, tak nač nějaký proces.

Právnici si však za tyto nešvary mohou sami. Neslavný (pravděpodobný) konec plzeňské právnické fakluty dlouho sloužil jen jako námět na zábavný rozhovor, nikoliv rozhořčený návrh něco dělat. Prezidentův kandidát na nového ústavního soudce, předseda pražského soudu městského, budí despekt některých odborníků a obavy o nezávislost dalšího justičního orgánu. Podnikatelké záměry některých advokátů a exekutorů jsou pak (částečně) zneužívány k vykreslení těchto jako nesolidních chamtivců. Reforma vyskokoškolského studia by v současné logice měla asi právnímu vědomí a důvěře v právníky v dlouhodobém horizonu zasadit ránu z milosti.

To vše v situaci, kdy je právní rámec společnsoti snad nejdůležitější v historii. Snad se však objeví nějaká gorila a situaci mocně zvrátí.

Co to znamená sjednat v pracovním právu?

Podle zákoníku práce ve znění účinném do půlnoci 31.12.2011 platilo, že u vedoucích zaměstnanců může být mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas, je-li současně v rámci limitu práce přesčas v kalendářním roce sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo přihlédnuto. V takovém případě dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno nepříslušely (§ 114 odst. 3).

Jinými slovy, pokud si to vedoucí zaměstnanec (tedy pracovník, jemuž podléhají jiní zaměstnanci, je tedy v organizační struktuře minimálně na střední pozici) se zaměstnavatelem dohodl, práci přesčas již neměl nijak honorovanou. Počítalo se s tím, že manažeři často pracují nehledě na pracovní dobu a spíše jsou odměňováni za své výsledky. Jejich honoráře tomu také odpovídaly.

Nicméně od časného rána 1.1.2012 se zavádí možnost sjednání mzdy s přihlédnutím k práci přesčas v rozsahu až 150 hodin za kalendářní rok u všech zaměstnanců; u vedoucích může být takto přihlédnuto až k celkovému rozsahu práce přesčas (zde se tedy nic nemění).

Co však znamená, že byla mzda sjednána? Objevily se názory, že novela přináší velmi výhodné uvolnění pro zaměstnavatele, kteří v pracovní smlouvě sjednají se zaměstnancem, že mu bude mzda určena mzdovým výměrem, a že zároveň takto sjednaná mzda pokryje i práci přesčas.

To je však nepřesná představa. „Sjednat“ by nemělo být zaměňováno s „určit“. Zaměstnanec nemůže být nucen souhlasit s pokrytím 150 hodin přesčasové práce mzdou, kterou mu může zaměstnavatel kdykoliv změnit.

Zaměstnavatel tedy od nového roku stojí před určitým dilematem. Buď mávne rukou a novou možnost paušálních přesčasů nevyužije a bude pokračovat v určování mzdy mzdovým výměrem. Nebo může vyhodnotit větší výhodnost „zničení“ přesčasů za cenu pevně sjednané částky přímo v pracovní smlouvě či v dohodě o mzdě a mzdové výměry opustit.

Zákon tedy přináší možnost volby, nikoliv bezbřehou svobodu.

Na závěr nutno podotknout, že např. být ústavním činitelem je poslání bez nároku na odměnu za práci přesčas, nakolik je však toto pravidlo možné aplikovat na každého zaměstnace, je otázkou.

Autorskoprávní aspekty internetových vyhledávačů I.

Caching, neboli dočasné meziukládání informací

V dnešním světe internetu vyvstává pro právní teorii řada problémů, se kterými je nutno se vypořádat. Vzhledem k (ne)dostupným publikacím, dynamice technického vývoje a také díky nedávné přednášce špičky evropského informačního práva Prof. Hugenholtze v Praze na podobné téma jsem se rozhodl o nástin určitých problémů, se kterými se můžeme setkat v souvislosti s činností internetových vyhledávačů. V této první části bych se rád věnoval problémům spojených s podstatou fungování vyhledávačů – cachingu, tedy dočasnému (mezi)ukládání informací na server vyhledávače.

Zakládá registrace ke směnárenské činnosti právo provádět tuto činnost? Aneb osvědčení a "uvědomění" jako prostředek, kterým se rozhoduje o veřejných subjektivních právech

Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona (dále jen "DZ") nabízet nebo provádět směnárenskou činnost jako podnikání může pouze fyzická nebo právnická osoba, která byla k této činnosti předem registrována Českou národní bankou (dále jen "ČNB"). K žádosti o registraci ke směnárenské činnosti musí doložit žadatel řadu dokumentů uvedených ve vyhlášce ČNB č. 376/2009 Sb., o směnárenské činnosti. Jedná se zejména o výpisy z rejstříků trestů osob, které vykonávají vliv na žadatele v rámci jeho korporátní struktury. Zároveň je třeba ČNB doložit, kdo je skutečným vlastníkem žadatele ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (lidově nazývaný jako zákon o praní špinavých peněz). ČNB je přitom poměrně restriktivní a opatrná a není tak jednoduché ji přesvědčit o tom, že žadatel skutečného vlastníka nemá. Jsou známy případy renomovaných společností, které registrovány nebyly právě s poukazem na to, že neodkryly dostatečně svou korporátní strukturu.

Hra o trůny, aneb státověda v praxi

Seriál na motivy knižní předlohy G.R.R. Martina je dle mého názoru velmistrovským dílem a zároveň by mohl sloužit jako jednoduchá rukověť ke studiu státovědy. Jistě, mnoho fantasy a sci-fi literatury má ambici barevně a sofistikovaně předvést „hru o trůny“, tedy státovědecké či politologické úvahy a body jejich eminentního zájmu.

Kdo se bojí nového občanského zákoníku? Laik nebo právník?

Již delší dobu uvažuji, že napíšu post, který bude mít tak trochu filosofický charakter a bude pojednávat o poslaneckou sněmovnou čerstvě schváleném návrhu nového občanského zákoníku (dále jen "NOZ"). Vládní návrh je k dispozici zde, důvodová zpráva potom zde. 

Dlouhou dobu jsem podléhal negativním iluzím, že NOZ je úplná blbost, protože přináší terminologické novoty, na které běžní lidé nejsou zvyklí a že tedy srozumitelnost NOZ pro laiky (což je údajně jeden z jeho hlavních cílů), natož pak pro právníky, bude komplikovaná. Musím přiznat, že na tomto stanovisku trvám bohužel nadále. NOZ bude skutečně ne příliš dobře srozumitelný díky své "diskontinuitní" terminologii, způsobu vyjadřování a příliš technické systematice - a to pro obě skupiny čtenářů!

Nicméně pokud se člověk do NOZ řádně začte a pochopí jeho filosofii, zjistí, že je to z hlediska právní vědy velice zdařilé dílo, které je při pochopení jeho struktury myšlenkové konzistentní a navíc i přiměřeně srozumitelné. K tomu všemu přináší opravdovou revoluci v českém, podle mého názoru, lehce zdegenerovaném, právním myšlení!

Nezabiješ

Chtěl bych tímto postem otevřít novou sérii – reflexe práva a kultury v tom nejširším možném slova smyslu.

Tento nápad nosím v hlavě již delší dobu, nicméně první díl nové série Soukromých pastí mě konečně dotlačil k jeho realizaci.

Televizní film s názvem Nezabiješ s Jiřím Langmajerem v hlavní roli je možné shlédnout na tomto odkaze: http://voyo.nova.cz/multimedia/soukrome-pasti-nezabijes.html?s=0

Prosím čtenáře, aby se nyní rozdělili do tří skupin. První skupina jsou ti, co film viděli, ti nechť rovnou přeskočí příští odstavec. Druhá skupina nechť jsou ti, kdo film neviděli a chtějí si ho užít…těm radím, ať vůbec dál nečtou a nejprve si film pustí. Poslední skupinou jsou ti, kterým nevadí zničení uměleckého zážitku a zároveň je zajímá můj rozbor.

K doručování podle pracovního práva

V právní praxi se dříve nebo později každý právník střetne s problémem doručování, ať již podle občanského soudního řádu, správního řádu či nějakého jiného předpisu. Nejzajímavější je však každodenní doručování mezi smluvními stranami bez ingerence státní moci, nejpozoruhodnější je pak doručování podle pracovního práva.

V běžném životě se doručuje každodenně zejména na bázi prachobyčejných společenských interakcí, různé oferty nabízené v metru, letáky ve schránkách, dopisy podvodníků i samaritánů, pozvánky či složenky, doporučené balíky či elektronické výhrůžky…to vše běžně dostáváme a často nereflektujeme, někdy však do nových právních vztahů vstupujeme.
Kdy je však běžně doručeno, pokud nedojde k přímé interakci? Občanský zákoník je poměrně lakonický: Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde, dí odst. 1 § 45 občanského zákoníku. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Odo 442/2003 pak tuto normu rozvádí a vysvětluje takto: „Právní úkon není perfektní, nedošel-li adresovaný projev vůle jednajícího do sféry adresáta. Projev vůle adresátovi dojde v okamžiku, kdy se dostane do sféry jeho dispozice, tedy jakmile nabude adresát objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Od tohoto okamžiku je právní úkon pro jednající subjekt závazný a nelze jej jednostranně odvolat. To, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu přitom není nezbytné; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah“.

Podivná praxe rejstříkových soudů při digitalizaci obchodního rejstříku podle vyhlášky 562/2006 Sb.

V nedávné době jsem narazil na podivnou praxi rejstříkových soudů - přinejmenším Městského soudu v Praze, který údajně vyžaduje k listinnému návrhu na zápis do obchodního rejstříku přiložení CD s naskenovanými přílohami ve formátu pdf, které dokládají skutečnosti uvedené v návrhu.

Při nahlédnutí do vyhlášky č. 562/2006 Sb., o digitalizaci obchodního rejstříku (dále jen "Vyhláška") a zejména pak do obchodního zákoníku jsem byl překvapen touto praxí, která patrně pramení z nepochopení celé problematiky zápisů do obchodního rejstříku vyššími soudními úředníky (bohužel se zdá se nikdo zatím neodvolal). Přijde mi, že pokud na Městském soudu v Praze vyžaduji, aby navrhovatel při listinném podání dodával CD s přílohami v pdf, nemá tato praxe oporu v textu zákona ani Vyhlášky.

Poruší vláda založením Aeroholdingu zákaz privatizace Letiště Praha?

Vzhledem k tomu, že toho brzy budou patrně plné noviny, rozhodl jsem se některé novináře předběhnout s jednou čerstvou aktualitou. 

3.5.2011 vydalo Ministerstvo financí tiskovou zprávu týkající se otázky privatizace obchodní společnosti Letiště Praha, a.s. (dále jen "Letiště Praha"). Tato zpráva byla vydána v reakci na článek na serveru Česká pozice s názvem "Kalousek našel elegantní trik jak pustit investora do Letiště Praha". Podle tiskové zprávy Ministerstva financí s akciemi Letiště Praha sice proběhne transakce, ale zákaz privatizace Letiště Praha uvedený v kontroverzním zákoně č. 69/2010 Sb., o vlastnictví letiště Praha - Ruzyně (dále jen "Zákon") nebude porušen (zákon je kontroverzní, neboť ho prosadila levice s podporou některých dalších poslanců přes veto prezidenta republiky). V Zákoně najdeme jedinou normativní větu, a to, že Letiště Praha-Ruzyně, jakož i veškeré nemovitosti k němu náležející, zejména územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha včetně souboru staveb a zařízení letiště, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím, smí být jen ve vlastnictví České republiky (dále jen „stát“), anebo právnických osob se sídlem ve státě, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast (stoprocentní podíl).

Smrt bez pomoci právníků

Dokonalý člověk je nejlepší z živočichů, pokud je ale oddělen od zákona a spravedlnosti, je nejhorší ze zvířat, říká Aristoteles.

Nic jiného než kulku do čela si ten uctívač smrti nezasloužil. Žádný rádoby spravedlivý proces, v němž by mohl zneužívat soudní procedury a rozmělňovat svou vinu pomocí právníků. Žádný život za mřížemi, kde by si mohl hrát na mučedníka a stěžovat si třeba na kvalitu matrací. Nic, komentuje Teodor Marjanovič, redaktor Mladé Fronty Dnes dopadení Usámy bin Ládina a pokračuje: Náležela mu jen rychlá smrt a pak likvidace ostatků takovým způsobem, aby mu nikdo nemohl postavit mauzoleum…A vůbec si lze jen přát, ať duše, která tu jeho na do moře shozenou mrtvolu opustila, prostě navěky hnije v pekle. Je to slavnostní, radostný okamžik pro celý svět (Teodor Marjanovič: Teroristova smrt, MF Dnes 3.5.2011).

Kam se poděly kořeny naší civilizace? Kam nyní směřuje? Právo na spravedlivý proces je přeci základem naší koncepce trestního práva, lidských práv vůbec. Tato koncepce je však zdá se přežitá, vždyť bez mučení a ponižování by Terorista dopaden nebyl. Účel světí prostředky a katalogy lidských práv jsou jen cáry papíru. Samozřejmě nic není takto jednoduché, takto šablonovité. Schvalovat nezaujatě smrt kohokoliv bez jakéhokoliv byť sebemenší milosti je však prvním krokem do pekla (kde ovšem Usámu nenajdete, ten spokjojeně dlí ve svém fundamentalistickém nebi pro zasloužilé mučedníky).

Nad promlčením práv věřitele v závazkových právních vztazích, ve kterých nebyla sjednána lhůta splatnosti

Pravidelná otázka u advokátních zkoušek zní následovně:

Bude na tom po pěti letech od uzavření smlouvy o půjčce po právní stránce lépe (A) věřitel, který se svým dlužníkem ve smlouvě sjednal, že dlužník zaplatí na výzvu věřitele (popř. o splatnosti ve smlouvě o půjčce s dlužníkem nic nesjednal), anebo (B) věřitel, který s dlužníkem sjednal, že "zaplatí až bude moct"? Pro někoho možná bude překvapením, že (B) je správně! Nárok věřitele (A) je totiž po pěti letech již promlčen, kdežto v případě (B) má možnost věřitel se svými nároky stále něco udělat. Podle ustálené judikatury totiž platí, že nárok věřitele v případě (A) se promlčuje den poté, kdy věřitel uzavřel smlouvu o půjčce. Pokud tedy bude takový věřitel žalovat po pěti letech od uzavření smlouvy na plnění a dlužník namítne promlčení, žaloba věřitele bude zamítnuta. Naopak v případě (B) věřitel musí podat u soudu žalobu na nahrazení projevu vůle dlužníka ohledně doby plnění podle § 163 odst. 3 OSŘ (nejde přitom o žalobu na určení, a proto se v těchto případech nemusí dokládat naléhavý právní zájem) a teprve poté, kdy dobu plnění určí soud a zesplatní tak dluh, může věřitel, v případě, že dlužník nebude plnit, podat žalobu na plnění. V každém případě věřitel (B) ještě může se svým závazkem něco učinit a nespoléhat se jen na to, že jeho dlužník námitku promlčení u soudu nevznese. Postavení věřitele (B) je navíc výhodné v tom, že právo podat žalobu podle § 163 odst. 3 OSŘ se podle ustálené judikatury nepromlčuje.

Přímá volba je zbytečnou chybou

An election is a moral horror, as bad as a battle except for the blood; a mud bath for every soul concerned in it.

George Bernard Shaw

Tak jako se malé pramínky a potůčky stávají stále mohutnější řekou, tak v průběhu posledních let roste šance na zakotvení přímé volby prezidenta do českého ústavního systému. Z občasných opozičních zmínek se tato ústavní změna stala prioritou většiny relevantních politických sil a tak se blíží její reálná implementace.

Proč je však celá tato iniciativa nešťastná a podbízivá? Občané přeci ke své hlavě státu vzhlížejí, proč by si ji neměli volit přímo?