V mém minulém příspěvku jsem rozebral některé případy, kdy se Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP") zabýval interpretací evropského práva před přistoupením EU k Evropské úmluvě o lidských právech (dále jen "Úmluva"). Dříve, než zde publikuji druhou část mého příspěvku, která bude mapovat otázky interpretace evropského práva Štrasburkem po přistoupení EU k Úmluvě, hodím sem zajímavou aktualitu, která má s touto problematikou rovněž souvislost.
Před pár dny vydal Evropský soudní dvůr (dále jen "ESD") zajímavé rozhodnutí týkající se výkladu nařízení 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti - tzv. nařízení Brusel IIa (dále jen "nařízení Brusel IIa"). Rozhodnutí o předběžné otázce ve věci McB. se týkalo neoprávněného odebrání nezletilých dětí jejich matkou od jejich biologického otce a vzhledem k předmětu sporu bylo rozhodnutí vydáno urgentně (pozn. vydání rozhodnutí o předběžné otázce trvá normálně okolo 2 let, toto rozhodnutí bylo vydáno během 2 měsíců!).
Ne, že by mě nějak výraznějši zajímalo rodinné právo, ale tento případ je mimořádně zajímavý z hlediska vlivu Charty základních práv EU (dále jen "Charta") a také Úmluvy na interpretaci evropského a potenciálně rovněž národního práva. Případy mezinárodních únosů dětí jsou mimořádně složité z hlediska určování soudní příslušnosti a procesních otázek. Celou situaci komplikuje rovněž to, že zde musíme sledovat nejen nařízení Brusel IIa, ale také tzv. Haagskou úmluvu o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí. I proto se budu snažit maximálně příspěvek zjednodušit, aby byl článek přiměřeně čitelný i pro toho, kdo se o mezinárodní právo soukromé příliš nezajímá.
Bylo, nebylo, v Irsku žil nesezdaný pár, který měl tři nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že mezi rodiči byly rozepře, matka se rozhodla opustit Irsko i s dětmi a zamířila do Anglie. Biologickému otci se tato skutečnost nelíbila, a proto se obrátil na soudy v Anglii, aby nařídily návrat dětí do Irska. Soudy v Anglii otce vyzvaly, aby ve smyslu čl. 15 Haagské úmluvy o civilních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 doložil rozhodnutí nebo jiné určení od příslušné autority v Irsku, že odebrání dětí z Irska jejich matkou bylo podle tamějšího práva protiprávní. Podle čl. 2 (11) nařízení Brusel IIa přitom platí, že neoprávněným odebráním nebo zadržením se rozumí odebrání nebo zadržení dítěte, kterým je porušováno právo péče o dítě vyplývající ze soudního rozhodnutí, ze zákona nebo z právně závazné dohody podle právních předpisů členského státu, ve kterém mělo dítě své obvyklé bydliště bezprostředně před odebráním nebo zadržením (ještě je zde druhá podmínka, ale tato není pro případ relevantní). Otec se tedy obrátil na příslušný irský soud se žádostí, aby mu bylo vydáno rozhodnutí o protiprávnosti odebrání dítěte. Podle irského práva však platí, že otec, který není manželem matky, má rodičovskou zodpovědnost pouze v případě, že je určena soudním rozhodnutím [srov. čl. 2 (11) nařízení Brusel IIa]. Je tedy na otci, aby inicioval v této věci soudní řízení, ve kterém mu soud určí pečovatelská práva ve vztahu k dítěti. Otec se v minulosti dokonce pokusil takové řízení zahájit, ale bohužel se mu nepodařilo ještě před únosem dětí do Anglie doručit matce "writ of summons", a proto k zahájení řízení nedošlo (doručování žalob v EU je vůbec velice zajímavý problém, o kterém možná v budoucnu něco napíšu). Příslušný soud v Irsku tedy zamítl žádost otce o určení jeho pečovatelských práv, kterou otec potřebuje pro řízení v Anglii o nařízení návratu dětí do Irska. Otec se odvolal a poukazoval na to, že jeho základní lidská práva jako rodiče dětí jsou porušena tím, že irské právo přiznává rodičovskou zodpovědnost a priori matce a otec, který není jejím manželem musí o přiznání rodičovské zodpovědnosti požádat soud. Poukazoval přitom zejména na rozpor s čl. 7 Charty. Celá věc se nakonec dostala k irskému Nejvyššímu soudu, který položil ESD předběžnou otázku. Irský soud se v podstatě zeptal ESD na následující:
Zda musí být nařízení Brusel IIa interpretováno tak, že zakazuje členskému státu podmiňovat nabytí rodičovských práv otce, který není manželem matky, předchozím soudním rozhodnutím o jeho právech k dítěti ve smyslu čl. 2 (11) nařízení Brusel IIa?
Pozn. znovu opakuji, že toto rozhodnutí o existenci rodičovských práv je esenciální pro řízení v Anglii, ve kterém musí anglický soud vyřešit předběžnou otázku protiprávnosti odebrání dítěte pro to, aby mohl rozhodnout o případném návratu nezletilých dětí do Irska. Otázka protiprávnosti odebrání dítěte přitom závisí na tom, zda má podle irského práva otec práva k dítěti (a v Irsku platí, že biologický otec nemá rodičovská práva přímo ze zákona, ale jen na základě soudního rozhodnutí).
Pomiňme nyní některé detaily řízení. ESD je v podstatě postaven před zajímavou otázku. Nařízení Brusel IIa v čl. 2 (11) odkazuje na použití národního práva, podle něhož má být určena případná protiprávnost odebrání dítěte z Irska. ESD se tedy musí zabývat otázkou, zda irské národní právo, které podmiňuje vznik rodičovské zodpovědnosti otce (který není manželem matky) předchozím soudním rozhodnutím, je kompatibilní s čl. 7 Charty, resp. s čl. 8 Úmluvy. Při odpovědi na tuto otázku je nutno brát přitom v potaz působnost Charty uvedenou v čl. 51, který mimo jiné stanoví, že ustanovení této Charty jsou při respektování zásady subsidiarity určena institucím a orgánům Unie a členským státům, pokud aplikují právo Unie a dále, že tato Charta nezakládá žžádnou novou pravomoc nebo povinnost Společenství nebo Unie, ani nemění pravomoci a povinnosti stanovené Smlouvami. Podobné výkladové pravidlo platí rovněž pro otázky vlivu Úmluvy na evropské právo a členské státy. I zde platí, že působnost Úmluvy je omezená jen na případy, kdy členské státy implementují evropské právo. Jinými slovy působnost Charty i Úmluvy je omezena (pozn. i proto jsou naprosto nesmyslné Klausovy argumenty o zpochybnění platnosti Benešových dekretů, neboť Charta ani Úmluva není obecným referenčním hlediskem kontroly ústavnosti, ale jejich působnost je zjednodušeně řečeno omezena na otázky implementace evropského práva).
Ve shora uvedeném případu se však dostáváme na tenký led, neboť se má ESD vyjádřit k tomu, zda irské národní právo [odkazem uvedeným v čl. 2 (11) nařízení Brusel IIa] není v rozporu s Chartou, popř. Úmluvou. ESD si této kontroverzní otázky byl možná vědom, a proto nedal nějakou principální odpověď na tuto otázku. V § 52 rozsudku uvádí následující (volný překlad):
"...v kontextu tohoto případu by měla být Charta vzata do úvahy pouze pro účely interpretace nařízení 2201/2003 a nemělo by zde dojít ke zkoumání národního práva jako takového. Přesněji řečeno, otázka je, zda Charta brání výkladu nařízení, který je uveden v paragrafu 44 tohoto rosudku, přičemž je třeba vzít v úvahu zvláště odkaz nařízení [čl. 2 (11)] na národní právo..."
Tuto větu považuji z právního hlediska za vnitřně rozpornou (možná je to mým překladem, ale ani v angličtině to není o moc lepší). ESD na jednu stranu říká, že nebude zkoumat národní právo, ale na druhou stranu ve druhé větě naznačuje, že se interpretaci národního práva nevyhne, a to proto, že čl. 2 (11) nařízení Brusel IIa odkazuje na irské národní právo. Podle mého názoru zde proto stojíme před závažnou právní otázkou dopadu Charty na interpretaci národního práva pro případ, že půjde o právní vztahy s mezinárodním prvkem. Zdá se totiž, že nebude zase tolik problematické odůvodnit působnost Charty na právní vztahy s mezinárodním prvkem, pokud bude rozhodné právo určováno na základě evropských nařízení (k čemuž v řadě případů dochází). V případě právních vztahů s mezinárodním prvkem totiž určením rozhodného práva (prostřednictvím kolizní normy) zjistíme příslušnou hmotněprávní úpravu tohoto vztahu (která je dána národním právem). Při výkladu této úpravy potom můžeme narazit na otázky potenciálního rozporu hmotněprávní národní úpravy s Chartou. Odkazem v kolizní normě příslušného nařízení, které upravuje rozhodné právo pro daný právní vztah s mezinárodním prvkem (např. Řím I) tak v podstatě rozšíříme dopad působnosti Charty, neboť ESD bude mít pravomoc posuzovat soulad rozhodného národního práva s Chartou. Je otázka, jak to ve skutečnosti ESD myslel, ale mám za to, že se jedná o velmi zajímavý problém. Nechme tuto otázku zatím otevřenou, neboť je tento případ možná první vlaštovkou tohoto druhu. Těším se na to, kam se bude budoucí judikatura v otázkách vlivu Charty na právo členských států ubírat (pokud někdo znáte judikaturu na toto téma, sem s ní).
Jen pro zájemce doplňuji, že ESD nakonec aplikoval ustálenou judikaturu ESLP a uzavřel, že irské právo i přes zvýhodňování práv matky není v rozporu s Chartou. Otázku toho, zda se jednalo meritorně o správné rozhodnutí nechávám nezodpovězenou.
V příštím článku se k otázce vlivu lidských práv na implementaci evropského práva členskými státy vrátím a pokusím se zhodnotit, jak bude vypadat vztah ESLP a ESD v budoucnu.
1 komentářů:
Po sedmi letech ve vztahu k Wilsonovi se se mnou rozloučil, udělal jsem vše, co mu bylo možné, abych ho vrátil, ale všechno bylo marné, chtěl jsem ho zpátky tak moc kvůli lásce, kterou pro něj mám, prosila jsem ho se vším , Dělal jsem sliby, ale odmítl. Vysvětlil jsem mému problému někoho online a navrhla, že bych měl kontaktovat kouzelník, který by mi mohl pomoct, abych odnesl kouzlo, abych ho vzal zpátky, ale já jsem ten typ, který nevěří v kouzlo, neměl jsem jinou možnost než to zkusit, Měl jsem na mysli kouzelník, který se jmenoval Dr. Zuma zuk a já mu poslal e-mail a on mi řekl, že není problém, že všechno bude v pořádku před třemi dny, že se můj býval před třemi dny vrátil ke mně, Druhý den to bylo kolem 16:00. Můj ex mi volal, byl jsem tak překvapen, odpověděl jsem na volání a všechno, co řekl, bylo, že byl tak líto, že se všechno stalo, že se chtěl, abych se k němu vrátil, že mě tak moc miluje. Byl jsem tak šťastný a šel k němu, tak jsme začali znovu žít šťastně. Od té doby jsem sliboval, že někdo, koho vím, že má vztah problém, bych pomáhal takové osobě tím, že se na něj nebo ona k jedinému skutečnému a mocnému kouzelníkovi, který mi pomohl s mým vlastním problémem a kdo je jiný než všechny falešné ty venku. Někdo může potřebovat pomoc kouzelníka, jeho e-mail: spiritualherbalisthealing@gmail.com nebo mu zavolat +2348164728160, můžete mu poslat e-mail, pokud potřebujete jeho pomoc ve vašem vztahu nebo cokoli jiného. KONTAKTUJTE NYNÍ PRO ŘEŠENÍ K VÁŠEM PROBLÉMŮM
Okomentovat